25✔️

5.8K 200 13
                                    

Maya

"Půjdeš nebo ne?" zeptal se, když jsem z ničeho nic zastavila. Přikývla jsem a následovala ho ke schodům, když mě vedl do mého pokoje.

"Běž se osprchovat a spát," řekl.

"Děkuji," zašeptala jsem a podívala se dolů, zatímco jsem před ním skrývala slzy.

Vešla jsem dovnitř a on za mnou zavřel dveře. Slepě jsem hledala vypínač, zapnula jsem ho a místnost se okamžitě rozsvítila.

Byla jsem unavená, slabá, hladová, ospalá a otupělá. Jediné, co jsem chtěla, bylo spát a už se neprobudit.

Rychle jsem se svlékla a vlezla jsem do sprchy. Teplá voda se valila kolem mě a já cítila, jak teplo pokrývá mé studené tělo. Při mytí mi cvakaly zuby.

Po tvářích mi stékaly slzy. Slzy úlevy. Klesla jsem na podlahu sprchy a plakala, zatímco jsem nechala teplou vodu stékat na mé slabé tělo.

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem zůstala ve sprše, ale když se mé tělo úplně zahřálo a mé slzy konečně oschly, vstala jsem a odešla.

Když jsem si oblékla rudé pyžamo, ucítila jsem, jak se usmívám. Chtěla jsem jít spát a na všechno zapomenout. Ale můj úsměv se proměnil v zděšení, když jsem uviděla Christiana sedět na mé posteli. Zavrávorala jsem dozadu, schoulila jsem se do sebe a mým tělem se šířil strach.

Rychle vstal z postele, když mě uviděl krčit se za dveřmi. "Psst, neboj se."

"Nejsem tu, abych ti ublížil. Neublížím ti."

Moje oči se rozšířily překvapením nad jeho tónem, který byl jemný a měkký.

Ztratila jsem rozum. To se mi snad zdá.

Zavrtěla jsem hlavou a zaprskala. "Ty...ty...já..."

Zatočila se mi hlava, když jsem viděla, jak se na mě sladce usmál. Podlomily se mi nohy, ale než jsem stihla spadnout na podlahu, přispěchal kupředu, chytil mě za ruce a přitáhl si mě k sobě. Přitiskl si mě na hruď a já jsem mu instinktivně objala ruce kolem krku a držela. Bála jsem se, že mě pustí.

"To je v pořádku. Mám tě," zašeptal, přešel k mé posteli a jemně mě položil.

Posadil se na matraci a tehdy jsem si všimla lékárničky na posteli. Christian si ji přitáhl na klín a odstranil několik obvazů a sáček s dezinfekčními ubrousky. Vzhlédla jsem a naše pohledy se setkaly. Ztuhla jsem, když jsem viděla, jak se jeho oči lesknou emocemi.

Christian se naklonil dopředu, jemně mě popadl za ruce a položil si je na kolena. Vyndal z balíčku ubrousky a jemně mi promnul zraněná zápěstí. Sykla jsem a on rychle zamumlal: "Promiň."

Opravdu to řekl?

Sklonil se, foukl mi na zápěstí a pokračoval v čištění malé rány. Píchalo to, ale když jemně foukal na hořící kůži, bolest začala pomalu slábnout.

Když mi obvazoval zápěstí, měla jsem zavřené oči.

"Tak. Hotovo," zašeptal a pomalu třel prstem o obvaz.

Otevřela jsem oči a zírala na něj. Proč to udělal? Srdce mi zpomalovalo, když mi zvedl zápěstí a na každé z nich dal jeden polibek. Moje ústa zůstala otevřená. To se ve skutečnosti neděje, že?

"Omlouvám se, Mayo," řekl Christian proti mému zápěstí. Na vteřinu jsem přestala dýchat. Omluvil se mi.

Právě se mi omluvil ruský mafiánský boss Christian Běljajev, muž, který asi nikdy nikomu neřekl slovo, promiň.

Byla jsem v šoku. Srdce mi divoce tlouklo v hrudi a já se snažila dýchat. Podíval se na mě a moje tělo se začalo zahřívat pod jeho měkkým pohledem.

Toto není možné. Christian teď nemohl sedět přede mnou a omlouvat se. Nemohl být tak... jemný.

„Neměl jsem se k tobě tak chovat. nemohu se dostatečně omluvit. Ale věz, prosím, že je mi to moc líto," pokračoval, když mi znovu položil ruce na kolena. Zvedl ruku k mému obličeji, posunul mi vlasy za uši a nechal prsty na mé tváři. "Věřím ti," dodal Christian.

Zalapala jsem po dechu, pak těžce polkla a dál jsem na něj zírala s vytřeštěnýma očima. nic jsem neřekla. nemohla jsem.

"Prosím, odpusť mi mé hrozné činy. Už se to nebude opakovat. Tady jsi v bezpečí. Nikdo s tebou už nikdy nebude špatně zacházet," zamumlal trochu drsným, ale přesto jemným hlasem.

Ještě pár sekund na mě zíral a jeho modré oči zajiskřily něčím, co jsem nedokázala přesně určit. Christian byl vždy hrubý, arogantní, zlý, vulgární a hrozivý.

Ale tahle stránka Christiana byla zvláštní a proti mému vlastnímu rozhodnutí se mi srdce obrátilo. Jeho laskavost a měkkost byly nepřirozené, ale mé srdce se toho chytilo a pevně to drželo.

Aby se člověk jako on omluvil, to něco znamenalo, ne?

Najednou se odtáhl, ale pak se jeho rty naklonily nahoru v malém úsměvu. "Tady je jídlo." Kývl směrem k mému nočnímu stolku, kde ležel tác s jídlem.

Icy LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat