Icy Love

12✔️

Maya

Když jsem čistila hladký povrch, slyšela jsem, jak se Viktoria ptá: "Zlato, jsi hotová?"

Odklonila jsem se od baru a otočila se směrem k ní. Usmála jsem se a zamávala čistícím hadříkem ve vzduchu. "Téměř. Jen potřebuji utřít tenhle bar a jsem hotová."

"Dobře. Pospěš si a dokonči to, pak máš pro dnešek hotovo."

Je to týden, co jsem začala pracovat v sídle. Nevěděla jsem nic o vaření nebo úklidu. V domě mého otce jsem měla služebné, které to všechno dělaly, když jsem byla uvězněna jen ve své ložnici.

S učením mi ale pomohla Viktorie, která byla vždy plně shovívavá. Když mě přidělila jakoukoliv práci, ujistila se, že dělám pouze úklid. A vždy jsem byla s ní, takže mě ostatní služebné neodsoudily.

I když jsem věděla, že dům je plný lidí, překvapilo mě, že jsem tu a tam sotva viděla někoho jiného než pár služek, jako by všichni byli ve stínu.

Většinu času jsem strávila v kuchyni, kde jsem pomáhala Viktorii připravovat jídlo, a když byla hotová, uklízela jsem. První tři dny byly hrozné. Byla jsem si jistá, že se Viktorie dobře zasmála všem věcím, které jsem stihla pokazit. Ale konečně jsem tomu přišla na kloub.

O pár minut později jsem byla hotová. Unaveně jsem si přejela po čele, utřela si vzniklý pot a opřela se o pult. Většinou jsem měla hotovo kolem sedmé nebo osmé. Ale měli jsme hosty, takže panství bylo opravdu zaneprázdněné. Teď se hodiny blížily půlnoci.

Po rychlé kontrole kuchyně, abych se ujistila, že je všechno čisté a na svém místě, jsem zhasla světla a odešla. Když jsem zavřela dveře, viděla jsem Viktorii, jak ke mně jde.

"Už končím," oznámila jsem s rychlým úsměvem. Přistoupila blíž a objala mě.

"Dobrá práce," řekla, když se odtáhla. Viktorie byla velmi milující žena. Za tu krátkou dobu, co jsem tady, se mi stala takovou matkou.

Moje máma zemřela, když mi byl pouhý rok. Nikdy jsem nevěděla, jaké to je, když se o mě stará matka, a tak jsem si plně užívala Viktoriiny láskyplné strany. Nechala jsem své srdce přijmout skutečnost, že existuje někdo, kdo se o mě stará, jako o osamělé dítě, kterým jsem byla.

Přikývla jsem a po popřaní dobré noci jsem zamířila do svého pokoje. Když jsem šla po schodech nahoru, ztěžkly mi nohy a přemohla mě únava.

Zastavila jsem se, když jsem si všimla otevřených dveří obývacího pokoje. Obývací pokoj byl mezi moji a Christianovou ložnici. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikdo tady nebyl. S nervózním polknutím jsem se pomalu vydala směrem k místnosti. Když jsem se přiblížila, viděla jsem, že je zde rozsvíceno. Předklonila jsem se a nakoukla směrem dovnitř.

Nikdo tam nebyl.

Vešla jsem dovnitř a šla rovnou ke klavíru, který byl umístěn vedle velkých oken. Dva dny předtím jsem byla pověřena úklidem tohoto pokoje, který byl zároveň knihovnou. Když jsem vešla dovnitř, první věc, která mě zaujala, bylo velké klavírní křídlo.

Hudba byla vždy mojí útěchou. Každý den jsem hrála na klavír v otcově sídle. Pomohlo mi to zapomenout na všechny špatné věci co se děly.

Jediný způsob, jak jsem mohla zablokovat vzpomínky na to, co mi Dmitri každou noc dělal, bylo ztrácet se v hudbě. Rytmus. Jemné a krásné zvuky, které přicházely přes klávesy.

Když jsem se přiblížila ke klavíru, srdce mi začalo bít rychleji. Věděla jsem, že jsem tady neměla být, ale nemohla jsem si pomoc. Zastavila jsem se před lavicí, naklonila se dopředu a jemně položila ruku na klávesy klavíru.

Svrběly mě prsty, jak jsem toužila po tom aby se ladným pohybem pohybovaly po klávesách. Chtěla jsem zahrát jen jedinou písničku.

Ale nemohla jsem. Bylo mi řečeno, abych do této místnosti nevstupovala, kromě úklidu. Jemným pohybem prstů po klávesách jsem se ujistila, že jsem je nestiskla.

S těžkým povzdechem jsem odstoupila a ruka mi spadla z klavíru zpátky pode mého těla. Věnovala jsem klavíru poslední smutný pohled a odešla jsem, moje tělo se pomalu neslo směrem k mé ložnici. Zavřela jsem za sebou dveře od ložnice, s povzdechem jsem se o ně opřela a pak jsem unaveně zavřela oči. Světla byla zhasnutá, kromě malinké lampičky na nočním stolku.

Při rozhovoru s Viktorii jsem také zjistila, že jsem jediná služka, která nebydlí v ubikaci pro služebné. Obě jsme tím byli překvapené, ale mohla bych opravdu zpochybnit Christianovo rozhodnutí? Nemyslela jsem si to.

Začala jsem se svlékat, pomalu jsem si svlékala šaty, mé tělo bylo ochablé. Hodila jsem černé šaty na noční stolek a poslepu jsem sáhla po noční košili na posteli.

Zrovna když jsem si ji chtěla nasadit, ozval se za mnou hluboký drsný hlas.

"Musím říct, že máš fakt krásné tělo."

Hlasitě jsem zaječela a otočila se směrem k hlasu. Snažila jsem se zaměřit na vetřelce, ale byl bez námahy skrytý ve tmě.

Nemusela jsem ho vidět, abych věděla, kdo to je.

Ten hlas jsem znala. Moje tělo ten hlas znalo.

Christian.

Vyděšeně jsem o krok ustoupila, noční košili jsem si přitiskla k tělu a skryla svou nahotu před jeho očima. Třásla jsem se od hlavy až k patě, ztěžka jsem polkla a žaludek se mi začal svírat strachem – možná i očekáváním.

Najednou se rozsvítila světla. Musela jsem párkrát zamrkat, abych si spravila vidění.

Christian seděl na mé pohovce a pohodlně se opíral. Levý kotník měl zkřížený na pravém koleni a v ruce měl malý ovladač, kterým se pravděpodobně rozsvěcovaly světla.

Neměl na sobě oblek. Ale měl na sobě černé kalhoty a černou plátěnou košili, která byla nahoře rozepnutá, aby odhalovala část jeho hrudi.

Jeho tvrdý, svalnatý hrudník byl tak sexy. Zahnala jsem tuto myšlenku rychle pryč.

Nespouštěla jsem z něj oči a viděla jsem jeho pohled intenzivně soustředěný na mé tělo. Nebyla tam žádný stud. Žádná trapnost. Christian byl naprosto klidný a sebevědomý, když jeho oči přejížděli po mém těle. Po každé mé křivce.