A Piece of Art

EPILOG

Ležel na zádech, slunce ho pálilo na tváři a zezadu na krku ho šimrala vysoká tráva. Ústa měl roztažené do drobného úsměvu a každou chvíli vzhlédl k Reece, která mu pramínky rezatých vlasů splétala do copánků, aby se mohl uchechtnout nad další z jejích poznámek utroušených na Richieho účet. Posílali si mezi sebou cigaretu a Dantovi společně s obláčkem dýmu unikl ze rtů smích, když Richie do poloprázdné lahve od piva začal lít oranžovou bublinkovou limonádu. Ta okamžitě začala pěnit z hrdla ven, polila mu ruce i džínové kraťasy a on začal něco trousit španělsky – nadávky, jak Dante po několika měsících v jeho společnosti věděl.

„Tohle fakt nebylo nutný," prohlásila Reece, když jí kapající, ulepenou láhev podal, aby si mohl otřít dlaně do černého tílka.

Střelil po ní nevěřícím pohledem. „Že nebylo? Tak proč tady nadáváš, že jsem ti nebyl schopnej přinést radler?"

„A tohle má být řešení," řekla suše a demonstrativně nápoj zvedla. Lance i Dante se nanovo rozesmáli. „Aspoň mi podej z tašky kapesníčky."

Richie se s hekáním natáhl pro Reecinu narvanou plátěnou tašku s vybledlým potiskem. „Jestli tam zase najdu nějaký obrázky ženský anatomie..."

„Neboj, tvojí homosexualitu to nijak neohrozí," poznamenala a pak protočila oči, když dopáleně vytáhl krabičku s tampony. „Proboha, je ti pět? Dej to sem."

Lance, s obočím stále ještě pobaveně zkrouceným, vyfoukl perfektní kroužek, cigaretu podržel mezi palcem a ukazováčkem, a doprostřed jejich drobného kroužku postavil svůj bezdrátový reproduktor. Ze svého playlistu oblíbených interpretů vybral The Wombats a natáhl se do své odrbané kožené brašny pro zpola rozteklý nanuk.

Po nepříliš produktivní schůzce s jedním z předních seattleských hudebních labelů se všichni čtyři s krátkou zastávkou pro alkohol vydali do Gas Works Parku, zeleného cípu tvořícího severní břeh Lake Union. Sytě modrá hladina jezera se blyštila a třpytila a každou chvíli jim nad hlavami prolétl kluzák, které na vodní ploše startovaly. Jeden z nejoblíbenějších městských parků nakonec nebyl jen jejich cílem, Dantovi však desítky piknikových dek ani křik dětí šplhajících po zrezlých trubkách elektrárny na zplyňování uhlí nevadily. Vzduchem svištěly létající talíře i pískací míčky těsně následované nadšenými pejsky, trávník byl prokvetlý sedmikráskami a pampeliškami a on se bez výčitek nechával pohltit pocitem štěstí. Zjevné napětí, které ještě v uličce s mrazáky panovalo mezi ním a Lancem, se konečně uvolnilo, když mu připálil cigaretu a on mu s úšklebkem poděkoval. Nakonec to byli přeci jen oni proti světu a on snad poprvé s jistotou cítil, že je pevnou součástí čtveřice.

„Přísahám, že se do tý školy už nevrátím," ozval se Richie a foukl do své láhve.

Lance se uchechtl. „Tos říkal už loni."

„Tentokrát to ale myslím vážně," trval na svém. „Seriamente."

„Tos říkal i na střední." Richie po ní hodil utrženou pampelišku a Reece se rozesmála. „Ukaž, upletu ti věneček. Promiň, Dante. Jeden, dva... sedm copánků ti bude muset stačit. Pro štěstí."

Richie nasadil vítězný úsměv, když si k němu Reece přisedla, a Dante zvedl prostředníček.

„Nemá za chvíli dojít Arthuro?" zeptal se a než stačil Dante něco kousavého odpovědět, mobil odložený v trávě se rozvibroval. Richie se ušklíbl. „Tak vidíš."

Dante: Jsme pod elektrárnou, budu vysílat kouřový signály.

Arthur: Spíš se modli za moje zdraví.