Icy Love

41✔️

Maya

Vypadal hrozně.

S těžkým srdcem a rychlým tlukotem v hrudi jsem se začala tiše vzdalovat ode dveří, ale jeho hlas mě zastavil.

"Vím, že jsi tam."

Ztuhla jsem a oči se mi rozšířily.

Položila jsem si ruku na hruď a nervózně jsem se kousla do rtů.

Mám prostě odejít? Moje mysl a srdce byly v neustálém boji.

Nakonec jsem více otevřela dveře, pomalu jsem šla, ale zastavila jsem se ve dveří. Christian se na mě nepodíval, protože nespouštěl oči z klavíru.

Nervózně jsem si kousala rty. Po několika minutách ticha promluvil.

"Chodíš sem často?" zeptal se hrubým a tvrdým hlasem. Otřásla jsem se a rychle zavrtěla hlavou. Když jsem si uvědomila, že mě nevidí, zašeptal jsem: "Ne."

Pak bylo zase ticho.

Odvrátila jsem od něj pohled a zírala na klavír. Byl krásný a okamžitě při tom pohledu jsem se cítila klidná.

Objala jsem se rukama kolem sebe, udělala jsem pár kroků v místnosti a postavila se doprostřed. Oči jsem měla stále na klavíru a prsty mě svrběly, chtěla jsem si zahrát. Chtěla jsem cítit každou jednu klávesu.

Ramena mi poklesla porážkou. Odvrátila jsem pohled od klavíru a otočila se ke Christianovi. Už na mě zase zíral, jeho oči byly intenzivní, ale nečitelné.

Zírali jsme na sebe, naše pohledy ani na vteřinu neklesly.

Po pár sekundách jsem ztěžka polkla a odvrátila pohled. Přesunula jsem pohled na jeho hruď, sledovala jsem cestu dolů a téměř jsem hlasitě zalapala po dechu.

Ruce měl od krve a klouby měl tak pohmožděné. Všude byly šrámy, kůže stržená z kloubů. Vůbec nebyla, žádná snaha o to aby to vyčistil.

Při tom pohledu se mi sevřelo srdce.

Ohlédla jsem se a viděla jeho oči stále na mě. Nervózně jsem si olizovala rty a sevřela své studené ruce v pěst. Christian mi věnoval prázdný pohled a pak se podíval na klavír.

Znovu bylo ticho a měla jsem pocit, jako bychom ani nedýchali.

"Hraješ?" zeptal se nevrle.

Při jeho slovech se mi otevřela ústa. Nikdy jsem nečekala, že se mě na to zeptá. S bušícím srdcem jsem polkla proti knedlíku, který se mi vytvořil v krku.

"Ano," odpověděla jsem.

Mlčel. Čekala jsem, že něco řekne, ale on ne. Bylo to, jako by tam už ani nebyl. Ale stále jsem čekala. Zatahala jsem nervózně za lem šatů. Na co jsem vůbec čekala?

Pomalu jsem začala couvat. Christian potřeboval čas pro sebe.

Aniž bych se na něj podívala, otočila jsem se a vydala se ven. Ale než jsem stačila vykročit z místnosti, zastavil mě jeho hlas. Mé kroky se zastavily a při jeho slovech se mi zadrhlo srdce.

"Chceš si zahrát?"

"Můžu hrát?" zeptala jsem se a udělala krok vpřed ode dveří.

Otočil se ke mně. "Chceš?"

Přikývla jsem a mé tělo se třáslo vzrušením. Nemohla jsem udržet úsměv, který se mi rozlil po rtech. Zatočila se mi hlava.

Zíral na mě stejnýma mrtvýma očima, ale mírně kývl směrem ke klavíru. To byla jediná věc, kterou jsem potřebovala.