Icy Love

21✔️

Christian

"Zavolej mi, až ji budete mít ve sklepě." řekl jsem, když vycházeli z místnosti a zavřeli za sebou dveře, jenom přikývli.

Položil jsem ruce na stůl, naklonil se dopředu a zamračil se na dveře. Klouby mi zbělaly tlakem a v krku mi pulzovaly žíly.

Moje čelist se napjala a zuby jsem skřípal ve snaze ovládnout svůj vztek. Chtěl jsem něco udeřit. Někoho.

Bestie ve mně zuřila a požadovala, abych ji zabil. Abych prolil krev toho, kdo mě zradil. Jen tak bych se mohl cítil v klidu.

Cítil jsem, jak se mi oči změnily v úzké linky, jak jsem dál zíral na dveře. Pomalu jsem si promnul krk a snažil se uvolnit napětí.

Kotě, možná si myslíš, že jsi mě oklamala, ale tohle je teď moje hra. Tak či onak, nezáleží na tom, jak z tebe dostanu pravdu.

Doufal jsem, že kvůli nim mě skutečně nezradila.

Protože kdyby ano, nebylo by s ní žádný slitování.

Maya

Srdce mi silně bušilo. Vylezla jsem z okna a pomalu slézala na zem. Na okamžik jsem zakopla. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, nikoho jsem neviděla.

Naplnila mě úleva a rozběhla jsem se k lesu za domem. Byla to dlouhá cesta a svaly na nohou mě pálily, když jsem běžela naplno.

No tak, Mayo. Pojď. Nevzdávej to. Teď ne.

Najednou jsem za sebou slyšela výkřiky a srdce se mi rozbušilo. Otočila jsem hlavu a viděla jsem, jak za mnou běží několik stráží. Ohlédla jsem se zpět k lesu a soustředila se na svůj útěk.

Už jsem byla skoro v lese, když se kroky přiblížily, a najednou mě někdo chytil za paži. Křičela jsem a snažila se utéct, ale strhli mě dolů a někdo si sedl na má záda. Moje paže byly staženy dozadu a můj útočník je držel silou.

Slzy mi stékaly po tvářích. Nebylo to k ničemu. Bez ohledu na to, jak tvrdě jsem bojovala, mě nepustili. Vytáhl mě nahoru a já stála na roztřesených nohách. Pevně ​​jsem zavřela oči, vzlykala a prosila.

"Prosím. Prosím, nechte mě jít. Prosím."

Bradu mi pevně sevřela hrubá ruka a nehty se mi vrazily do kůže. Kňučela jsem a pokusila se vzdálit, ale on mě pevně držel.

„Pokud s námi půjdeš dobrovolně, nebudeme ti muset ublížit. A jsem si jistý, že ti sakra nechci ublížit, Mayo."

Vykřikla jsem. Ten hlas jsem znala. Otevřela jsem oči a viděl jsem Alexův naštvaný výraz.

Udělala jsem slabý pokus o boj.

"Přestaň se hýbat," zavrčel mi v uších další hlas. Maksim. Byl to on, kdo mě držel.

"Rozumíš, Mayo?" zeptal se Alex. Vždy vypadal tak děsivě a obklopovala ho nebezpečná aura, stejně jako Christiana a Maksima.

Když na mě zíral, strachy jsem se schovala. Vypadal vražedně a jeho hlas byl plný vzteku. "Prosím," zašeptala jsem.

"Mayo, rozumíš?" Alex zavrčel. Přikývla jsem a nechala jsem se tahat v Maksimově náručí.

"Dobře," procedil skrz zaťaté zuby, když mi pustil bradu. Kůže mě pálila a svědila tam, kde se mě dotkl. Trochu jsem pohnula čelistí a škubla jsem bolestí.

Udělal pár kroků dozadu, kývl na Maksima a vydal se zpátky do sídla. Koukal na mě, když mě Maksim táhl dopředu. Táhl mě za sebou a já se začala bránit.

"Do prdele, holka. Ty to opravdu nechápeš."

Pustil mě, ale než jsem stačila utéct, Maksim mě objal kolem pasu. Jeho sevření bylo neústupné, když si mě přetáhl přes rameno, vyslal na mě divoký pohled.

Zkoušela jsem kopat, bít pěstí, plácat, škrábat a křičet, ale nic nezabíralo.

Maksim pokračoval v chůzi, jeho tělo bylo tvrdé jako kámen.

Když jsme se dostali dovnitř, místo aby mě vzali nahoru, otočili se doleva a šli tmavou chodbou. Vzduch tady byl studený a byla tma. Okamžitě jsem ztuhla na jeho rameni.

Z hlubin mého žaludku se vkrádal pocit hrůzy a přepadla mě studená vlna, když se mi zvedly chlupy na zátylku a vyschlo mi v ústech. Byla jsem paralyzována přes Maksimovo rameno. Sevřela mě hrozivá aura.

Na chvíli jsme se zastavili a pak jsem uslyšela vrznutí dveří a otřásla jsem se tím zvukem. Ozvalo se rachocení kovu, znělo to jako těžký řetěz.

Projel mnou mráz, když jsem cítila, jak mi tuhne krev. Moje ruce se sevřely v pěsti a zděšeně jsem zavřela oči.

Dveře se zabouchly a pod zavřenými víčky jsem uviděla světlo. Znovu jsem pomalu otevřela oči a první, co jsem uviděla, byla lesklá bílá mramorová podlaha. Byla jsem postavena na nohy.

Při tom náhlém pohybu se mi zatočila hlava a zakopla jsem, ale Maksim mě zachytil. Vzhlédla jsem do jeho tmavých očí a tiše jsem prosila.

Prosím nech mě jít.