part 24

136 9 1
                                    

El

Vůbec se mi nechtělo vstávat, jak jsem byla rozmrzelá a měla chuť něco rozbít. Bylo to se mnou těžké, když jsem mívala své dny. Kluci to taky nebudou mít se mnou lehké, až se u nich objevím.

Nesnáším, když jsem na ostatní v tu dobu hnusná, ti co to se mnou nezažili. Proto jsem si ještě zajela do kavárny k Elen pro kafe, která se mi omluvila, že se mnou nebude moc být, a trpět to. Ale aspoň jedna z nás bude mít klidný den. Těm dvoum jsem vzala taky, Matymu čokoládu a Tomovi laté, jako omluvu za to, že budou muset trávit den s mrzutým člověkem. Potom co jsem zastavila auto u jejich domu, tak jsem přešla na druhou stranu a vzala krabici do pravé ruky, abych mohla tou druhou zavřít dveře a rozešla se ke dveřím domu.

Jinak jsem si včerejšek s Lottie užila a jsem ráda, že jí budu mít znovu ve svém životě. Probraly jsme toho dost, prozradila jsem jí, že hlídám Tomova syna, kterého poznala ten den, kdy měl Louisův kluk oslavu. Hned jí došlo jak jsem se to dozvěděla, ale i tak mě to ranilo.

Můj něco, jako šéf se zná s mým bývalým, to je fakt gól. Ale nakonec jsem za to Toma vinit nemohla, je to jeho práce.

Potom jsem se dozvěděla, že má Lottie přítele, to mi udělalo velkou radost. Moc jsem jí to přála a dohodly se, že mi Tommyho představí. Jako by to bylo znamení, Louisovi přezdívají Tommo, mě se líbí chlap se jménem Tom. Já moc na ty znamení nevěřím, ale zvláštní to je, vám povím. No možná na tom fakt něco bude.

Vyndala jsem z kapsy budny klíče, které mi před pár dny Tom udělal. Moc jsem si je brát nechtěla, nelíbilo se mi, že bych jim lezla do domu. Jenže on si nedal říct, přeci potřebuji se dostat dovnitř, abychom s Matym nezůstali v té zimě venku, když by byl Tom v práci. No tak jsem si je tedy vzala. Otočila jsem klíčem, když jsem jej strčila do zámku a malinko do dveří drkla, abych mohla vejít do domu a přešla k lavičce, kam jsem položila krabici.

Nevím proč, ale něco bylo jinak, když jsem se zaposlouchala do prostoru domu. Bylo tu až podezřelé ticho, tak jsem vytáhla mobil z kapsy, a zjistila že je skoro půl osmé. Tak jsem se rozešla do kuchyně přes obývák, kde taktéž nikdo nebyl a zastavila se u kuchyně. Tam ani snídaně nebyla pro Matyho připravená, natož pro Toma.

Že by tu nebyli? Ale to je nesmysl, viděla jsem v předsíni Tomův kabát, který používá, tedy jestli jich nemá více. Tak jsem přešla ke schodům a vyšla do horního patra, vůbec se mi to nelíbilo, jak ten prostor domu byl tichý. Nejdřív jsem šla zkontrolovat Matyho pokoj, ten byl blíže ke schodům a otevřela dveře. Vůbec v něm nebyl náznak, že by tu malý spal.

Kde je? Odvezl ho jeho tatínek už do školky? Ale to by mi dal vědět a zavrčela. Už to začíná, má hrozná nálada je tu. Ještě zkusím Tomův pokoj a pěkně si to s ním vyřídím a udělala pár kroků k jeho pokoji a otevřela ho. Oddechla jsem si, když jsem je oba našla u Toma a nepatrně se zaculila. Byli sladcí, jak tam oba leželi a malý se k Tomovu tělu tisknul, jako by ho nechtěl pustit. Ale nemohla jsem se nad nimi rozplívat, Maty musí do školky a potichu přešla k posteli.

Přitom mi pohled padl na Tomovu odhalenou hruď, která jak jsem si myslela, byla krásně vypracovaná, ale tak akorát. Ježiš nad čím to přemýšlím, měla bych své hormony uklidnit. Ale po chvíli jsem se zamračila, když jsem uviděla na jeho čele náplast. Kdo mu to proboha udělal? Ještě než jsem odcházela jí neměl. Až jsem se zděsila, když mi došlo, že tu byla s Tomem i ona. Nebudu říkat její jméno, všichni víte, o kom mluvím. Ale mohla by toho být schopná? Bože, a co musel prožívat Maty, jestli křičela stejně, jako když mě s ním uviděla dole.

Heart beat ✓ _ HIDDLESTON Kde žijí příběhy. Začni objevovat