Project N |Hyunlix / cz|

《4》

Blonďáček se na něj podíval a poté se znovu podíval na kluka ve své náručí.

,,Neboj, postarám se o něj. Máš mé slovo" usmál se a ukázal mu palec nahoru.

N7 si ho tedy nejistě sundal z klína a položil ho na zem. Jemně ho pohladil po tváři a nejistě vzhlédl k rudovláskovi.

Ten se trošku pousmál a podal mu pomocnou ruku.

Zhluboka se nadechl, aby setřást všechen strach a opatrně se ho chytil.

Jen si se však postavil na nohy, se do něj opřela silná závrať a nevolnost. Všechno se mu motalo a nebyl si jistý jestli držel rovnováhu, nebo padal na zem, než ho za paže chytily něčí hřejivé ruce.

Trošku zaostřil a uvědomil si, že to byl Hyunjin.

,,Hej, zhluboka se nadechni. Když budeš panikarit, zhorší se to" zaslechl jeho hlas někde v dáli.

Řídil se jeho radou a závrať se trošku zmírnila. Když však chtěl udělat krok, cítil, jak se mu málem podlomila kolena.

Rudovlásek si pobaveně povzdechl ,,Takhle to nepůjde. Zvládneš mi vyskočit na záda?" Zeptal a blonďaček nejistě přikývl.

Vyšší si klekl a N7 na něj opatrně naskočil a pevně až křečovitě se ho chytil kolem krku.

Hyunjin ho chytil za nohy a otočil se ,,Kdyby se probudil, okamžitě zavolej"

Jisung přikývl ,,Neboj, to zvládneme"

,,Můžeme?" Zeptal se a blonďaček přikývl.

Vyšel ven na chodbu a vydal se ke schodišti.

,,Je ti hodně špatně?" Zeptal se a on nepatrně přikývl. ,,Za chvíli tam budeme" zamumlal a vyběhl jedno patro nahohoru.

Zastavil se až u bílých dveří s červeným křížkem.

Zaklepal na dveře vešel. Vevnitř byly přesně dvě osoby.

Zády k nim seděl Chan, který byl u dřevěné postele kde ležel Jeongin. Vypadal že spal a hlavu měl obvázanou obvazem.

Další byl modrovlasý kluk, o něco menší než Hyunjin a něco hledal v krabičce první pomoci, která ležela před ním.

,,Wonnie, mám ho tady" řekl a ucítil že blonďáček nervózně zaryl nehty do jeho trička.

On i Chan se na ně překvapeně otočili a prohlédli si ho.

,,Dobře, polož ho do postele" řekl a ukázal na volnou dřevěnou postel.

Hyunjin přikývl a opatrně ho posadil na matraci.

Blonďák se stále nervozen rozhlížel. Cítil ten nepříjemný pohled, který na něj Chan házel. Také ho znervózňoval pach dezinfekce v místnosti.

V tu chvíli si znovu vzpomněl, že ho tam nechal samotného. S cizími lidmi. Popadla ho velmi nepříjemná úzkost.

Jak jsem ho tam mohl nechat...

Nejistě se rozhlédl kolem sebe. Won nedával pozor, vůbec je nevnímal a Hyunjin něco řešil s tmavovláskem.

To byla jeho šance.

Vyskočil na nohy a rozběhl se ke dveřím.

Hyunjin si ho hned všiml ,,Hej! Ublížíš si!" Zakřičel a rozběhl se za ním.

Menší už sahal po klíče, jenže to už ho rudovlásek chytil za paže. Snažil se ho odstrčit, ale neměl dost síly na to ho odstrčit.

,,No tak, klid! Co tě to popadlo?!" Vydechl, ale nedokázal ho uklidnit.