Project N |Hyunlix / cz|

《15》

Hyunjin zavřel dveře a unaveně se protáhl. Jeho trénink se prodloužil, takže se vrátil o něco později. Předpokládal, že Felix už spal, protože byla všude tma.

Podíval se do lednice, ale moc tam toho nebylo. Prázdno jako vždy. Jen si povzdechl a nalil si aspoň sklenici vody.

Tiše došel k jeho pokoji a nakoukl dovnitř. Felix spal na své posteli, v takové polámané poloze obklopený knihami.

,,Vzal jsi to opravdu vážně..." zamumlal pobaveně a položil sklenku na noční stolek. Poté vzal jednu knihu po druhé a uklidnil je do jedné prázdné police. Podíval se na titulek jedné knihy. ,,Základy chirurgie a první pomoci... že ho to opravdu tak baví" povzdechl si a podíval se na menšího.

Musel být opravdu unavený. Celé dny ležel s hlavou zabořenou v knížkách. Už to trvalo dva měsíce tohle jeho šprtání. Měl by ho vytáhnout i dělat něco fyzicky.

Na druhou stranu občas žárlil na ty knihy. Trávili s nimi víc času než s ním.

Opatrně ho vzal a položil ho do pohodlnější polohy, aby se mu lépe spalo. Poté ho přikryl a zavřel za sebou dveře.

Zamířil rovnou do sprchy, aby si mohl dát aspoň sprchu. Sundal ze sebe propocené oblečení a pustil na sebe teplou vody, aby dal konečně odpočinek svým svalům.

Po pár minutách vylezl ven a pořádně si usušil tělo a mokré vlasy. Oblékl si tepláky když v tom zaslechl hlasitou ránu. Chvíli na to další.

Překvapeně zvedl hlavu. Bylo to z Felixova pokoje. Odhodil ručník na podlahu a rozběhl se vedle.

Rozsvítil světlo a uviděl, jak dřepěl na podlaze vedle své postele se zavřenýma očima a schovanou hlavou v rukou. Vyděšeně sebou škublal a narážel při tom hlavou do nočního stolku.

,,Lix!" Vyhrkl dřepl a si vedle něj.

Blonďáček si zacpal uši a začal hystericky křičet, jakoby mu trhali končetiny.

Chytil ho za ruce ,,Lixie, vstávej! Rychle, prober se!" Vyhrkl a chytil ho za zápěstí. Ale menší ho vůbec nevnímal, jen dál křičel.

Hyunjin zoufale semkl rty ,,Lix!" Zakřičel a on konečně otevřel oči. Měl je úplně zarudlé a plné slz.

Zmateně se podíval na rudovláska před ním, jenže nedokázal potlačit všechny ty vzlyky, které ho dusily a cpaly se ven. Bohužel prohrál pár vteřin na to, protože propukl v nekontrolovatelný pláč.

Vyšší si oddechl a přitáhl si k sobě do pevného objetí ,,Shhh, už je dobře, nic se neděje Lixie" zašeptal konějšivě.

Blonďáček zabořil tvář do jeho ramene ,,J-jinnie... j-já..."

,,Shhh, nemusíš nic vysvětlovat" usmál se, zatímco ho jemně vískal ve vlasech.

Chvíli zůstali v této poloze a když mu přišlo že se uklidnil, trošku se odtáhl ,,V pohodě, Lixie? Nechceš si jít zase lehnout?" Zeptal se a znovu ho pohladil po vlasech. Cítil že tam bude mít modřinu z toho jak se praštil při pádu.

Felix neodpověděl, jen se k němu více přitulil. Líbilo se mu to teplo co sálalo z jeho těla, proto nechtěl odejít.

Hyunjin si pobaveně povzdechl a i s ním v náručí se zvedl. Položil ho do zpět do postele, ale menší ho nechtěl pustit.

Hned věděl co to znamenalo.

Opatrně zalezl pod deku vedle něj a nechal ho, aby vklouzl do jeho objetí. Netrvalo to dlouho a oba se opět poddali spánku.