Project N |Hyunlix / cz|

《31》

Dojeli podle navigace po kamenité cestě k velké dřevěné chatě, která se nachazela přímo uprostřed lesa. I přesto bylo z dálky vidět světlo nedalekého hlavního města.

Tam na ně čekal ten, na kterého všichni tak dlouho čekali. Hnědovlasý hacker v domácím pohodlném oblečení. Měl slzy v očích hned co je uviděl, jenže věděl že teď nebyl čas si povídat.

°•°•°•°•°•°•

Jungkook otevřel svá unavená očka a první co uviděl byl dřevěný strop. Vůbec nevěděl kde byl. Poslední co si pamatoval bylo, že ho střelil do ramene a pri jízdě v dodávce omdlel. Najednou však zaslechl hlas, který ho naprosto probral.

,,Kookie"

Otočil hlavu na stranu a hned měl oči plné slz ,,T-TaeTae..." Vydechl, když spatřil bruneta, který seděl na židli vedle jeho postele. Chtěl se zvednout, ale okamžitě ho zastavila příšerná bolest v jeho pravém rameni.

,,Ne, zůstaň ležet" řekl Taehyung a chytil ho za ruku. Sám měl slzy v očích. Tak dlouho ho neviděl a o tomhle okamžiku snil. ,,Tak rád tě vidím..." Vydechl a druhou rukou ho pohladil po vlasech.

Druhému mezitím stekly po tvářích první slzy ,,T-taehyungie..." zavzlykal oe
Pevně sevřel jeho dlaň.

,,Shh, neplač" zašeptal a vstisknul mu láskyplný polibek na čelo ,,Už jsme spolu a od teď nás nic nerozdělí" usmál se se slzami v očích. Tak moc rád by ho obejmul a přitiskl si ho k sobě, ale nechtěl mu způsobit ještě větší bolest než už musel trpět.

,,K-kde to jsme? Co ostatní?" Zeptal se.

Musel se tomu pousmát. Jeho králíček vždy myslel hlavně na ostatní než na sebe.

,,Jsme na chatě, o které jsme věděli jen já a Yoongi. Je to kousek od Soulu, ale schované v lese. Všichni jsou v pořádku. Jisung už se probudil a Minho se od něj nehnul na krok. Niky vydržel celou cestu při vědomí a rána se mu také hojí dobře. Ostatní měli povrchová zranění a Yoongi byl jen otřesený. Chan a Namjoon pokračují v plánování, ale všechno tohle situaci zkomplikovalo, když se vy tři nepohnete z postele" vysvětlil, jenže než stihl druhý cokoli říct, rozrazily se dveře.

,,Slyším správně že se náš Jungkookie probral?" Zapěl nadšeně Jimin, který si to k nim nakráčel s malým kufříkem v ruce. Měl v něm věci na ošetření a obcházel s ním ostatní, aby zkontroloval jejich rány. Všichni tomu říkali Jiminova vizita.

°•°•°•°•°•

,,No tak, dej si ještě kousek"

,,Hobii~ já už nemůžu" zakňučel Yoongi, zatímco odmítal další jídlo, které se mu druhý snažil dát.

,,Snědl jsi jen dvě lžíce rýže! Sněz aspoň kousek masa" bohužel to vypadalo jako marná snaha. Věděl že bude těžké ho opět naučit jíst, ale nedokázal ho nutit proti jeho vůli, proto to pro teď vzdal a rozhodl se to zkusit později.

Yoongi se mu mezitím vyškrábal do klína a opřel se o jeho rameno. Vyšší ho obejmul kolem pasu a políbil do vlasů. Všiml si, že byl poslední dobou více zámlklý, jakoby nad něčím přemýšlel. Někdy by tak rád věděl co se dělo v jeho malé hlavičce, proto mu nezbylo nic jiného než se zeptat.

,,Je všechno v pořádku? Co jsme sem dorazili jsi hodně zamyšleny" zamumlal.

Menší jen pevně smekl rty a zvedl hlavu. Ano, něco ho trápilo, ale bylo to něco, o čem se vždycky bál mluvit. Tajemství, které skrýval přede všemi, protože se bál, že to ovlivní jeho reputaci. Z nějakého důvodu měl však pocit, že dnes byl ten den, kdy by to měl přiznat.