Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 2

Tom

Opíral jsem se o linku a držel dlaněmi hrnek s čajem, měl jsem ještě chvíli čas, než pojedu do školky pro svého chlapečka. On je jediný světlý bod mého života, za který jsem vděčný. To se o mojí ženě říct nedá, již dva roky se k nám nechová, jak by měla. Vem čert, že mě nedává lásku, kterou bych si zasloužil. Ale aspoň Matymu by mohla dávat pocit mateřské lásky, kterou od své matky moc potřebuje. Teď jí Matyho přítomnost přijde otravná, když po ní chce, aby si s ním hrála. Ani si nepamatuji, kdy malému řekla, že ho má ráda.

Proto jsem ho před dvěma lety přihlásil do školky, aby si mohl hrát s dětmi v jeho věku. Někdy mívám pocit, že Taylor tento rodinný život s námi přestal bavit. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se ráno probudil s ní v náruči, která mi moc chybí. Ani pusu jsem od své ženy nedostal, chyběli mi její rty, ty měkké polštářky, které jsem rád opečovával. Taky když se jí chci dotknout, mě od sebe odstrkuje, natož se semnou milovat. Sex jsem měl s Taylor naposled před rokem a třičtvrtě, kdy jí to dělalo problém se semnou vyspat. Ještě se vymlouvala, že nemá čas. No promiňte, ale jak nemůže mít čas si užít, když ještě před tím, než se změnila, se mi oddávala skoro pořád. A někdy i dva krát denně. Musím říct, že mi to dost chybí, ani moje pravačka mi nestačí, ale co jiného mi zbývá. Nejsem typ chlapa, který když si chce užít, tak si najde milenku. To ze srdce nenávidím.

Už týden přemýšlím, že najdu pro Matyho chůvu, aby si měl s kým hrát i doma. Někdy nemám čas, protože chodím do práce. Tu jsem si musel, ale trochu změnit, abych se malému mohl více věnovat, když Taylor se k tomu nemá. Ale budu muset na internetu zjistit nejbližší informace o agenturách, pod které opatrovatelky spadají. I když se mi to vůbec nezamlouvá, aby ho hlídala cizí žena, ale nemám na vybranou. Tak jako dneska jsem přišel z práce dříve, ani jsem se neobtěžoval zjišťovat, jestli tu moje žena je. Když se tak chová, proč bych to dělal, ne? Ale je mi smutno, když je taková, pořád ji totiž miluju.

Radši jsem zkontroloval hodinky na zápěstí a zjistil, že bych měl vyrazit. Tak jsem dopil svůj čaj, hrnek položil na linku a rozešel se do chodby, pro teplý kabát a taky šálu. Tu jsem si omotal kolem krku, sebral klíče od auta i domu a otevřel dveře. Pěkně tam foukal studený vítr, jak se blížila zima, která už pěkně štípala. Tak jsem vyšel ven a zavřel za sebou dveře. Při cestě k autu jsem dostal nápad, že bychom si s mým synem zašli na čokoládu, kterou malý zbožňuje. Proto jsem se nad svým nápadem usmál, a odemkl jsem auto dálkovačem. Schoval jsem klíče od domu do kapsy kabátu, dal si pás, a těmi druhými jsem nastartoval auto a odjel pro Maty.

-----

"Maty, zlatíčko tatínek je tu," už když jsem věšel do budovy školky, si mě všimla jedna z učitelek, paní Carter, která tu pracovala deset let. Byla to moc hodná starší dáma, která se nikdy nepřestávala usmívat, byla pořád plná energie, asi proto si s dětmi rozuměla. Byl jsem za to ale rád, protože bych nechtěl, aby se o mého syna staral, někdo, kdo nemá dobrý vztah z těmi nejmenšími. Jen jsem se pro sebe pousmál a došel ke dveřím od jejich třídy, kde stála teď i s Matym.

"Tatííí," s radostí mi skočil do náruče, když se na mě otočil, načež jsem si ho pořádně vzal do náruče a zasmál se mu do vlásků. Maty mě mačkal, jako bychom se neviděli den, ne jen několik hodin.

"Ahoj, skřítku můj." Líbil jsem ho na tvářičku, když odtáhl hlavičku od mého krku a zubil se na mě. Usmál jsem se na Matyho, kterého jsem potom postavil zpátky na zem, abychom mohli vyrazit a rozloučili se s paní Carter. Mezitím, co se Maty šel obléct, nemusím se bát, že by to nezvládl, na to že mu bude teprve pět je moc šikovný. Mě totiž zaujal jeden letáček na nástěnce kousek ode mě. Že bych měl štěstí? Na tom letáčku bylo totiž číslo na jednu agentůru pro rodiče, kteří potřebují hlídání dětí. Tak jsem si vyndal mobil, kam jsem si uložil jejich číslo, potom jim zavolám, ale až budeme doma. Nechci to řešit před Matym.

"Už šem hotový." Přiběhl ke mě Maty a chytil mě za ruku, tak jsem si schoval mobil zpátky do kapsy kalhot a sklonil se k němu s úsměvem.

"Tak vyrazíme." Srovnal jsem mu ještě čepici, aby mu nebyla zima na uši. Maty se zahihňal a znovu mě vzal za ruku. Byl jsem rád, že malý se neptal na Taylor, já ani netušil, co bych mu měl říct, ani nechci, aby byl smutný.

"Tati, půjdeme na histe?," Zašišlal Maty, a poskakoval, když jsme mířili k autu. Někdy měl potíže vyslovovat ř, když chtěl něco říct, aby mu bylo rozumět, ale měl ani ne pět, takže si myslím, že se to do roka zvládne naučit.

"Taky, ale předtím si zajdeme na čokoládu." Palcem jsem mu přejížděl po hřbetu ručičky. Na znamení, co jsem řekl se malý zaradoval, až jsem se usmál. Jinak jsem nemohl, protože není nic krásnějšího než jeho šťastná tvářička.

-----

Tak tu máme druhou část.
Jinak jsem zatím nevymyslela, co by byla Tomova vysněná práce, když v příběhu slavný není, jedině učitel tělocviku.

Tak co, bude Tomova žena vůbec nějak reágovat, jestli zjistí, že se Tom rozhodl najít jejich synovi chůvu?

-----

Tokina_1