Icy Love

40✔️

Christian

To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech. Zatočila se mi hlava a oči se mi rozmazaly slzami, které mi padaly po tvářích v nekonečném proudu.

Hlava mé mámy se otočila ke mně a její tvář byla celá od krve. Její oči byly otevřené a zíraly přímo na mě. Ale místo toho, abych viděl vřelý, sladký a láskyplný pohled, který mi vždy věnovala, její namodralé oči byly bez života.

Srdce mi neskutečně bušilo. Ne ne ne ne.

Moje maminka. Tohle se stát nemohlo.

Maminka.

Moje máma.

Chtělo se mi křičet. Ale nic ze mě nevyšlo.

Mé rty se pootevřely a vyšel jen tichý výkřik. Zalapal jsem po dechu a prudce se otřásl. Držel jsem kolena těsně u sebe, znovu jsem do nich zabořil obličej a tiše plakal.

Když jsem brečel, myslel jsem na to, jak jsem nikdy nedostal příležitost říct ‚miluji tě' nazpět.

Padl jsem na kolena. Vzpomínky se mi v hlavě přehrávaly znovu a znovu.

Dusil jsem se, zvedl jsem ruce ke krku a silně jsem ho třel nahoru a dolů.

Svíral se mi žaludek, jak jsem lapal po vzduchu. Tlak v mém srdci byl bolestivý. Moje plíce se pevně stiskly k sobě a přitiskl jsem si ruku na hořící hruď a usilovně jsem se snažil zmírnit bolest. Ale nic nefungovalo.

Nikdy nic nebude fungovat.

Na tuhle bolest ne.

Moje bolest byla neustálá.

Žil jsem s tím dvaadvacet let. Už bych si na to měl zvyknout, ale pokaždé to je horší. Bolest nikdy neustává. Byl jsem připoután ke své minulosti.

Držel jsem stranu klavíru a položil jsem si na něj hlavu, když mi po tvářích stékaly slzy. Nemohl jsem je zastavit. Volně padaly a já pevně stiskl své hořící oči.

"Omlouvám se. Omlouvám se. Je mi to tak líto," zašeptal jsem zlomeným hlasem.

Maya

Mia vedle mě křičela "Ó můj bože! To je k popukání!" Otočila se ke mně a stále se smála. "Musíš uznat, že tohle bylo docela vtipné."

Pokrčila jsem rameny a otočila se zpět k filmu. Dívali jsme se na Padesát odstínů šedi. Na můj vkus to bylo příliš vulgární.

Mia nakonec zastavila film a otočila se ke mně.

"Dobře. na co se chceš dívat? Zjevně tě to nebaví. No tak, vyber něco a my se na to podíváme," navrhla.

Od mé včerejší noční můry a dnešního ranního setkání s Christianem jsem byla trochu na dně a tichá. Neustále jsem žila ve strachu.

Mia si toho všimla a dala si za úkol udělat můj den šťastnějším. Párkrát se jí to i dařilo. Bylo těžké nesmát se jejímu nadšení a neúspěšným pokusům. Snažila se, aby mě rozesmála. A byla jsem jí za to vděčná.

"Je docela pozdě," začala jsem a pak se usmála. "Myslím, že bychom měli jít spát. Jsem unavená."

Mia našpulila rty a opřela se o opěradlo pohovky. "Ale sotva jsem tě přiměla se usmát."

"A v tom se mýlíš. Nejméně pětkrát jsi mě rozesmála a to je na tobě úžasné. Zlepšila jsi mi den, Mio," řekla jsem tiše. Položila jsem ruku na její koleno a stiskla jsem ho.