Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 33

Tom

Trochu jsem se přepočítal, když jsem si myslel, že k mamce dojedeme kolem druhé odpoledne.

Musel jsem s Danielem, který mi zavolal zrovna, když jsme s El akorát mířili ke mě, vyřešit velký problém s výtisky časopisů. To mě dost naštvalo, měl jsem s El jiné plány.

Jako na potvoru se porouchal stroj, který si usmyslel, že přestane pracovat. Ani jsem nečekal, že to El pochopí, ona se moc těšila, že Matyho po týdnu uvidí, tak jako já. Nechtěl jsem ji z tváře vymazat její krásný a šťastný úsměv.

Trochu jsem se taky obával, že se naštve, ale zjistil jsem, že jí asi vůbec neznám. Protože její úsměv se z tváře nevytratil, jen mě objala a řekla, že můžeme jet později, že je to v pořádku.

Bože měl jsem chuť se v tu chvíli někam schovat, jak mi bylo trapně. Jak jsem si to mohl myslet? Nevěděl jsem, jestli si vůbec zasloužím, aby mě měla ráda.

Ale zjistili jsme, že ho Ryan, co má stroj na starost, do jednoho dne nezvládne opravit, to nás vůbec nepotěšilo. Protože má časopis být do týdne v prodeji. S tím jsme nemohli nic dělat, ale Ryan slíbil, že se bude snažit ho do dvou dnů opravit.

Tak snad to do těch zbylých pěti dní zvládneme, musíme, jinak přijdeme o značnou částku peněz, které do toho naše firma dala.

Akorát jsem zahlédl ulici, kde mamka žije a odbočil doleva. Koutkem oka jsem si všiml, jak El pootočila hlavu na mou stranu, na které bylo několik rodinných domů. Pousmál jsem se na El, když jsem k ní pootočil hlavu a malinko spomslil. Její oči zářily, jak jsem zjistil, nejradši bych se na ní díval déle, není nic hezčího, ale musel sem pohled vrátit na cestu. A uviděl mamčin dům nepatrných desíti metrů, které zbývaly, už jsem se těšil, jak bude Maty pištět radostí, až mě uvidí. Co teprve, až zjistí, že je tu semnou i El.

"Je tu víc sněhu, jak ve městě." Rozhlížela se El na obě strany, když jsem zaparkoval u mamčina domu a auto zabrzdil a vypnul motor. To měla pravdu, tu sněží víc, než v Londýně a usmál se.

"A taky zima." Řekl jsem, když jsem na ní otočil hlavu a podíval na El, která si na hlavu nasadila čepici. Moc jí slušela, ještě jak měla rozpuštěné vlasy, vypadala krásně. Ještě, že jsme zatím sami, nevím, co by si mamka pomyslela, kdyby viděla, jak se na El dívám. Já si ale nemůžu pomoct, nedokáži se od její překrásné tváře odtrhnout. El si mého pohledu všimla a trochu ji zčervenaly tváře, je mi jasné, že jí je to nejspíš nepříjemné. Tak jsem pohled přesměroval dozadu, když jsem se otočil. Měly jsme tam bundy, abychom se celou cestu autem nepotili, a natáhl se pro tu její, kterou si pak ode mě vzala a vrátil se ke své. Ještě než jsme vyjeli, tak jsem v jednom hračkářství Matymu koupil puzzle s obrázkem Sperowovy černé perly. Ty si s ní moc přál k Vánocům, vím zbývají ještě více, jak dva týdny, ale to jsem neřešil. Navíc přímo pod stromeček dostane ještě další dárky, o které si týden před štědrým dnem, napíše Ježíškovi.

"Vezmu ty puzzle." Řekla El s úsměvem, když jsem držel v ruce svou bundu a oblékl si ji. Jen jsem ji věnoval letmí pohled a malinko se oklepal, když sem dovnitř trochu začal proudit studený vzduch, jak otevřela dveře, a pousmál se. Pak jsem udělal to stejné, když jsem měl klíčky od auta a musel si zapnout zip, jak mi venku vítr bral osobní teplo. Ať už ta zima skončí, i když teprve začala, a pak zamknul auto. Dal jsem si kapuci přes hlavu, čepice já zásadně nenosím, jsou mi nepříjemné a otočil se za sebe.

"Nechceš zahřát?" Neodpustila si mě El popíchnout, když se u mě zastavila a zvedla ke mě pobaveně hlavu. Já nepatrně nadzvedl obočí, ta si malinko koleduje o plácnutí po zadku, jak je škodolibá. Potulně jsem se pousmál, když mě napadlo, co udělat a malinko k ní sklonil hlavu. El trochu znejistila, jak jsem byl blíž u její tváře a očima si prohlížela tu mou. Nenápadně jsem zvedl svou ruku, když jí pohled běhal po mém obličeji, a než stačila něco udělat. Tak jsem jí stáhl čepici přes její obličej a zasmál se.

"Thomasi, ty zmetku." Zahuhlala pod čepicí, nemohl jsem a zaculil se, když si vytáhla čepici z obličeje. Strašně jí její červené tváře od zimy dělaly ještě rozkošnější, ani nevadilo, že se na mě teď mračí.

"Jsi rozkošná, když se mračíš." Vůbec jsem neřešil, jak mě nazvala, taky z jejích úst mé celé jméno znělo krásně, a narovnal se. El jen pobaveně pokroutila hlavou a srovnala si svou čepici. Tak i krabici s puzzlemi, kterou podržela pod paží a schovala si ruce do kapes bundy.

"Když to říkáš... Teď bychom mohli do tepla." Malinko se oklepala, jak nás ofoukl vítr. Pousmál jsem se na El a objal ji rukou, abych jí nepatrně zahřál.

"Dobře, sněhuláčku." Malinko jsem ji cvrnkl do nosu a pousmál se, když ke mě zavedla hlavu a zašklebila se. Ale viděl jsem v jejích očích nepatrné jiskřičky a vtiskl ji pusu na čelo. Pak jsem ji vzal za ruku, co měla v kapse a chytil její dlaň a spolu se rozešli k mamčiným domovním dveřím.

-------

Zaplať pánbůh jsem napsala novou část, taky se chci omluvit, že jste na ní museli čekat moc dlouho. 🙏🥺

Tom se bál zbytečně, ještě si myslí, že si nezaslouží, aby ho měla El ráda. 😉🙄

Malinko se Tomovi a Danielovi nedaří, když je zradil stroj v tiskárně, tak snad se časopis do těch 5 dní dostane na trh. 🤷😏

Jů Tom je definitivně zamilovaný. 🤭😍

Nejsem si jistá, jaká je zima v Londýně, když je třeba ve vedlejším městě o trochu víc zimy a sněhu... A snad to není divné. 🤔🤷

A snad se část líbila, můžete napsat, co na ní říkáte. 😊❤️
Mějte se hezky. 🤗

-------

Tokina_1