Project N |Hyunlix / cz|

《26》

Na konci kapitoly je krátká anketa, prosím, věnujte ji krátkou pozornost ^^

Anyway, just enjoy this chapter <3

Hyunjin praštil posledního z nich do tváře, zatímco držel nůž u jeho hrdla ,,Vysyp to, nemám na tebe celý den!"

Muž vyděšeně polkl ,,J-je to t-tak! C-celá l-laboratoř pracuje n-na nějak-kém projektu!" Zakoktal. Měl rozcuchané tmavé vlasy a na sobě bílý doktorský plášť, zašpiněný od krve jeho spolupracovníku, kteří leželi na podlaze všude kolem.

,,Kde se odehrává?"

,,Na v-velitelství!"

Rudovlásek nespokojeně zakoulil očima ,,To není nic nového. Dám ti ještě jednu šanci, než ti prostřelím hlavu" zasyčel ostrou čepel jemně zaryl do jeho kůže.

,,P-prosím..."

,,Mluv"

,,D-dobře... m-mají tam nějakého kluka" vydechl a ukázal na stůl kousek od nich ,,v-všechno je t-tam!" Vykřikl zoufale.

Hyunjin podezřívavě pozvedl obočí a podíval se na ten stůl. Byl tam notebook a pár papírů. ,,Fajn" řekl a praštil ho do zátylku, aby ho omráčil. Slíbil mu, že ho nechá žít, což splnil.

Vzal všechny věci a nacpal je do černé tašky, která ležela vedle stolu. Vypadala, jakoby byla přímo k tomu počítači.

Měl velkou potřebu si to přečíst, ale věděl, že měl málo času.

Upravil si vlasy za ucho a dotknul se malého černého sluchátka, které měl v uchu ,,Minho. Jak jsi na tom?"

Chvíli to trvalo ale nakonec se ozvalo tiché šumění a poté i odpověď ,,Nic jsem nenašel, mám se vratit?"

,,Za dvě minuty u zadního vchodu. Já něco našel a mám z toho velmi dobrý pocit, určitě nás to hodně posune"

°•°•°•°•°•°•

Hyunjin vylezl z pokoje, který s ním Minho sdílel a pomalým tempem se vydal ke schodům. Už od návratu zpět se cítil zvláštně. Třepaly se mu ruce tak, že nedokázal držet ani telefon a bolela ho hlava.

Věděl, že to bylo z netrpělivosti. Už to byla hodina co odevzdal všechno co našli a stále nevěděl co z toho zjistili. Přes dva týdny hledali informace a zjsitili jen to, co už věděli nebo nějaké drobnosti, co je nikam neposunuly, proto doufal, že tohle byl zlomový bod.

Došel do kuchyně a chtěl si nalít hrnek vody. S menšími obtížemi vzal sklenici a napustil si nejvíc studenou vodu co mohl.

S povzdechem se opřel o linku. Opravdu nedokázal být klidný, dokud nedostane odpovědi. Na chvíli se zamyslel nad tím, co hrozného mu asi tak provádí. Slova toho muže ho ještě víc znepokojila.

Každý den byl sakra dlouhý a každý den si vyčítal víc a víc že ho neochránil. Kdyby byl tehdy silnější, mohl ho zachránit.

Z myšlenek ho vyrušila až hlasitá rána jak se jeho sklenička roztříštila o podlahu.

Překvapeně se podíval na své ruce. Opravdu jen tak upustil skleničku. Věděl, že by si měl dát své prášky.

,,Kdo tu zase dělá nepořádek v moji kuchyni!" Ozval se naštvaný hlas z obýváku a on moc dobře věděl kdo to byl. Jin. Za tu dobu už zjistil, že neměl rád, když se mu někdo potuloval po kuchyni a dělal nepořádek. Za tohle ho určitě zabije, proto se rozhodl utéct.

Bylo to trošku zbaběle, ale v tomhle stavu se nechtěl vůbec socializovat.

Tiše vyběhl schody a rychle zmizel ve svém pokoji. Zavrtěl dveře, když v tom si všiml že Minho seděl na podlaze vedle postele a tvář si schovával mezi koleny.