Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 29

El

Ani nevím, proč mě to dohnalo, až k slzám. Spíš mi ublížilo, jak to z jeho úst vyznělo, jako by se semnou chtěl jen vyspat. Ale přitom když jsme seděli vedle sebe a líbali se, měla jsem pocit, jako by jeho slova byla pravdivá.

Nejen ty polibky, které byly skutečné, i jeho doteky, ze kterých jsem měla husí kůži.

Cítila jsem se fakt úžasně.

Ale pak se to pokazilo, tím, jak se Tom ujišťoval, jestli beru prášky. Potom, co odešel do obýváku, jsem si najednou uvědomila, že to takhle skončit nemá. Já nejsem člověk, co spí se ženatým, ale když předtím vyslovil, že ho přitahuji a líbím se mu, lichotilo mi to, až mi to vzalo slova z pusy.

Jo chápu že mu chybí sex, jako každýmu chlapovi. Ještě když mu to ta blonďatá blbka nedává a možná, nevím to jistě, Toma i podvádí. Jinak si to neumím vysvětlit, proč by mu to odmítala.

Vůbec se ve svých citech nevyznám, jsem z toho zmatená a to je teprve druhý muž v mém životě, který se mi líbil. Ale jen jednoho jsem milovala celým svým srdcem, Louis byl pro mě ten nejskvělejší kluk, s ním jsem se cítila šťastně a byl jediný v mém životě. Jenže po skoro pěti letech našeho skvělého vztahu, se jednou ožere a je z toho ten malý prcek.

No nic a zamávala rukama, abych vyhnala myšlenky, jako by mi kolem hlavy létaly a odešla z ložnice. Bylo to skoro hodina, co jsem tu byla zase sama, ale jeho vůně tu zůstala, když jsem vešla do obýváku. Radši jsem otevřela dveře od balkónku, jinak by nezmizela a vrátila se ke gauči. Vzala jsem své tílko a odešla zpátky do ložnice, stejně jsem si moc nepomohla jeho vůni jsem cítila i tu.

"Já se na to vykašlu." S povzdechem jsem hodila tílko na postel a zamračila se, musím na chvíli na vzduch, nebo se tu zblázním a přešla ke komodě si vzít podprsenku, kterou jsem před tím neměla. Na co jí mít na sobě, když jsem doma a sama, ani mě nenapadlo, že by sem přišel.

Jak vůbec věděl, kde bydlím? Nevzpomínám si, že bych mu to říkala.

Zapnula jsem si podprsenku, tu si správně srovnala a prohrábla si vlasy, když jsem přemýšlela, co si obléct na ven. Nakonec jsem si vyndala kožené kalhoty, k tomu tričko s dlouhým rukávem a černou mikinu a všechno si oblékla. Mohla bych si zajít na kafe a možná i na něco k jídlu, nemám chuť si nic znovu dělat.

Tak jsem si vzala kabelku, do ní si dala mobil, peněženku a voňavku s kapesníčky, kdyby náhodou. Zima je tam pěkná, jak jsem zjistila, když jsem vyšla z ložnice a rychlým krokem přešla k balkónku a zavřela dveře. Nepotřebuji tu mrznout, ale určitě to pomohlo, byl tu znovu čerství vzduch. Až jsem odešla do předsíně k botníku, tam jsem si obula kozačky nad kolena a krémovou bundu, abych nechodila pořád ve stejné a přehodila ji přes loket. Kabelku jsem si přehodila přes hlavu a poupravila si jí, aby mi nepřekážela. Ani jsem se nechtěla malovat, stejně si vezmu sluneční brýle, i když sluníčko nesvítí. Ty byly položené na poličce i s klíčema.

Trochu jsem se podívala do zrcadla, kde jsem si srovnala vlasy, byly trochu rozcuchané, ale vracet se pro kartáč, se mi už nechtělo. Taky jsem si všimla, že jsem měla pořád rty trochu opuchlé a navlhčila si je. I ta chuť Tomových rtů na nich zbyla a povzdechla si, ale nechtěla jsem se jí zbavit, jsem hrozná a odešla z bytu. Ještě jsem zamknula a rozešla se po schodech, přitom si uklidila klíče do kabelky.