Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 34

El

Nejenže mi byla zima a chtěla do tepla, taky jsem malinko byla nervózní z toho, že poznám Tomovu mamku. Ale před ním jsem to nechtěla dát znát, když odemkl neslyšně dveře. Ani netuším, jak bude reágovat, že tu jsem, a ani když mi Tom řekl, že jí to nevadí, že taky přijedu.

"Cítím, že jsi nervózní, ale nemusíš." Zašeptal Tom za mnou, když za sebou zavřel dveře a překvapeně jsem se na něho otočila. To jsem tak průhledná, že to poznal? Všimla jsem si, jak se na mě pobaveně díval. Jemu se to řekne, on není ten, kdo bude pod pohledem jednoho z rodičů.

"To jsi mě moc neuklidnil." Taky jsem zašeptala, aby nás neslyšel Maty, je to překvapení. Ale zjistila jsem, že tu dole bylo nějaké ticho a otočila se k botníku, neřešíc jak se ten zmetek tváří a položila krabici na lavici. Ucítila jsem, jak mě Tom ze zadu objal a věnoval mi pusu na tvář.

"Neboj, jsem tu s tebou, navíc mamka není tak přísná." Řekl úsměvem, když jsem na něho natočila hlavu. Je mi to hodně příjemné, když cítím jeho teplo, ale tady jsme u jeho mamky, tak by se ke mě tak chovat neměl. Pořád má závazek vůči ženě, já vím, že je jaká je, ale to na tom nic nemění.

"Radši toho nech, může sem přijít." Ne že by se mi to nelíbilo, ale v podstatě jsem jeho zaměstnanec a trochu se odtáhla, abych si mohla sundat bundu. Všimla jsem si jeho pohledu, když se na mě ublíženě podíval, ale taky chápal proč a pousmál se.

"Tak se podíváme, kde jsou." Bylo vidět, že se na ně těšil, měl v očích jiskřičky, a byl tak uvolněný, že je zase doma. Co vím, tak mamku často nevídal, když pracoval a jediný zdroj komunikace s ní byl mobil, a taky bez Matyho nebyl skoro týden, jak měli jen jeden druhého, a usmála se. Bylo to krásné, jak byl zase bezstarostný.

Tom si všiml, jak jsem měla úsměv na tváři a oplatil mi ho. Pak si sundal též svou bundu a natáhl ruku, aby mi mohl pověsit i mou, tak jsem mu jí podala. Pak jsem stáhla čepici z hlavy a rukou si srovnala své vlasy, jak jsem je měla nepatrně rozcuchané.

"Tak jo." Trochu jsem si otřela své dlaně, nemám ráda, když se mi potěj a ještě ke všemu z nervozity, až mi Tom věnoval povzbudivý úsměv a objal ruku kolem mého pasu, když jsme se rozešli do obýváku. Tam nikdo nebyl, ale pár hraček tu zůstalo, jak si Maty s nimi nejspíš hrál, taky na stolku jsem si všimla skleničky se zbytkem džusu a pousmála se. Takže tu zřejmě někde budou a svůj pohled přemístila směrem na zahradu, když jsem zaslechla známí dětský smích, kam se podíval i Tom.

"Br, tam nejdu." Namítla jsem, přeci nepůjdu z tepla znovu do zimy, když jsem se zrovna před ní schovala a podívala se na blonďáka. Tedy on nebyl jenom to, ale chápete mě, že?

"Taky nepůjdu ven, jen ke dveřím, můžeš se když tak schovat za mě." Pohladil mě po boku, než ruku ztáhl a věnoval mi úsměv, ze kterého se mi dělaly nohy, jak želé. Nechápu, jak se to mohlo stát, že mě dělá jeho úsměv nepatrně nesvou, než bych měla být. Ale líbí se mi, že mu dokáži vykouzlit úsměv na tváři, a zastrčila si vlasy za ucho. Nad tím jsem s pousmáním přikývla a nechala ho dojít první ke dveřím.

Taky jsem se těšila, až malého uvidím a zastavila za Tomovi zády, když se i on zastavil u dveří do zahrady. Se divím, že si ho ještě nevšimli a nepatrně vykoukla z Tomových zad.

Uviděla jsem ženu s blonďatými vlasy, co vyčuhovaly z černé čepice, jak s Matym stavěli sněhuláka, ten byl samí úsměv a očka mu zářila. Nevím to jistě, ale Tomova mamka mohla být o několik let starší, jak ta moje. Té bylo před více, jak sedmi měsíci sedmačtyřicet. Jo měli mě s taťkou, když jí bylo čerstvých dvacet, a jemu čtyřiadvacet.