Icy Love

61

Maya

Byla jsem tak ztracena ve svém štěstí, že jsem zapomněla na bolestnou pravdu, kterou jsem před Christianem a všemi ostatními skrývala.

Stále jsem byla dcerou nepřítele. Dmitriho snoubenka. Byla jsem Sopravvissuto.

Zavrtěla jsem hlavou nad vlastní hloupostí a opřela jsem se o umyvadlo, když na mě zaútočila nová vlna slz. Byla jsem příliš hluboko a teď už nebylo možné se vrátit

I kdybych se snažila zapomenout na to, co jsem měla s Christianem... nemohla jsem zapomenout. Vzpomínky se vryly hluboko do mého srdce a duše.

Jeho doteky. Jeho jemné pohlazení. Jeho jemné a pak majetnické polibky. Jeho sladká slova. Jeho okouzlující namodralé ocelové oči. Naše společné chvíle... nemohla jsem zapomenout.

Protože jsem to cítila. Každý den. Každou minutu. Každou vteřinu. Cítila jsem to hluboko ve své duši.

Slzy mi stékaly po tvářích a zvedla jsem si ruku k ústům, abych zakryla vzlyk, který hrozil, že vyjde ven.

Místo útěku jsem skončila v pasti sama sebe.

Plakala jsem kvůli příšerným vzpomínkám, které nadále útočily na mou mysl. A pak jsem plakala pro sny a budoucnost, kterých jsem se zoufale chtěla držet... ale zdály se nemožné.

Když mi slzy zaschly, vstala jsem a znovu si umyla obličej. Rychle jsem si zapletla vlasy do francouzského copu a pak vyšla z koupelny.

Ale mé kroky zakolísaly a já ztuhla při pohledu na Christiana, jak přechází po mém pokoji.

Musel mě slyšet, protože se rychle otočil ke mně a ramena mu poklesla úlevou. "Trvalo ti to tak dlouho. Dělal jsem si starosti," řekl. Udělal krok ke mně, ale zastavil se, když jsem ustoupila. "Mayo?" Svraštil čelo. "Nedělej to, Mayo."

"Prosím, jdi," zašeptala jsem zlomeně.

Zavrtěl hlavou a znovu udělal krok ke mně. "Nikam nejdu."

"Christiane, odejdi. Prosím. Nechci tě tady."

"Ne."

Začala jsem být frustrovaná jeho tvrdohlavostí, prudce jsem zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. "Proč mě nenecháš na pokoji?" Křičela jsem.

"Nenechám tě takhle samotnou. Neopustil jsem tě minulou noc a neopustím tě ani teď."

„Christiane... prosím... nedělej to. Teď to nemůžu udělat."

Místo aby ustoupil mému žebrání, vykročil vpřed a zastavil se přímo přede mnou. Christian mě objal a přitáhl si mě na hruď. "Nenechám tě jít."

Moje ruce instinktivně zvedly a pevně jsem ho sevřela košili. "Proč to pořád děláš?" vzlykala jsem.

"Protože tě nemůžu přinutit vrátit se na to temné místo. Potřebuji tě tady se mnou," odpověděl jemně. Sklonil se, objal mě kolem pasu a pak za mýma nohama, než mě vytáhl nahoru a přitiskl si mě k hrudi.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno, když mě nesl do mé postele. Christian se posadil, držel mě ve svém teplém a ochranném objetí, když si mě posadil bokem na klín.

"Mayo, mluv se mnou," řekl po několika minutách ticha. Když jsem neodpovídala, povzdechl si a jeho paže se kolem mě sevřela. "Prosím."

"Co chceš, abych řekla, Christiane?" zašeptala jsem unaveně a držela tvář zabořenou do jeho krku.

"Cokoliv. Jen se mnou mluv. Neuzavírej se přede mnou."

"Co chceš vědět? Už znáš pravdu, ale jestli chceš, abych to řekla, řeknu to. Byla jsem znásilněná, Christiane. Tam, odkud jsem. Byla jsem sexualně zneužívaná," řekla jsem hořce a tvrdě se odtáhla. Bojovala jsem, ale jeho stisk byl pevný.