Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 23

Tom

S hrůzou jsem se díval po kuchyni, kde byli rozházené střepy od nádobí. Neměl jsem slov, co dokáže jedna hádka. Taky jsem netušil, co je Taylor schopná ve vzteku udělat. Její chování ve mě vyvolává, něco, co jsem nikdy necítil. Tím byl odpor k vlastní ženě. Poprvé jsem byl rád, že odešla. Položil jsem si dlaň na čelo a zamračil se, když jsem ucítil něco na čele a stáhl ruku, uviděl jsem na ní krev. To musela způsobit ta sklenička, co se roztříštila o zeď, když jsem uhýbal, jak jí po mě Taylor hodila.

Otočil jsem se a odešel do patra, abych si to čelo zkontroloval, ty střepy uklidím potom. Ale nejdřív se podívám na malého, musel to určitě slyšet. Toho jsem se bál a opatrně vzal pravou rukou za kliku, kterou jsem pohnul a pomalu otevřel dveře. Nechtěl jsem jej ještě víc vyděsit. Snad se té rány, co jsem měl nejspíš na čele nezalekne. Nevím, jak bych mu to vysvětlil, ale když jsem se do pokojíčku podíval, malý nikde nebyl, to mě vyděsilo.

"Maty." Vyhrkl jsem, bál jsem se, že utekl, jak se určitě bál a nevědomky si zajel tou špinavou rukou do vlasů. To mi bylo teď jedno, můj skřítek nejspíš utekl. Měl jsem výčitky, že jsem nechal Elu odejít, mohli bychom toho malého ušetřit. Najednou mi padl pohled na mého syna, jak se krčí za postýlkou a objímal se ručkami kolem nohou. Úplně mi z toho spadl kámen ze srdce.

"Skřítku." Kleknul jsem si a přesunul se po zemi k němu, strašně se klepal a skoro vykřikl, když jsem jej objal.

"Ššs, to jsem já táta." Snažil jsem ho uklidnit a vtáhl si ho na nohy, když zjistil, že jsem to já, omotal mi ručky kolem krku. Hrozně mě bolelo srdce, když jsem ho slyšel plakat, až se zalykal a líbnul jej několikrát do vlásků. Byl tak vyděšený, a začal s ním kolíbat, ze strany na stranu. Tohle jsem nechtěl, aby zažil křik vlastní matky, pro jeho psychiku to může být hrozné. Nejradši bych Taylor zabil, já vím, neměl bych tak mluvit, ale co předvedla, to hraničí se šílenstvím.

"V-vl-lá-átí se? K-kličela, k-když tu b-byla, E-ela." Zakoktával se Maty strachem. Nad tím, co řekl jsem ztuhl a přivřel víčka k sobě, z toho jsem začal mít na ní větší zlost, jestli to ještě jde.

"Nevím skřítku. Ale neboj, jsem tu s tebou." Líbnul jsem jej na čelíčko, když jsem sklonil hlavu.

"B-bál jsem se, pak mě Ela poslala do pokojíčku." Popotáhl a zabořil si hlavičku více do mé hrudě. Díky bohu, že tu brunetka byla s ním. Ale byl jsem na sebe naštvaný, že tu museli být sami, když ona přišla.

"Už se bát nemusíš." Pošeptal jsem mu do ouška a začal jej hladit po zádíčkách, jak se ještě malinko klepal. Maty přikývl hlavičkou a položil si ji ne mé rameno, když obmotal ruce kolem mého trupu.

"Pojď, půjdeme ke mě." Zapřel jsem se druhou rukou o postel, abych se mohl postavit, aniž bych malého pouštěl. Protože by se mohl začít bát, a objal jeho tělíčko druhou rukou, aby mi nespadl. Dneska ho nechám spát semnou, stejně by tu nechtěl být sám, kdyby se Taylor vrátila a odnesl ho k sobě do pokoje.

Tam jsem položil Matyho na postel, potřeboval jsem si ošetřit čelo a pošeptal mu, aby mě pustil, jak nechtěl z mé náruče. Proto jsem mu slíbil, že budu hned vedle, kdyby něco. I když nerad, tak se mě pustil a zahrabal se pod deku, jako by tu byly duchové, které jej chtějí postrašit. Ale nedivím se, pro dnešek toho zažil dost.

"Hned jsem zpět." Řekl jsem a radši pro jistotu otočil klíčem od pokoje, aby se více nebál a přešel do koupelny. Nechal jsem otevřeno a udělal krok k zrcadlu, kde jsem se podíval na tu ránu, která nebyla tak hrozná. Spíše mě ten střep jen škrábl. Tak jsem vzal žínku a namočil jí do studené vody, cítil jsem, jak krev zasychá a pokroutil nad tím hlavou. To si dovolila naposled, ještě bude ráda, že to nebudu chtít řešit jinak, jak s policií, i když je to moje žena. Když jsem si dootřel zaschlou krev, tak jsem hodil žínku do umyvadla a dole pod ním jsem otevřel skříňku.