Icy Love

10✔️

Maya

Když jsem následovala Maksima dolů po schodech, konečně jsem si mohla prohlédnout tenhle dům. Spíše sídlo, opravila jsem se v duchu.

Mělo nejvyšší strop, jaký jsem kdy viděla, a bylo vyzdobeno tou nejnádhernější korunní lištou.

Když jsme scházeli po točitém schodišti, všimla jsem si dalšího po mé pravici. Obě vedli do druhého patra a setkávali se uprostřed, ve stylu císařského schodiště.

Držela jsem se dřevěného zábradlí a cítila, jak je pod mou rukou hladké. Sídlo bylo neposkvrněné, a celé poseto bílým třpytivým mramorem.

Vzhlédla jsem a všimla jsem si velkého křišťálového lustru v benátském stylu visícího ze stropu. Byl vyzdoben stovkami krystalových slz, které v místnosti vytvářely oslnivé světlo. Vyvolalo to velmi působivý a elegantní pocit.

Pořád jsem na to zírala, když jsem najednou narazila do stěny tvrdých svalů. Ztuhla jsem a rychle jsem odstoupila. Maksim se otočil a vražedně na mě zíral.

"Jsi slepá?" vyštěkl. Zavrtěla jsem němě hlavou s takovou silou, že mi vlasy lítaly všude možně.

"Tak kurva čum, kam jdeš." Tentokrát jsem beze slov zase přikývla. Merda, on mě tak děsil.

Maksim se na mě naposledy podíval, než se otočil. Sešli jsme ze schodů a on se vydal směrem k levé chodbě.

Když moje svaly začaly ztrácet to neúprosné napětí, pokračovala jsem v prohlídce sídla.

Taky jsem bydlela v nemalý vile. Můj otec byl bohatý, ale naše panství nebylo tak velké a krásné jako toto. Můj dům byl prostý, chladný a nevábný.

Kdo zdobil toto sídlo, měl dobrý vkus a bylo vidět, že to dělal s láskou. Každý detail byl propracován a sladěn se zbytkem. Jak jsem následovala Maksima, mé tělo bylo naplněno úžasem, když jsem vnímala tu krásu kolem sebe.

Když se Maksim zastavil, rychle jsem se taky zastavila. Vytřeštila jsem oči a udělala pár kroků dozadu. Odstoupila jsem dál abych nebyla na jeho zádech tak nalepená. Nechtěla jsem, aby mě znovu seřval. Náladový chlap, pomyslela jsem si.

"Victorie, mám pro tebe další služebnou," řekl tichým hlasem.

"Ach, drahoušku. Jak milé. Kde je, miláčku?" Slyšela jsem hlas, jak se ptá.

Miláčku? Byla jsem právě převezena do alternativního vesmíru? V duchu jsem se ušklíbla.

Maksimova záda mi bránila ve výhledu, tak jsem mírně ustoupila stranou a oči se mi rozšířily. Stála sqy1qá1322222před ním postarší žena, pravděpodobně kolem šedesátky, měla na sobě podobné černé šaty jako já, i když jí sahaly pod kolena. Sladce se na Maksima usmála, když si otřela ruce do bílé zástěry připevněné k jejím bokům.

Viděla jsem, jak se její oči přesunuly na mou osobu, a když mě uviděla, její úsměv se rozšířil. "Á, tady je," řekla, když pomalým krokem mířila ke mně. "Podívej se na sebe. Tak krásná mladá dívka."

Než jsem mohla cokoliv udělat, byla jsem od Maksima dotáhnutá k Victorii. Victoria mě vzala za ruce a vedla mě do kuchyně hnědými, moderně vyhlížejícími dřevěnými dveřmi.

Kuchyně byla velmi podobná té u mého otce doma, až na to že tahle je rozhodně větší. Velké skříně byly béžové a uprostřed byl velký ostrůvek. Desky byly vyrobeny ze směsi různých hnědých barev. Byly krásný a lesklý, a když jsem šla blíž, zjistila jsem, že je to křemen.

Před barem byly čtyři vysoké židle a viděla jsem tam stát dvě ženy ve stejných šatech jako já.

Byli rozhodně mladší než Viktorie, ale starší než já. Obě vypadali na něco kolem pětadvaceti. Vzhlédli, když nás slyšeli přicházet. Jak jsem se přibližovala, pomalu si mě prohlíželi od hlavy k patě, jako by zkoumali novou lovnou zvěř.

Cítila jsem, jak se mi ve Viktoriině ruce začala potit dlaň, a druhou rukou jsem si chytila spodek šatů, známka nervozity.

"Máme novou služebnou," oznámila Viktoria vzrušeně, když jsme se zastavili.

"Novou služebnou ale nepotřebujeme," odpověděla blonďatá žena a dál se na mě opovržlivě dívala.

Viděla jsem, jak Viktoria otevírá ústa, aby odpověděla, ale než mohla cokoliv říct, přerušil ji hlas.

"Vlastně ano."

Při tom hlasu se mi narovnala záda a mé tělo se napjalo. Těžce jsem polkla, když jsem viděla, jak se ženiny oči rozšířily. Najednou vypadali stydlivě a rychle se podívali dolů.

Viktorie pustila mou ruku a otočila se s rukama v bok a zírala na nově příchozího vetřelce.

Vlastně žádný vetřelec. Je to vlastně jeho dům.

Olízla jsem si náhle vysušené rty, pomalu jsem se otočila a moje zelené oči se setkaly s Christianovo modrýma.

Modrá a zelená, střetly se spolu, zase. Když jsme na sebe tiše zírali, cítila jsem, jak se mi zrychlil tep, když na mě udržoval svůj pohled. Břicho se mi náhlým pocitem zkroutilo. Cítila jsem se bez tíže a mé tělo zaplavil zvláštní pocit.

Znovu se mi zkroutil žaludek, když jsem viděla, jak udělal krok vpřed, jeho velké tělo se hladce pohybovalo. Překvapeně jsem se nadechla, když jsem si uvědomila, že cítím ty pochybný motýlky.

Jeho přítomnost mě znervózňovala.

Byla jsem vyděšená, ale vlastně i překvapená.

"Maya tu bude pracovat s tebou.Viktorio, můžeš jí přidělit jakýkoliv pracovní rozvrh," prohlásil Christian vyrovnaně. Několikrát jsem polkla, když jsem znovu slyšela jeho hlas.

Jeho oči se oddělily od mých, ale jen proto, že se díval na mé tělo. Viděla jsem, jak jeho pohled sjel dolů k mému pasu, bokům a pak k nohám. Moje tělo se začalo zahřívat pod jeho zkoumavým pohledem. Jeho oči na mém těle zůstaly několik sekund, než se přesunul zpět k mé tváři.

Pohled, který mi věnoval, mě přiměl o krok ustoupit. Na moji reakci se jeho rty mírně naklonily nahoru do malého úšklebku, který bylo těžké spatřit. Ale byl tam. Ten ďábelský úšklebek. Sexy ďábelský úšklebek.

Zavrtěla jsem hlavou a rychle zavřela oči, jak jsem se snažila dostat pod kontrolu.

Bylo to nemožné. Aniž bych se o to pokusila, Christian Běljajev úspěšně ovládl mou mysl.

Otevřela jsem oči a podívala se znovu do těch jeho oceánově modrých. Věnoval mi stejný pohled jako předtím, zjevně se nesnažil skrývat, co chtěl.

Chtíč. Jeho oči byly plné touhy a hladu. Hladu po mě snad?