Icy Love

43✔️

Christian

Potřeboval jsem důvod, proč ji tady nechat, a tak jsem k ní natáhl i druhou ruku.

Když mi čistila rány, přinášelo to útěchu. Ale co bylo více uklidňující, bylo, že Maya se mnou sdílela ticho. Její celá přítomnost mi přinášela útěchu, i když jsem se to snažil popřít.

I když byla Maya už hotová, stejně mou ruku nepustila, ale místo toho jemně přejížděla palcem po mých obvázaných kloubech.

Pak mě pustila a znovu na mě zírala, naše pohledy se setkaly. Oba jsme se v sobě ztráceli.

A pak přerušila naše spojení. Zaměřil jsem se na její hnědé vlasy stočené do pevného drdolu.

Byla to krásná žena, ale chtěl jsem ji znovu vidět s rozpuštěnými vlasy. Než se stačila pohnout, naklonil jsem se dopředu a stáhl jsem jí gumičku z vlasů.

Když jsem jí řekl, jak je krásná, věděl jsem, že to byla ta nejupřímnější slova, která jsem za dlouhou dobu řekl.

Se svýma jiskřivýma zelenýma očima, červenými rty, zarudlými tvářemi a dlouhými hnědými vlasy padajícími na záda byla obrazem, na který se nedá zapomenout. Pohled, který mi věnovala, mi rozbušil srdce.

Tak zatraceně krásná.

Zaryla se mi hluboko pod kůži a musel jsem ji co nejdříve dostat ven.

Je jen jeden způsob, jak to udělat.

Jeden kurva bolestivý způsob a pak už se nebude chtít přiblížit.

Maya

Při jeho slovech se mi rozbušilo srdce a zkroutil se mi žaludek. Nazval mě krásnou. Rychle jsem sklonila hlavu.

Zakašlal a pak si odkašlal. "Děkuji, že jsi mi vyčistila rány."

Přikývla jsem a pak vzhlédla. "Chci ti také poděkovat. Za to, že jsi se o mě včera večer postaral." Nervózně jsem si hrála s lemem šatů a pokračovala: "Měla jsem ti poděkovat dřív, ale nedostala jsem příležitost."

"Proto jsi mi obvázala ty rány?" zeptal se Christian.

Rychle jsem zavrtěla hlavou a zašeptala: "Ne."

„Byl to tedy soucit? Nepotřebuji tvoji lítost, Mayo," zavrčel.

"Nebyla to lítost. Jen jsem chtěla pomoct." A byla to pravda. nelitovala jsem ho. Místo toho jsem cítila, jak se asi cítí. Cítila jsem jeho bolest a mé srdce mě prosilo, abych mu nabídla útěchu. Tak jsem dělala, jak srdce přikázalo.

"Proč je tak špatné, že jsem ti obvázala ruku ?" Zeptala jsem se.

Christian se na mě zamračil a frustrovaně vydechl.

"Chtěla jsem ti pomoct, Christiane. Nebyla to lítost. A i kdyby ses o mě tu noc nestaral, stejně bych ti vyčistila ty rány." Díval se na mě zamlženýma očima a zatnul čelist.

Zastrčila jsem si vlasy za uši a uhladila je. „Nemůžu říct, že úplně rozumím tomu, čím si procházíš -"

"Ne," zasyčel.

"Ale vím, jaké to je mít tolik bolesti, že máš pocit, že umřeš." Potřebovala jsem, aby to pochopil, aby viděl, že jsem také zlomená.

"Takže možná trochu chápu tvou bolest. Protože jsem to taky cítila. Ne ze stejných důvodů, ale vím, jaké to je." Zírala jsem na jeho ovázané ruce. "Když jsem to udělala, snažila jsem ti ukázat, že ti rozumím. Snažila jsem se na oplátku poskytnout útěchu tobě." Posledních pár slov jsem zamumlala.