Icy Love

8✔️

Maya

S trhnutím jsem se probudila, když jsem slyšela bouchnutí dveří. Silně bouchly o zeď a já jsem se prudce otřásla a vyskočila z postele. Lehce jsem se zhoupla na stranu. Moje tělo ale bylo stejně unavené a malátné jako bych vůbec nespala.

Oči jsem měla rozmazané spánkem a musela jsem párkrát zamrkat, abych si zvykla na světlo v pokoji. Když jsem konečně viděla jasné obrazy, těžce jsem polkla. Maksim tam stál a vypadal nebezpečně rozzlobený.

"Měla jsi se umýt," procedil skrz zaťaté zuby. Maksim vešel do místnosti, jeho kroky duněly po místnosti o tvrdé dřevo .

"Poslouchej, šéf dává rozkazy a ty je dodržuj. Bez domlouvání. Chápeš?" zeptal se, když se přiblížil. Přikývla jsem, protože jsem se nedokázala přimět k tomu, abych dokázala vyslovit byť jen jediné slovo. Maksim mě vyděsil. Vypadal jako někdo, kdo si od nikoho nebral žádné servítky. A co je nejdůležitější, byl určitě také vrah. Pokud jsem se nemýlila. Všichni tady byli zabijáci. V životě mafie nebyla žádná nevinnost.

Bez dalších slov ukázal na dveře po mé levici. Nervózně jsem polkla a šla jsem k nim, moje tělo si uvědomovalo Maksima stojícího v místnosti.

Otevřela jsem bílé dveře a při pohledu na vanu, sprchu, šampon a mýdla jsem cítila, jak se mi do očí derou slzy. Když jsem utekla z domova, myslela jsem si, že budu žít na ulici, snažit se postarat sama o sebe a zoufale toužit po základních životních potřebách. Ale byla jsem tady. Stojím před báječnou koupelnou. Mám velkou ložnici s pohodlnou postelí. Mám práci a jídlo. I když to není zrovna ideální situace, mé tělo naplňuje vděčnost.

Když jsem za sebou zavřela dveře, všimla jsem si, že zde byl jen mužský šampon a mýdla. Pokrčila jsem rameny a zašeptala si: "Budou muset stačit."

Podívala jsem se do zrcadla a ucítila, jak se mi oči rozšířily šokem.

Byla jsem celá ošklivá. Špinavá. Obličej jsem měla červený od modřin a některé části už byly nazelenalé. Moje bílé šaty byly špinavé a roztrhané na kusy. Chtěla jsem se namočit do vany, ale radši jsem se jen rychle osprchovala. Trhla jsem sebou, když jsem si rychle svlékla šaty. Podívala jsem se zpět do zrcadla a všimla si ošklivých škrábanců na rukou.

Bože, vypadám hrozně, pomyslela jsem si. Opravdu jsem stála před Christianem a vypadala tak? Proč nebyl znechucený? A co je nejdůležitější, proč si mě vůbec nechal? Sama jsem se jen bála pohledu na svůj odraz v zrcadle.

Potřásla jsem hlavou a vstoupila jsem do sprchy. V okamžiku, kdy mě zasáhla teplá voda, po mém nahém těle se tvořila uvolněnost a cítila jsem, jak se mé napjaté svaly pomalu uvolňují. Zpočátku mě modřiny pálili a bolely pod teplou vodou, ale po pár minutách jsem cítila jen teplo. Zhluboka jsem se nadechla, když jsem cítila, jak mé tělo ochabuje. Zvedla jsem obličej do úrovně kachliček a nechala jsem vodu, aby po mě stékala. Pohltil mě pocit štěstí. Po tom uspokojujícím pocitu jsem se natáhla, vymáčkla v dlani trochu šamponu a začala si ho masírovat do špinavých vlasů.

Nechala jsem vodu protékat mými vlasy. Viděla jsem jenom odtékat hnědou vodu, listy a malé větvičky. Když se voda proměnila z hnědé na průzračnou, začala jsem si umývat tělo. Poté, co jsem tenhle proces dokončila, zůstala jsem ještě několik minut pod vodou a nechala teplo proniknout mým tělem.

Vyšla jsem ze sprchy na viklavých nohách, a když na mé tělo dopadl chladnější vzduch, otřásla jsem se. Vzala jsem si do ruky ručník a začala jsem si sušit vlasy a poté celé mé tělo. Omotala jsem jeden ručník kolem sebe a postavila se zase před zrcadlo.

Vypadala jsem mnohem lépe. Moje modřiny se nezdály tak hrozné jako předtím. Můj obličej už nebyl bledý. Moje tváře byly načervenalé od teplé vody a mé zelené oči jasně zářily. Usmála jsem se na svůj odraz, otevřela jsem dveře a vykoukla ven.

Když jsem viděla, že tam Maksim není, vystoupila jsem a přešla k posteli, kde na mě čekaly černé šaty.

Bavlněné šaty byly jednoduché a když jsem si je oblékla, sahaly do půli stehen. Byly splývavý od boků a perfektně mi seděly, ukazovaly mé křivky. Oblékla jsem si černé tenisky, které byly umístěny vedle gauče, a vrátila jsem se do koupelny. Otevřela jsem několik zásuvek a hledala kartáč na vlasy. Když jsem konečně nějaký našla, rozčesala jsem si rozcuchané a mokré vlasy, dokud nebyly hladké a lesklé.

Šla jsem ke dveřím, kroky jsem měla sebevědomé a ramena vzpřímená. Když jsem otevřela, viděla jsem, že Maksim na mě čeká opřený o zeď. Podíval se na mě a já viděla, jak se jeho oči na vteřinu rozzářily. Jeho výraz byl překvapený a šokovaný.

"No tak pojď," řekl poté, co znovu zamaskoval své emoce. Jeho tvář byla tvrdá a znovu na mě zíral neproniknutelným pohledem. Lehce jsem zavrtěla hlavou.

Aniž by čekal na moji odpověď, vydal se ke schodům. Následovala jsem ho, mé kroky byli hned těsně za jeho.

Byla jsem připravená. Ať už na mě zde bude házeno cokoli, budu připravena. Protože tentokrát se chystám bojovat za svou svobodu.