Icy Love

49✔️

Christian

"Ano?" Zmatený jejím náhlým voláním jsem pouze kývl jejím směrem, zvědavý, co mi řekne.

Zastrčila si pár pramenů vlasů za uši, ruce se jí lehce třásly nervozitou. Viděl jsem, jak několikrát s viditelným úsilím polkla a snažila se znovu najít svůj hlas. Čekal jsem překvapivě trpělivě.

"Já...chci poděkovat...myslím..." Zakopla o svá slova a každé z nich ošklivě koktala. Maya rychle zavřela ústa a její rty vytvořily tvrdou linku.

Svraštila obočí a vypadala poněkud frustrovaně.

Maya zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Povzdechla si a pak znovu otevřela oči. "Děkuji za ty květiny," řekla tak rychle, že jsem to málem přeslechnul.

Tváře se jí zbarvily do krásného červeného odstínu a pohled jí poklesl.

Během čekání si znovu a znovu otřela ruce do přikrývky.

Ale byl jsem úplně ztracený.

Květiny?

O čem to sakra mluví?

"Květiny?" opakoval jsem, vůbec jsem si nebyl jistý, co právě řekla. Proč mi děkovala za květiny?

"Ano," řekla a kývla směrem ke svému nočnímu stolku. Sledoval jsem její oči a uviděl nějaké růžové květiny ve váze. Byly krásné.

Ale nebyly ode mě.

"Mia mi řekla, že jsi je pro mě sehnal. Jsou tak krásné," zamumlala Maya tiše, takže jsem se k ní znovu otočil.

Mia? Do prdele. Ta dívka. Co si sakra myslela? Hněvem mi zaškubala čelist. Tentokrát překročila své hranice.

"Moc ti děkuji," zašeptala Maya znovu a zírala na mě. Její výraz mi vyrazil dech. Její zelené oči se třpytily a její tvář změkla, tváře zrudly.

Při jejích sladkých slovech a jemném výrazu jsem se nedokázal přimět, abych jí řekl pravdu.

"Jo. Květiny. Jsem rád, že se ti líbí," řekl jsem.

"Velmi," vydechla, znovu se ohlédla na květiny a v koutcích jejích rtů se objevil malý úsměv.

Maya se podívala na květiny, a když se neotočila, začal jsem pomalu odcházet. "Měl bych jít."

"Dobře," zašeptala.

"Dobře." Když jsem se na ni naposledy podíval, odtrhl jsem pohled. Rychle jsem vyšel z jejího pokoje, a jakmile se za mnou zavřely dveře, nechal jsem vztek, aby převzal kontrolu.

"Mia," zasyčel jsem.

Rychle jsem odešel z Maylina pokoje a sešel jsem dolů a přímo do kuchyně, kde jsem věděl, že najdu Miu.

S každým krokem, který jsem udělal, jsem byl čím dál rozzlobenější kvůli lžím, kterými krmila Mayu. Když jsem vstoupil do kuchyně, hlasitě jsem vyštěkl, můj hlas rezonoval s mou mrzutostí a vztekem.

"Mio!"

Vyskočila a otočila se se zalapáním po dechu, ruka jí v šoku zajela na hruď. Oči se jí rozšířily, ale když mě uviděla, ramena jí poklesla úlevou. "Ty jsi mě vyděsil."

"Christiane, co se děje?" zeptala se Viktorie a postavila se vedle své dcery.

"Musím mluvit s Miou," zavrčel jsem.

Viktorie zmateně svraštila čelo a čelila Mie. "Co jsi zase udělala?"

"Já? Nic jsem neudělala," odpověděla a její hlas skřípal, jak předstírala nevinnost.