Icy Love

19✔️

Christian

"Vidíš. Nebylo to tak těžké přiznat, že?" Zíral jsem na její červenající se tváře, a hypnotizoval barvu a jemností její kůže.

Maya se pokusila ustoupit a já ji bez odporu nechal jít.

Dejme malému koťátku chvíli čas.

Udělala několik kroků ode mě a pak si položila roztřesenou ruku na zvedající se hruď. Třásla se, její strach byl evidentní.

Ale proč se sakra tak moc bála? Strach nebyl jen kvůli mně. Bylo tam ještě něco a já jsem na to ještě úplně nepřišel.

Maya pro mě byla velkou záhadou. Chovala se, jako by nenáviděla mé doteky, ale zároveň sténala rozkoší.

Fascinovala mě, upoutala mou pozornost a já neměl chuť s tím bojovat.

Možná to byla ona, kdo udělal první akci a schoval se pod mou postel, ale teď jsem to měl celý pod kontrolou já. Nepustím ji dokud se jí plně nenasytím.

Zíral jsem na ni s neústupným pohledem a řekl jsem: „Mayo. neměj strach. Nemáš se čeho bát. Ublížil jsem ti snad?"

Zavrtěla hlavou a sledovala každý můj pohyb a reakci. Opravdu mi připomínala kotě, které se snažilo najít cestu z nebezpečí. Malý, plachý, vystrašený a úplně bezmocný koťátko.

Cítil jsem, jak mi v kapse zavibroval telefon, vytáhl jsem ho a viděl na obrazovce blikat Alexovo jméno.

"Co je?" Odpověděl jsem.

„Je tu něco, co ti musím říct. Je to v prdeli," odpověděl spěšně. Znělo to vyděšeně.

"Co? Teď?"

"Měli bychom to probrat osobně, Christiane."

Při pohledu na Mayu, která byla nyní přilepená ke zdi, jsem cítil, jak ve mně narůstá vztek. Alex měl opravdu špatné načasování.

"Právě teď mám práci," řekl jsem tvrdě.

"Je to důležité."

"Doprdele dobře. Sejdeme se v mé kanceláři," nařídil jsem, než jsem zavěsil.

Přistoupil jsem k Maye a třemi dlouhými kroky jsem stál před ní.

Kňučela, jako by se bála, že ji udeřím.

"Uklidni se," řekl jsem překvapivě jemným hlasem.

Přitáhl jsem ji dopředu, dokud nebyla v jedné rovině s mým tělem. Naklonil jsem se k ní tak, že mé rty byly u jejího ucha.

„Vrátím se, kotě. Ještě jsme neskončili," zašeptal jsem drsně, pak jsem zavinul ruku do jejích vlasů, omotal si je kolem prstů a stáhl jí hlavu dozadu.

Bez varování jsem narazil svými rty na její. Ten polibek byl tvrdý, rychlý a chtivý, chtěl jsem jí dát najevo, že mi patří. Jen mně

Maya zalapala po dechu, když jsem olízl koutky jejích rtů. Kousal jsem její spodní ret, sál, líbal, dokud jsem nebyl spokojený a přesvědčený, že to pochopila.

Naklonil jsem se a zíral na její zarudlý obličej. Byla rudá a zadýchaná. Chtělo se mi smát. Ani jsem ji pořádně nepolíbil a ona už reagovala tímto způsobem.

Maya si položila ruku na své oteklé rty a jemně se jich dotkla. Viděl jsem, jak sebou cukla, když na mě zírala svýma nevinnýma očima.

Tak nevinná, tak krásná.

Věnoval jsem jí poslední zanícený pohled, otočil jsem se a vyšel z ložnice a nechal ji samotnou, aby mohla přemýšlet.

Zavřel jsem za sebou dveře a šel přímo do své kanceláře v levém křídle. Když jsem tam dorazil, dveře už byly otevřené. Alexander, Maksim, Roman a Cessar už tam byli.

Z jejich výrazů byla patrná frustrace. Když jsem vešel přímo dovnitř, zavrčel jsem: "Co zase chcete?"

Posadil jsem se za stůl, zkřížil ruce na hrudi a opřel se. Roman zavřel dveře, než se ke mně postavil.

"Zjistili jsme, že je někde mezi námi špeh," začal Alex a jeho hlas byl drsný hněvem.

"Co?" Zakřičel jsem. Rychle jsem se postavil na nohy a odsunul židli.

"Ano. Pro ty zasraný Sopravvissuto. Ti parchanti věděli, kde otevřeme další klub. Dostali se tam první a Dmitri řekl, že bychom měli mít lepší kontrolu nad tím, komu věříme." Zasyčel Roman, když se usilovně snažil ovládnout své vlastní podráždění.

Mé tělo se třáslo vztekem a ruce jsem sevřel v pěst, až mě z tlaku bolely klouby.

Popadl jsem židli a hodil ji přes místnost. Alex musel uskočit z cesty, aby to neschytal on.

"Kdo to sakra je?" zařval jsem.

Svrběly mě ruce. Chtěl jsem prolít krev a škubaly mi oči, když jsem se snažil znovu získat svoji sebekontrolu. Kdo by mě zradil, čekala by ho pomalá mučivá smrt. Nešetřil bych ho. Nedal bych mu žádnou milost.

"Zjistili jste, kdo to je!"

Nikdo z nich se ani nepohnul.

Viděl jsem, jak Alex nervózně polyká a Maksim na něj zírá.

Když nic neřekl, Maksim se na něj zamračil a pak se otočil ke mně a rychle si znovu procvičil rysy.

"Myslíme si, že je to Maya," ozval se Cessar.