Icy Love

31✔️

Christian

Podíval jsem se do kuchyně, kde na mě Viktorie a Mia vrhaly ustarané pohledy. Nečekal jsem na vysvětlení. Otočil jsem se a běžel za tím vyděšeným kotětem. Viděl jsem, jak běží k zadním dveřím, které vedly do zahrady. Vyběhla ven. Zpomalil jsem na chůzi a následoval ji.

Přimhouřil jsem oči do jasného slunečního světla a zahlédl jsem Mayu, jak sedí na vrcholu kopce a choulí se pod stromem.

Nechal jsem jí pár minut o samotě a pak jsem se vydal k ní. Přitiskla si kolena více k hrudi, pažemi je pevně objala, obličej měla zabořený mezi němi. Když jsem se přiblížil, napjala se. S povzdechem jsem protočil očima a posadil se do trávy vedle jejího třesoucího se těla. Pomalu se dostávála z transu.

Nevěděl jsem, proč jsem ji následoval, a k čertu jsem jistě nevěděl, proč jsem si k ní sedl. Z nějakých zvláštních důvodů mě z její bolesti bolelo srdce. Nechtěl jsem se tak cítit.

Unaveně jsem si promnul obličej. Ach tato dívka. Pevně ​​​​jsem zavřel oči a frustrovaně si mnul dlaně o sebe. Začínala se mi vloupat do hlavy.

Slyšel jsem, jak tiše vzlykala, ale nakonec se uklidnila.

"Proč jsi mě sledoval?" zeptala se skřípavém hlasem.

"Ty pláčeš." Můj hlas byl tvrdý, takže jsem si rychle odkašlal a pokusil se zmírnit tón.

"Proč pláčeš?" Snažil jsem se znít jemně, ale místo toho jsem zněl autoritativně.

Dobře, Christiane. Skvělý způsob, jak ji přimět, aby se ti otevřela.

"Ty nechceš slyšet odpověď," odpověděla sotva slyšitelným hlasem. Byl jsem si jistý, že nechtěla, abych to slyšel, ale slyšel jsem.

Lehce jsem se naježil při jejím tónu, ale zhluboka se nadechl, nechtěl jsem, aby to znělo drsně. Nebyl čas ji děsit.

"Ne, kdybych nechtěl neptám se," řekl jsem a otočil se k ní čelem.

Maya mírně zvedla hlavu, položila si bradu na paže a dívala se mi přímo do očí. "Viktorie mi řekla o tvé matce."

Byl jsem zaskočen, šokován. Maya si toho všimla a nervózně se kousla do rtu.

"Je mi to líto," zamumlala a v očích se jí znovu objevily slzy.

Ztěžka jsem polkl knedlík v mém krku a pokrčil rameny. "Proč se omlouváš? Není to tvoje chyba."

"Vím. Ale je mi líto tvé ztráty." Z koutku oka jí vyklouzla slza.

Sledoval jsem jedinou kapku, která stékala po její růžové tváři. Zaznamenal jsem, jak se mi při její lítosti rozbušilo srdce. Bylo jí mně líto. Plakala pro mou ztrátu.

Zíral jsem na ni, plný zmatku. kdo byla tato dívka? A co mi to dělala?

"Dobře," odpověděl jsem chraptivým hlasem. Nemohl jsem říct nic jiného, ​​​​protože jsem nevěděl, co říct.

Maya, která na mě byla milá, bylo to velkým překvapením. Nikdy jsem to nečekal. Vždycky vypadala, že se mě bojím, ale teď mi tady plakala kvůli matčině smrti.

Zavřela oči a hlasitě vzdechla, jako by z jejích ramen padalo velké břemeno.

Viděl jsem, jak se chvěla a schoulila se do sebe ještě víc.

Bez přemýšlení jsem si svlékl sako, naklonil se dopředu a jemně ho položil kolem ní.

Okamžitě ztichla. "Dneska je trochu chladno," řekl jsem a odtáhl se od ní.

Proč jsem jí to sakra vysvětloval?

Zvedl jsem svoje ztuhlé tělo a oprášil si trávu z oblečení. Vyhýbal jsem se pohledu na ni. Jsem naštvaný na sebe a na to, jak jsem na to reagoval.

Soustřeď se, Christiane. Soustřeď se na svůj úkol. Neztrácejte se v jejích krásných očích a jemné duši.

Sevřel jsem ruce v pěst, a aniž bych ji šetřil dalším pohledem, rychle jsem šel zpátky do domu.

Maya

Když jsem mu řekla, že mě jeho ztráta mrzí, bála jsem se, že se bude zlobit.

Měl pravdu, když řekl, že to nebyla moje chyba. Ale můj otec zabil jeho matku. A když se můj otec neomlouval za své chyby a provinění, pak bych to měla udělal já. Stalo se to mým břemenem, které jsem musela nést.

Žila jsem v Christianově domě, závisela jsem na něm, ale neměla jsem tušení, že jsem vlastně jeho nejhorší nepřítel. Osobně jsem možná nevinná, ale moje krev není.

Přála jsem si, abych mu mohla říct pravdu, ale on by to nechápal. Nikdo, ani Viktorie nebo Mia. Viděli mou rodinu jako nepřítele, ale co nevěděli a nechtěli by to pochopit, bylo, že jsem se stala obětí a také jsem trpěla.

Už jsem nechtěla trpět. Chtěla jsem být šťastná.

Takže jsem jim nemohla říct pravdu, nikdy ne.

Pochopila jsem, jaké to je někoho ztratit, protože jsem ztratila matku. Nepamatovala jsem si ji, ale přesto jsem truchlila.

Christian mě zmátl. V jednu chvíli byl laskavý a v další byl chladný a naštvaný. Přitáhla jsem si jeho sako těsněji kolem svého těla. Stále cítila hřejivý pocit z jeho tělesného tepla.

...