A Piece of Art

PADESÁTÁ ŠESTÁ

Krčil se u zrcadla v koupelně a už potřetí si z oka smýval křivě nakreslenou linku. U konečků stále vlhké vlasy mu padaly do obličeje, studily ho na holých ramenou a on vztekle zatnul zuby, než oční tužku uchopil znovu. Hrot byl tupý a s linkou pod okem vypadal jako panda. Sáhl pro vlhčený tamponek a pak ještě jednou prohrabal proutěný košík plný šminek. Mezi rozbitými paletkami s očními stíny, prošlými pudry i krémy a několika rtěnkami však žádnou lepší tužku nenašel.

Už si stihl nalakovat nehty lesklým černým lakem a rozhodnout se pro vršek v podobě samotné džínové bundy, zároveň však svůj dnešní vzhled postavil na výrazných očích a nehodlal se smířit s možností neúspěchu.

Pro změnu se zaměřil na druhé oko. Plynulým pohybem obkreslil linii spodního víčka, když někdo zaklepal na dveře a on sebou trhl.

„Promiň," řekla nesměle Robin v tmavě modrých šatech na ramínkách. Chystala se dveře zase zavřít, ale on jí pokynul, aby se k němu připojila, když si v její ruce všiml kosmetické taštičky.

Ani se nesnažila zakrýt své pobavení, když si na jeho tváři všimla tlusté tmavé čáry. Vytrhla mu tužku z ruky a ze své tašky vytáhla drobné kovové ořezávátko. Strouhánky spláchla do umyvadla a pak s přimhouřenýma očima sledovala v odrazu zrcadla, jak se o linku pokouší znovu.

„Nezírej, znervózňuje mě to," zamumlal Dante a ona se se smíchem chopila své řasenky.

Nestihl zvýraznit ani jedno oko, když si všiml, že ona už je dávno hotová a znovu ho potutelně pozoruje. Frustrovaně se na ni otočil, než však stihl utrousit nějakou kousavou poznámku, ona nastavila ruku. Váhavě jí tužku podal a poslušně se posadil na zavřenou záchodovou mísu. Robin mu do klína položila své šminky a klekla si před něj. Rychlým pohybem dlaní se na něco zeptala, Dante však zakroutil hlavou. Zkusila to ještě jednou pomaleji, ale ani tentokrát nerozuměl. Rozpačitě se pousmála a ze své černé taštičky vytáhla drobnou paletku. S tázavým výrazem ji otevřela.

„Stíny jsem si zkoušel dělat asi jednou a nedopadlo to vůbec dobře," zasmál se.

„Udělám to já," nabídla se. „Chceš?"

Váhavě kmitl pohledem k barevným očním stínům. Pak ukázal na purpurový odstín a ona kývla. V taštičce našla drobný štětec a pokynula mu, aby zavřel oči. Povzbudivě se zazubila, když neposlechl hned, a něco zaznakovala.

„Budu věřit, že to znělo přesvědčivě," zamumlal a neucukl, když se štětec jemně přiložila na jeho víčko. Chtěl se jí ještě na něco zeptat, ale v poslední chvíli mu došlo, že mu nebude moct odpovědět, proto dál seděl v tichu a ve tmě a vnímal lehké pohyby jejího štětce a rytmiku jejího mělkého dechu.

Dokud mu prsty nepoklepala na nohu, ani se nehnul.

Zvědavě si ho prohlížela a on znervózněl. S úsměvem ale zakroutila hlavou.

„Líbí se mi to," řekla a natáhla se na umyvadlo pro odloženou oční tužku.

Zamrkal, když se přiblížila s ostrým hrotem, a pohled upřel ke stropu. Přidržela ho za bradu a precizně následovala linie očí. Nakrčila čelo a z hlubin taštičky vytáhla tekuté třpytky. Uchechtl se, když jimi zvýrazňovala jeho lícní kosti, a zastavil ji až ve chvíli, kdy mezi prsty protočila barevný lesk na rty.

„Tohle mít nemůžu." Ukázal na rozšklebenou jizvu. „Vypadá to divně."

Přikývla a pak vytáhla koutky v širokém úsměvu. Posbírala všechny svoje věci a postavila se bokem k zrcadlu.

Kdoví proč se mu rozbušilo srdce, než vstal. S pohledem upřeným na ni v jejím výrazu hledal ujištění. Že je s tím vážně spokojená, že mu to vážně sluší.