Icy Love

9✔️

Christian

Opíral jsem se o pohovku, hlavu měl nakloněnou ke stropu, oči jsem měl zavřené, když jsem slyšel, jak se otevírají dveře. Věděl jsem, kdo to je, aniž bych otevřel oči. Jen jedna osoba by se odvážila vstoupit do mého pokoje bez dovolení.

Pomalu jsem otevřel oči a zahlédl jsem Alexe, jak vešel dovnitř. Zavřel za sebou dveře, opřel se o ně a zkřížil ruce na hrudi.

"Vážně?" zeptal se a zíral na mě s bezvýraznou tváří.

"Potřebuji úplné prověření Mayi Lextry ," vypálil jsem, aniž bych odpověděl na jeho otázku. Věděl jsem, o čem mluví, ale nechtěl jsem s ním o tom mluvit. Nebyla jeho věc, koho jsem si rozhodl nechat nebo ne.

Vstal jsem a přešel k malému baru. "Jsem si jistý, že její příjmení není Lextra, ale přesto chci potvrzení, pro případ, že by mi lhala, ale však to víš jak to dopadá Alexi."

Po nalití whisky do dvou sklenic jsem se otočil a uviděl Alexe, jak jde ke mně. Vzal mi sklenici z ruky a pomalu usrkával.

Oba jsme na sebe zírali, vzduch kolem byl napjatý. Když byla jeho sklenice prázdná, položil ji a otočil se zpátky ke mně.

"Co máš v plánu, Christiane?" zeptal se a věnoval mi zvláštní pohled. Pokrčil jsem rameny a ucítil, jak se mé rty pohybují směrem nahoru.

"Proč si myslíš, že mám něco plánu?"

Alex se ušklíbl a zavrtěl hlavou. "Protože nikdy nic neděláš bez plánu. Dívka vstoupila do sídla mocného mafiána a ty si ji držíš. Mně to zní jako nějaký plán." Na vteřinu se odmlčel a pak se pomalu zeptal: "Je to krysa? Proto si ji necháváš? Abys věděl, pro koho pracuje?"

Zavrtěl jsem hlavou a podíval jsem se na něj. Kdyby to byl někdo jiný, kdo by zpochybňoval mé rozhodnutí, byl by na zemi a svíjeli by se teď bolestí. Ale tohle byl Alex. Můj kamarád a hlavně nejvíce postavený člověk tady po mně.

S Alexem jsme se narodili 2 týdny od sebe. Jeho otec byl druhý ve velení mého otce. Když jsem to po něm převzal, nikdy nebylo otázkou, že bude zrovna on můj druhý velitel. Od prvního kroku jsme byli spolu. Ale co je nejdůležitější, byl jako můj bratr. Alex byl jediný, komu jsem plně důvěřoval.

"Opravdu si myslíš, že bych si ji nechal, kdyby byla krysa?" zeptal jsem se skrz zaťaté zuby. Občas mi leze na nervy.

Znovu Pokrčil rameny. "U tebe je možné úplně všechno. Proč si jí teda necháváš?"

"To není tvoje věc. Udělej jen to, co ti bylo řečeno," odpověděl jsem tvrdě.

Alex přikývl a odstoupil. "Dám ti vědět, co jsem našel, nazdar."

Přikývl jsem, otočil jsem se k velkým oknům a nechal ho tiše odejít. Slyšel jsem jeho šoupání nohou a pak se dveře zavřely.

Podíval jsem se dolů na sklenici ve své ruce, a pohyboval s ní v ruce.

"Uvidíme, co o tobě získáme, kotě," zašeptal jsem, když jsem si přiložil sklenici ke rtům.

Zaujalo mě to. Mé tělo se celé třáslo vzrušením.

Vzrušení, protože jsem chtěl vědět kdo ona vůbec je. Zjišťovat to kousek po kousku, dokud nebudu vědět všechno. Každý poslední detail. A až skončím, nezůstane z ní malá nevinná holčička. Nezbude z ní nic.

O několik minut později jsem stále ještě stál před velkými okny, která byla nasměrována do majestátní zadní zahrady Sídla. V kapse mi zazvonil telefon, rychle jsem ho vyndal, aniž bych se podíval kdo to je, hovor jsem přijal.

"Co?" vyjel jsem.

"Nic na ní tady není," ozval se z reproduktoru Alexův hlas. Sevřel jsem ruce kolem telefonu a cítil jsem, jak se usmívám.
Já jsem to tušil.

"Neexistuje ani v databázi," pokračoval milým a klidným hlasem, jako by věděl, že mě ta informace nepřekvapí.

Lehce jsem se zasmál. Zavrtěl jsem hlavou a pomyslel na tu malou nevinnou dívku, kterou jsem našel krčící se pod mou postelí. V okamžiku, kdy jsem ji uviděl, jsem věděl, že má potíže. A místo abych to z ní dostal, nechal jsem to jen tak být.

Proč se o ní zajímáš? Bloumal jsem v mých myšlenkách.

Je to jednoduchý. Zaujala mě.

"Dobře, dík" řekl jsem do telefonu a zavěsil, aniž bych čekal na odpověď.

No, to bude ještě legrace, pomyslel jsem si, když jsem pomalu odcházel od okna ke dveřím.