Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 28

Tom

"To je dost, že jsi doma." Nečekaně mě překvapil Taylořin hlas, když jsem zavřel dveře od domu a podíval se na ní, jak vešla do předsíně a vypadala celkem naštvaně. To mě chce, jako poučovat, že jednou odpoledne nejsem doma? Ona odešla poté hádce a víc, jak pět dní není doma. Taky pochybuji, že si všimla, že tu Maty není.

"Co ti vadí, tys tu nebyla skoro týden." Jestli bude znovu vyvádět, nejspíš mě trefí, až jsem se na ní zamračil a sundal si bundu.

"Potřebovala jsem se uklidnit, nevím co to do mě vešlo." Omluvně se na mě podívala, když jsem zaznamenal, že se dívá na mé čelo. Co se to děje? Kde je ta nesnesitelná Taylor posledních dvou let? Ucítil jsem, jak mé srdce zaplavil ten krásný pocit, co jsem cítil ještě, když jsme byli šťastní. Až jsem se překvapeně na ní zadíval.

"Ty se omlouváš? Co tak najednou?" Uchechtl jsem se a založil si ruce na hruď. Nevěřím, že by to myslela vážně, vím jak se chová. Jo bylo příjemné, že se zajímá, ale já nezapomínám, jak se k nám chovala.

"Nech toho, já to myslím vážně." Řekla s povzdechem, když jsem se rozešel ke schodišti a slyšel, jak jde za mnou.

"Tomu se nedá moc věřit. Víš co jsi tím způsobila? Kvůli tvému křiku se tě Maty bojí." Otočil jsem se na Taylor a zastavil se v polovině schodiště, až do mě malinko narazila a chytila se mě, aby nespadla.

"A ty se mi divíš? Přijdu domů a na našem gauči sedí cizí ženská." Vyčítavě se na mě zadívala, ale pořád mě držela.

"Ty mi nemáš, co vyčítat. Někdo se musí starat o našeho syna, když ty ne." Stáhl jsem ze svého těla její ruce a otočil se zpátky, abych mohl jít do pokoje.

"Jo dobře, chápu. Když už jsme u Matyho, kde vůbec je?" Optala se mě, když jsem přešel ke svému "pokoji", a podíval se na Taylor s nadzvednutým obočím.

"Ty sis všimla? Nevěřím." Pobaveně jsem se na ní díval, jo možná se chovám k ní hnusně, ale ona to dělá celé dva roky.

"Haha, ale vážně, kde je?" Dala si ruce v bok a zamračeně se dívala na dveře od hostinského pokoje, je mi jasný, že se jí nelíbilo, že nejsem v naší ložnici.

"Když to chceš tak mermomocí vědět, je u babičky. Tam aspoň se mu nic nestane. Ale teď mě omluv, chci se převléct." Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř, taky jsem si chtěl dát sprchu, pořád jsem se vůči El cítil provinile. Ještě štěstí, že Taylor neví, kde jsem byl a co se málem stalo.

"Tak když ho dáváš mamce, proč najímaš chůvu?" Optala se Taylor a nechápavě nad tím pokroutila hlavou. To co řekla, tak na tom něco bylo, no možná jsem mamku nechtěl zatěžovat, má dost práce. Ale o Matyho se měla starat jeho matka, tudíž Taylor.

"A není to jedno? El má dost zkušeností a čas." Už jsem nechtěl odpovídat na její dotěrné otázky. Najednou se zajímá, kde, kdy a jak, už mě to unavuje.

"Ó tak najednou je to El." Uchechtla se, ale zaslechl jsem z jejího hlasu žárlivost, kterou tím maskovala, i když ne moc dobře.

"A co? Sám jsem jí navrhl, aby mi tykala, snad nejsem tak starý." Řekl jsem a začal si rozepínat pásek od kalhot. Bylo mi jedno, že tu Taylor pořád je a přetáhl si svetr s tričkem přes hlavu a hodil na zem.