Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 6

Tom

"Nic se nestalo," věnovala mi úsměv, když promluvila, měla jemný hlas od toho Taylořiného, který mi byl najednou protivný, ale nechápu, proč.

"To jsem rád," oddechl jsem si, brunetka jejíž jméno neznám mi věnovala nepatrný pousmání, který jsem jí oplatil.

"Tak..., se mějte." Ještě mi věnovala poslední pohled a s pousmáním mě obešla, došlo mi, že někam nejspíš pospíchá, načež si jednou rukou srovnala vlasy, které jí překážely a rozešla se směrem dál. Já ještě chvíli stál na místě a díval se jejím směrem, jako bych čekal, že se ještě otočí. Nechápu sám sebe, proč o to stojím. Ale musím uznat, že je moc krásná, ani by mě nepřekvapilo, kdyby dělala modeling, anebo něco podobného. Pokroutil jsem nad sebou hlavou a tentokrát, už jsem jen šel, taky mi nebylo takové teplo, jako při běhu, ale nějak to vydržím, než dojdu domů.

-----

Ručníkem jsem si sušil vlasy, když jsem vyšel nahý ven z koupelny, byl jsem v pokoji stejně sám, tak i v celém domě, tak nač se zakrývat. Ani mě nepřekvapilo, že tu ona není, pořád si někde lítá kde chce. Začínám si uvědomovat, že by nám s Matym bylo lépe v menším bytě, než v tomhle velkém baráku, taky bez Taylor.

"Proklínám den, kdy jsem si jí vzal," odhodil jsem naštvaně ručník na postel a zahleděl se z okna ven na zahradu. Tam jsme si naposled s Matym hráli, když bylo ještě tepleji, přímo pod tímhle oknem se mi Maty schoval za malý keřík, když jsme hrávali schovku. Jak potom pištěl, když jsem na něj vybafnul a utíkal před mnou, když jsem se za ním rozeběhl. Nad tím jsem se usmál a pak se otočil. Bylo načase se obléct, už mi bylo chladno na zadek. S pobaveným úsměvem jsem přešel ke skříni a otevřel ji, z menšího šuplíku jsem vzal bílé boxerky a oblékl si je. Ještě ponožky a navlékl si nejdřív jednu a pak druhou. Natáhl jsem se po první věci, co mi padla do oka, tím byli tmavé džíny. Nemusím přeci pořád chodit oblečený ve smokingu, ležérní oblečení na doma stačí. Navíc džíny jsou v tomhle počasí skvělé, tak jsem se do nich navlékl, a k tomu jsem si přetáhl tričko stejné barvy s dlouhými rukávy a zastrčil jej do džínů, které jsem zapnul. Srovnal jsem si vlasy, když jsem se rozešel do koupelny, musel jsem si je ještě trochu vyfénovat, nepůjdu ven s vlhkými, přece. Když jsem měl vlasy suché, trochu jsem si je v zrcadle prohrábl prstama, abych je neměl, jak vrabčí hnízdo a odešel z koupelny. Ani jsem nedošel pro mobil, když najednou začal vyzvánět. By mě zajímalo, kdo to teď volá. Vzal jsem mobil do ruky a uviděl neznámé číslo, vůbec jsem nevěděl, jestli to mám vzít a nechal ho chvíli vyzvánět.

"Prosím, Hiddleston," nakonec jsem to přijal, může to být důležité. Nemám co ztratit a počkal, kdo se ozve. Chvíli to trvalo, než se někdo ozval, načež ten hlas mi byl malinko povědomí.

"Och, zdravím, tady Eleanor Calder. Pracuji pro agentůru, která se mi ozvala, že hledáte chůvu." Možná to bude jen náhoda, že mi ten hlas byl povědomí, načež jsem se usmál. Byl jsem zachráněn.

"Jsem rád, že voláte, už jsem nedoufal." S úsměvem jsem si oddechl, protože poslední, kterou tam měly, už dostala dítě na hlídání, až se z druhé strany ozval její smích.

"Abych řekla pravdu, já taky ne. Několik týdnů se mi totiž neozvaly, tak jsem ráda, že někdo potřebuje mou pomoct." Z jejího hlasu bylo poznat úleva, možná se i usmála, nevím.

"Tedy pokud mě přijmete, že ano?," uchechtla se, když domluvila.

"To se bát nemusíte. Co kdyby jste přišla zítra v jedenáct?," optal jsem se s nadějí v hlase, snad to nebude problém. Ale jestli se jí neozvaly, už několik týdnů, myslím, že jí to bude vyhovovat. Taky musím zjistit, jestli vůbec má dobré zkušenosti, určitě to není lehká práce, hlídat hyperaktivní děti.

"Opravdu? To je úžasné," zaslechl jsem, jak se zaradovala, načež jsem se zasmál, to jsem nečekal, že bude mít takovou radost.

"Tak to jsem rád, pošlu vám ve zprávě adresu." Natáhl jsem ruku ke šuplíku, kde jsem měl peněženku, tu jsem vyndal a rozešel se s mobilem u ucha z pokoje.

"Skvělé, tak nashledanou a hezký zbytek dne." Rozloučila se semnou, načež jsem se pousmál a sešel schody.

"Vám také, nashle." Ještě jsem z druhé strany zaslechl, pískání konvice, když jsem si mobil stáhl z ucha a ukončil hovor. Mobil jsem si zastrčil do kapsy džínů, a se spokojeným pocitem, že se o Matyho bude starat. Někdo, kdo miluje děti, jsem si udělal v kuchyni něco k jídlu. Navíc jsem poznal, že ta Eleanor Calder bude podobě stará, jako moje žena. Proč zrovna Taylor nemůže být, taky tak šťastná, když tráví čas s dětmi, jako ona Eleanor. Z jejího radostného hlasu bylo poznat, že jí jsou ti nejmenší, více než blízké. Možná třeba není zadaná, proto nemá děti. Anebo je bohužel nemůže mít. Nezbyde mi nic jiného, než se smířit s tím, že Taylor, už jiná nebude.

Budu doufat, že si malý nepostaví svou hlavu, a nebude zlobit, když ho bude hlídat cizí osoba. Ani si nedovedu představit, jak bude reágovat Taylor, až to zjistí, ale to si měla uvědomit dříve. Taky by na ni mohla žárlit, protože už z jejího hlasu jsem poznal, že je mladá.

Ale nečekal jsem, jak může být ten svět malý...

------

Po delší době vás vítám u nové části, tak snad jste rády za další kapitolu. 😉🙂 Taky doufám, že se část líbí. 🤔❤️

------

Tokina_1