Heart beat ✓ _ HIDDLESTON

part 7

Eleanor

Se smíšeným pocitem jsem stáhla ze sporáku konvici a zalila s ní hrnek s čajem, ve kterém jsem nechala pytlík vylouhovat a dala konvici zpátky. Už když jsem zaslechla jeho hlas na druhé straně, věděla jsem, že je to ten vysoký muž z kavárny. Jen mi nešlo do hlavy, jak to, že on potřebuje hlídání pro jeho syna. Jestli je ženatý, tedy nevím to jistě, tak proč potřebuje chůvu? Určitě když je v práci, chodí jeho syn do školky, anebo se o kluka stará jeho matka, ne? Radši jsem se v tom přestala vrtat, to už nebyla moje věc. Ale musím říct, že mě ten nahoře vyslyšel, protože jsem ho znovu potkala. Ze začátku jsem nevěřila, že ho vidím, dost mě to překvapilo, že na něho narazím na rohu ulice, kousek od mého bytu. Strašně mu ty rozcuchané vlasy slušely, jak byly větrem rozházené, taky nevadilo, že byl zpocený, vypadal strašně sexy. Za tyhle myšlenky bych si nejradši nafackovala, ale ach, prostě chlap, jak má být. Ani mě nepřekvapilo, že chodí běhat, když má tak perfektní postavu. Mohl by dělat i modela.

Z poličky nad linkou jsem si vzala papírová lepítka, kam si píši všechny plány, načež mi i zavibroval mobil, určitě mi poslal zprávu. Nad tím jsem se usmála, protože mám jeho číslo. Tak jsem vyndala mobil ze zadní kapsy džínů a rozsvítila ho, abych otevřela zprávu.

"Hele me se, on bydlí kousek ode mě." Řekla jsem a zaculila se, zjistila jsem, že žije v těch rodinných domech, co jsou jen patnáct minut cesty od mého bytu. Tušila jsem, že bydlí v těch lepších domech, když chodí v drahých značkových oblecích. Ale já nemám, co říkat, můj byt je taky více luxusnější, než ve kterém jsem žila ještě, když mi bylo šestnáct.

Nemohu říct, že jsme byli chudá rodina, to ne, ale taky jsme si nemohli vyskakovat. Změnilo se to, až když jsem začala s modelingem v osmnácti. I když to byli moje peníze, tak jsem nemohla své rodiče nechat na holičkách, starali se o mě, jak jen mohli, abych měla aspoň zlomek toho, co jiné děti.

Nakonec jsem si lepítko přilepila na lednici, abych na něho viděla. Se spokojeným úsměvem jsem se otočila k lince, kde jsem měla čaj a s hrnkem a cukřenkou, jsem přešla k ostrůvku a postavila oboje na dřevěnou desku. Ještě jsem si z lednice vyndala plastovou krabici se sušenkami, které jsem si dopoledne upekla. To je další věc, kterou ráda dělám. Pečení jakýkoliv sušenek, všech tvarů, a nejvíc čokoládové. Ty miluji nejvíc. To se mi bude hodit, když budu hlídat to roztomilé stvoření, jako je jeho syn. Snad to nebude moc rozmazlený klučina, podle toho, jak svého syna Hiddleston miluje, jsem poznala hned, jak jsem je viděla. Určitě malého dost rozmazluje, jako každý otec. Ale to asi každý rodič, když na vás udělají, to nejroztomilejší kukuč, jaké umí, udělaly byste pro ně cokoliv. Třeba se mílím, a nebude takový, jak si myslím. I onen Hiddleston nevypadá, jako ti nafoukaní chlápci, co mají ego až někam do nebe, když chodí v luxusních oblecích, a jezdí v drahých autech. Hiddleston měl i na sobě obyčejnou teplákovou soupravu Adidas, když si byl ještě před hodinou zaběhat.

Už se těším na zítra, načež jsem si osladila čaj a zamíchala ho lžičkou, kterou jsem pak oblízala a prsty vzala za ucho od hrnku, ze kterého se napila.

------

"No nekecej," šklebila se na mě Elen přes facetime, když jsem jí řekla, koho jsem potkala. No jo musela jsem se jí pochlubit, a pousmála se do mobilu.

"Já vím, mám štěstí." Rukou jsem si vzala své vlasy, které jsem si dala na záda, aby mi nepřekážely. Jinak si s Elen voláme takhle každý večer, potom, co přijde z práce, načež mi věnovala pohled.