A Piece of Art

DEVÁTÁ

Když Dante vstupoval s kytarou přes rameno do Starbucks na svou směnu, Lennon z něj nespouštěla oči. V kapse ho příjemně tížilo několik mincí i bankovek a tři telefonní čísla. Stál na Pike Place Market u zábradlí nad podchodem vedoucím ke žvýkačkové stěně jen hodinu a půl, zahrál všechny písně Jimiho Hendrixe, které si pamatoval z hlavy, a ztratil trsátko. Jedna starší paní ale ze svého pugetu čerstvých chryzantém vytáhla jednu s červenými okvětními lístky a s širokým úsměvem a tichým „Bůh ti žehnej, chlapče!" mu ji hodila do pouzdra rozevřeného půl metru před ním.

Květinu měl teď strčenou za uchem, ale věděl, že to nebyl důvod, proč ho Lennon pronásledovala pohledem snad i ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře do šatny.

„Ahoj," pozdravil ji s úšklebkem. „Chceš ji?"

Vzhlédla k chryzantémě v jeho vlasech a protočila oči. „Čekám."

„Co jsem udělal?"

„Spíš neudělal," řekla Lennon a teatrálně si podepřela hlavu dlaní, aby mu dala najevo, že stále čeká.

Našpulil rty a přebral jí prvního zákazníka, který si přišel pro latté. Na zádech cítil její podmračený pohled, kterým ho propichovala s rukama zkříženýma na hrudi opřená o kávovar. Za úsměv a nezkomolené jméno na kelímku (a možná i ten chryzantémový vzhled, který si určitým způsobem oblíbil) si vysloužil dýško skoro tři dolary a Lennon věnoval vítězoslavný úšklebek.

„Tak co chceš?" vzdychl, když si zachovávala svůj výraz, který se mu ani trochu nelíbil.

Rozhodila rukama: „Máš mi poděkovat!"

Sledoval ji, jestli to myslí vážně. Pak se rozesmál.

„Co ti na tom přijde tak vtipnýho? Ráno jsem ti řekla, že mi poděkuješ!" řekla.

„A já ti poděkoval. Hned ráno."

Nespokojeně mlaskla, pohodila dlouhým culíkem a přistoupila ke kase. „To se nepočítá."

Pobaveně protočil očima a naklonil se k ní: „Děkuju. Spokojená?"

Zazubila se a vypískla: „Ne, ještě mi musíš říct, jaký to bylo!"

„Neříkej mi, že jsi s Maisie ještě nemluvila," poznamenal Dante.

„Mluvila; volala mi hned potom, co ses s ní rozloučil," přiznala Lennon. „Ale potřebuju i tvojí výpověď."

„To jsme teď u nějakýho výslechu? Vedeš vyšetřování?" vytáhl obočí.

„Dante! Dělej."

Zdálo se, že přemýšlí. Pak se usmál. „Pod podmínkou, že mi řekneš, co říkala ona."

Jenže Lennon se zhrozila. „Ne," zakroutila hlavou a pro jistotu ještě zvedla ruce nad sebe. „Ani náhodou, slíbila jsem jí, že nic z toho, co mezi náma padlo, se k tobě nedostane."

„Jo a taky jsi jí slíbila, že hned co si promluvíš se mnou, jí to všechno přetlumočíš, co?"

Uhnula pohledem. „Tohle je jiný, jsme kamarádky."

Dante si nechápavě odfrknul: „A my kamarádi nejsme, nebo co jsi tím chtěla říct?"

Lennon si povzdechla a prsty si pročísla svůj ohon. „Říkala, že neví, co si o tobě myslet."

„Trochu jsme se nepohodli na otázce, jak se člověk zamiluje," pokýval hlavou Dante a ona se zatvářila skepticky.

„To je hodně hluboký na druhý rande."