Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 22

El

Ježíš ta mě tak naštvala, že jsem měla chuť se tam vrátit a vytrhat ty její blonďaté vlasy. Ještě si dovolila mě urážet, kráva jedna. Omlouvám se za ten výraz.

Bohužel jsem se od Matyho moc nedozvěděla, nepamatuje si, jestli ona má bratra, nebo sestru. On byl asi ještě moc malý, aby věděl, kdo je kdo, když ho skoro vůbec nevidí, jako rodiče a babičku. Musela jsem se uklidnit, tak jsem se doma převlékla do teplákové soupravy a šla si do Hyde parku zaběhat. Ani mi nějak ta zima nevadila, to bylo poslední, o co jsem se chtěla starat.

Když jsem běhala první kolečko, tak jsem si uvědomila, že jsem měla Matyho vzít na chvíli ven. Bylo mi malého líto, když se ke mně tisknul a hlavičku si schovával do mých zad, když začala křičet, co jsem zač, a co tu pohledávám. Úplně jí bylo jedno, že se jí její syn bojí, ani k ní nechtěl, když mu to rozkázala. V tu chvíli jsem měla chuť ji jednu vlepit, jak se k malému chovala. Proto jsem Matyho radši poslala do pokojíčku, tam byl v bezpečí, i když to by byl jedině, kdyby byl Tom doma. No a zbytek určitě znáte, pak přišel Tom.

"El, ahoj." Zastavilo mě volání mého jména, tak jsem se podívala na dotyčnou osobu. Ten mi tu chyběl... Slyšíte tu ironii? Ne, tak to je škoda. Vydýchávala jsem svůj maratón, když jsem se opřela rukama o kolena, nechtěla jsem vědět, jak musím vypadat, ale podle Louisova úsměvu, to nebylo tak hrozný. To na mě nezkoušej. Pomyslela jsem si a konečně se mohla narovnat, když se mi dech zklidnil.

"Nazdar." A to jsem si myslela, že budu mít klid, ani jsem s ním moc mluvit nechtěla, to taky z mého hlasu poznal, když se přestal usmívat.

"Něco tě naštvalo." Bylo mi jasné, že to není otázka, vždyť mě zná. Když mě něco naštve, tak to ze sebe dostávám, takto.

"Ani nevíš, jak." Konstatovala jsem a rozešla se k lavičce, která byla kousek od nás a posadila se. Ach to jsem potřebovala, jen by to chtělo pití jak jsem měla sucho v krku. No snad to vydržím než přijdu domů. Všimla jsem si, jak se Louis podíval někam za sebe, jakoby někoho hledal. Tak jsem jej napodobila a podívala se tím směrem, dnes už po druhé jsem uviděla blondýnu, ale tahle mi byla hodně blízká. Lottie, Louisova sestra. Ale nebyla sama, přidržovala svými rukami Louisova syna, který nožičkami ťapal po trávě. Ach jo, proč jsem si nevybrala jinou trasu, a otočila hlavu radši jinam. Jo je to rok, ale když to skvrně vidím na vlastní oči, nedělá mi to dobře.

"Jak se ti jinak vede?" Všimla jsem si, jak si vedle mě sedl a smutně se na mě pousmál, radši jsem sklopila hlavu. Nemusí vidět, co to se mnou dělá.

"Dobře." Řekla jsem, když jsem si byla jistá, že se na něho můžu podívat. Tak aby nepoznal, jak se cítím, když tu je i ten malý. Ale věděla jsem, že to pozná i bez toho, chodily jsme spolu přeci skoro pět let.

"To rád slyším." Pousmál se na mě, ale jeho oči se na mě dívaly smutně. Nejspíš si uvědomoval, že mi nedělá dobře, když jej mám přímo před nosem v jeho malé verzi. Ten prcek je celý Louis, když byl malý, načež jsem otočila hlavu, když jsem zaslechla Lottieniny kroky a uviděla ji v celé kráse. Vyrostla z ní pěkná slečna, ta se na mě šťastně usmála a podala Louisovi toho pecka, který měl na baculaté tvářičce úsměv, když si ho Louis vzal do náruče. Lott si sedla místo svého bratra, když ji uvolnil místo, ale vím, že to udělal, pro moje dobro, a odešel s malým pryč.

"Ani nevíš, jak si mi chyběla, ale nevěděla jsem, jestli mě chceš ještě vidět, potom, jak ti ublížil." Položila mi dlaň na předloktí a smutně se na mě pousmála, taky jako by si vyčítala, že stála za ním. Ale jí jsem to nevyčítala, nemohla za jeho chybu, když je to její bratr. Jinak jsem si o týden později změnila číslo a našla si jiné bydlení, nechtěla jsem zůstávat v našem společném bytě.

"Ty mě taky, ale..." Lottie se na mě chápavě zadívala a pohladila mě po rameni.

"To je v pořádku, zachovala bych se tak stejně. Bylo to neodpustitelný, mě to trvalo měsíc, než jsem s ním dokázala mluvit." Zadívala se na chvíli před sebe. Nedovedla jsem si představit, jak se dva sourozenci spolu tak dlouho nebaví.

Jak asi, když žádného nemám. Navíc oni dva byli nerozlučná dvojka než s Felicite jejich mladší sestrou. Ta byla zase dvojka, tedy trojka s Daisy a Phoebe, kterým je už dvanáct, co si vzpomínám.

"Půjdeme někam do tepla, cítím, že tu dlouho nevydržíš sedět." Zasmála se Lottie, když si všimla, že mám jen teplákovku a zvedla se z lavičky. Možná mi bylo trochu chladno na zadek, ale je pravda, že to nesmím přehánět. Tak jsem se uchechtla a postavila se na nohy.

"Můžeme jít ke mně, není to daleko." Navrhla jsem jí, protože se mi v tom oblečení do kavárny jít nechtělo. Navíc si potřebuji dát sprchu, když jsem sportovala a taky se napít. Lottie se na mě usmála a přikývla na souhlas, když si zahákla ruku přes tu mou, já se jen pousmála a obě se rozešly z parku ven.

Nakonec to možná nebyl špatný nápad si zaběhat v parku, když jsem mohla zase vidět Lottie.

------

Ještě jsem zvládla napsat druhou část za kousek noci.👏😊(od 0:00 do 1:24)

Ale nevím, jestli je zrovna, kdy to čtěte, odpoledne nebo noc. 😂🙈

Jinak jste viděli, jak se Taylor chovala, když přišla domů a uviděla tam naší El, které se není čemu divit, že jí chtěla jednu fláknout. 😒🙄😏

Štěstí pro Taylor, že to neviděl Tom, to by bylo tóčo. 😂🤪

Tak znovu měla na Louise "štěstí", ale kde byl on, byl i jeho syn Freddie... 😁😔 Ještě s jeho tetou Lottie, ta byla ráda, že svou kamarádku po roce vidí. 🙂😊

Jinak se mějte a brzy u další části. 😊❤️❤️

-------

Tokina_1