Icy Love

7✔️

Maya

Když Christian ustoupil, cítila jsem, jak se mé tělo roztéká pod jeho pronikavým pohledem. Bylo to, jako by mé tělo nebylo ani tak mé vlastní, jak jeho, když mě věznil jeho pronikavým pohledem. Olízla jsem si náhle úplně vysušené rty a viděla jeho oči, jak sledovaly ten pohyb. Pomalu si olízl ty svoje, přitom oči nespouštěl z těch mých. Dělal akci tak promyšlenou, že jsem musela odvrátit pohled.

Proč mi to dělal? Jednu minutu se choval, jako by mě chtěl zabít, zatímco v další chvíli to vypadalo, jako by mě chtěl nesmyslně a dravě políbit. Byla to pro něj všechno hra?

Byla jsem pro něj jen hračka. A kvůli tomu jsem musela přemýšlet chytřeji než on. Když on hrál hru, pak bych si ji klidně zahrála i já, ale podle mých pravidel. Protože tak či onak jsem se odsud musela dostat živá.

"Maksime" zakřičel náhle Christian. Jeho drsný hlas mě vytrhl z mých myšlenek a já nadskočila, když se za mnou s bouchnutím otevřely dveře.

Rychle jsem se otočila a uviděla obrovského muže, který se tísnil ve dveřích. Tím, jak měl nohy od sebe a se svými širokými rameny, ten muž téměř zabral celé dveře. Podívala jsem se na jeho tvář a viděla jsem, že má hnědé vlasy. Z pravé strany čela, až dolů k bradě se mu táhla hluboká dlouhá jizva. Díky tomu vypadal ještě zlomyslněji. Měl na sobě černý oblek, téměř podobný jako Christian. K pouzdru měl připevněné dvě zbraně. Cítila jsem, jak se chvěju, když se na mě ten muž intenzivně zamračil.

"Maksime, ukaž Maye pokoj vedle mého. Teď je její," řekl Christian tvrdým tónem. Ten tón jsem znala. Můj otec a Dmitri ho také používaly, když svým mužům nařizovali, aby něco okamžitě udělali. Tón znamenal, že nařizujou něco co oni musí udělat, bez jakýchkoliv otázek nebo zaváhání.

"Až se zabydlí, přivedeš ji dolů ke služebným. Bude s nimi pracovat," pokračoval Christian. Celou dobu byl Maksimovo obličej bez emocí. Nedošlo ani ke škubnutí. A byla jsem si jistá, že ani nemrkl.

Když Christian skončil, Maksim prudce přikývl a čekal, až se pohnu. Ohlédla jsem se na Christiana a viděla, že na mě zírá a čeká, co udělám.

"Emm... Potřebuji nějaké... emm... co musím udělat?" Nervózně jsem zakoktala. Se dvěma velkými a mocnými muži v místnosti jsem se cítila přesně jako kořist která ví, že už není úniku.

Christian přistoupil blíž, až byly naše hrudi jen kousek od sebe. Sklonil se a zašeptal mi do ucha: "Cokoli ti řeknu."

Rychle jsem ustoupila a srdce mi bušilo zase rychleji.

"Prozatím ti služebné řeknou, co budeš muset dělat," řekl Christian a přistoupil o krok blíž. "Ale jestli budu chtít, abys udělala i něco jiného..." nechal svou větu viset a jeho pohled byl upřený na ten můj. "Pak ti dám vědět."

Jeho slova mě nijak neuklidnila. Ve skutečnosti mě znervózňovali ještě víc. Jak dokončil větu, bylo zřejmé, že už nemá co říci. Cokoli chtěl, abych udělala, musela jsem to udělat. Bez jakýchkoliv otázek.

"Maksime, vezmi ji pryč. Mám něco na práci," dožadoval se Christian, když o krok ustoupil. Jeho pohled byl upřený na můj, když jsem cítila, jak se Maksim přibližuje. Maksim přistoupil tak blízko, že jsem ucítila jeho dech na svém krku. Zachvěla jsem se a udělala krok vpřed a tím jsem byla blíž k Christianovi. Byla jsem v pasti tak či tak. Mezi dvěma mě nadřazenými muži, kvůli kterým jsem chtěla křičet a schovat se.

"Pojď," řekl Maksim a jeho hlas mi koloval v uších. Zírala jsem na Christiana a viděla jsem, jak přikývl, jako by mi dával povolení odejít. Maksim mě hrubě popadl za paži a začal mě tahat z ložnice. Jeho stisk byl pevný a já cítila, jak mi pomalu znecitlivěla paže. Se všemi modřinami pokrývajícími mé tělo mě bolelo všude. Moje tělo začínala ovládat slabost a najednou se mi začala točit hlava.

Zakopla jsem o vlastní nohy, ale rychle se narovnala, když Maksim zavrčel. Těžce jsem polkla a snažila se co nejlépe chodit normálně, když mě násilím táhl do pokoje vedle Christiana.

Když otevřel dveře a strčil mě dovnitř, zalapala jsem po dechu, když moje tělo zachvátila nepopsatelná bolest. V místnosti byla tma, ale najednou se rozsvítilo světlo. A znovu jsem zalapala po dechu. Ale z jiného důvodu.

Ložnice byla obrovská; byla tak nejméně třikrát větší než moje. Ale nejlepší na tom byl nádherný výhled, který byl přesně na krásnou zahradu. Když jsem šla blíž k oknu a vykoukla ven, přemohl mě pocit klidu. Na pár minut jsem se cítila osvobozená.

Říkala jsem si, jak je možné, že něco vypadá tak krásně a plné míru, když se svět kolem mě tak moc hroutí. Bylo to v rozporu s mojí situací.

"Umyj se a pak tě odvedu dolů ke služkám. Šaty ti někdo přinese," prolomil mi myšlenky Maksimovo hlas. V odpověď jsem nadskočila a otočila se, abych ho viděla stát ve dveřích. Ruce měl zkřížené na hrudi a svaly se mu při akci napínaly.

Těžce jsem polkla ten velký knedlík, který mi rostl v krku. Když jsem přikývla, ustoupil a konečně dveře zavřel.

Povzdechla jsem si úlevou, protože jeho intenzivní přítomnost už místnost nezaplavovala. Rozhlédla jsem se a všimla jsem si postele, která zabírala dost velkou část prostoru teď "mého" pokoje. Na každé straně postele byly dva noční stolky, zatímco po mé levici byla prostorná skříň. Před postelí byl takový menší gauč se dvěma polštáři na obou koncích.

Přešla jsem k posteli a sedla si na ni a trochu jsem poskakovala. Jemně jsem promnula ruce v hedvábné přikrývce. Pod mýma rukama byla měkká a jediné, co jsem teď chtěla, bylo lehnout si a spát. Mé tělo bylo slabé a únava mi zatemňovala zrak. Když jsem ucítila, jak zívám, pomalu jsem si lehla na postel. Zachumlala jsem se hlouběji do měkké matrace a přikrývky, až mé tělo ochablo. Cítila jsem teplo a útulno a moje oči se pomalu začaly klížit.

Jen pár minut, to přece nikoho nezabije, pomyslela jsem si.