Icy Love

50✔️

Maya

"Co?" zeptala se Mia vedle mě nevěřícně.

"Christianovo sako jsem našla pod Mayiným polštářem, když jsem před pár dny uklízela její pokoj," vysvětlila Sandra a její intenzivní pohled byl stále upřený na můj, když čekala na mou odpověď.

Nemusela jsem se otočit na Miu, abych věděla, že na mě šokovaně zírá. Cítila jsem, jak mi její pohledy vypaluje díry do kůže. Moje panika rostla každou vteřinou.

Moje prsty se sevřely kolem přikrývky. Otočila jsem hlavu na stranu a vyděšeně jsem zírala na Miu a očima ji prosila, aby mě od toho uchránila.

Musela tam vidět zoufalství, protože její tvář ztvrdla a zírala na Sandru.

"To není tvoje věc. Odejdi," přikázala tvrdě. Sandra ji oplatila pohled a pak otráveně zafuněla, než odešla a zavřela dveře silněji než obvykle.

Mia ke mně znovu otočila hlavu a její oči změkly, když na mě vyčkávavě zírala. "Mayo, co jsi dělala s Christianovo sakem?" zeptala se.

"Mio..." podívala jsem se jinam. Nemohla jsem se přinutit jí lhát. Ne po tom všem, co pro mě udělala.

Těžce jsem polkla a podívala se zpět do Miiných chápavých očí. Rozuměla mi. A byla tu pro mě, když jsem ji nejvíc potřebovala. Možná by to pochopila i tentokrát.

"Nemusíš-"

"Spím s tím," řekla jsem.

Mia na mě šokovaně zírala s rozšířenýma očima. "Co?" prskla.

"Spím s tím." Prsty jsem měla pevně propletené, klouby téměř bílé.

"Zadržuje to moje noční můry." Můj hlas byl slabý, protože mé tělo ovládl stud a rozpaky.

Mia si musí myslet, že jsem ubohá, pomyslela jsem si, když mi slzy rozmazaly zrak.

"Christianovi sako chrání tvé noční můry?"

Přikývla jsem a pak jsem ucítila její ruku na mém rameni.

"Mayo, podívej se na mě," naléhala.

Dívala jsem se do jejích soucitných, oříškových očí. Byli bez úsudku, místo toho zářili pochopením.

"Mayo, kvůli tomu jsi měla před třemi dny noční můru? Byl to ten spouštěč? Protože jsi neměla to sako?"

Cítila jsem, jak mi z obličeje mizí červená barva, jak mé tělo otupělo, svaly se mi při jejích slovech pevně stahovaly. "Ano." Bylo těžké to slovo vyslovit, ale zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit své bušící srdce.

"Ach, Mayo. Pojď sem." Než jsem se mohla pohnout, přitáhla si mě blíž, s rukama pevně obmotaných kolem mých ramen. Pohybovala rukou nahoru a dolů po mých zádech, konejšivě, když jsem potlačila vzlyk. "To je dobrý. Jsem tu."

Byl to dobrý pocit, být konečně pochopena. Mít rameno k pláči.

Tentokrát jsem ale nebrečela. Zamrkala jsem slzy a nechala jsem Miu, aby mě držela a nabídla mi útěchu.

Pohladila mě po tvářích a přiměla mě podívat se jí přímo do očí. „Na něco se tě zeptám. Odpověz mi upřímně, prosím," začala. Ztěžka jsem polka, ale přikývla. "Je to jeho sako, který zadržuje noční můry, nebo je to on?"

Srdce mi při jejích slovech klopýtlo a zavřela jsem oči. Pravda byla evidentní. Nechtěla jsem tomu věřit. Nechtěla jsem si to přiznat, ale bylo to tam a už jsem se před tím nemohla schovávat.