Project N |Hyunlix / cz|

《34》

,,LIXIE!"

,,To, jsem já! Prosím, otevři oči!"

,,To ty jsi je zabil... zabiju tebe i toho kluka!"

,,Je v pořádku?! Jak je na tom?!"

,,Sungie!? Je tu někdo?!"

,,Niky!"

Nepamatoval si toho moc. Jeho vůle a vzdor se vypařili uz dávno. Znal jen bolest ve které plaval jako potápející se koráb. Bál se. Slzy už mu nestačily, stejně se ztratily v moři.

Bolest sem. Bolest tam. Už ani neslyšel své vlastní výkřiky. Blížil se konečně smrti?

Najednou zaslechl zvuk, kteří nepatřil do tohoto prostoru. Nebylo to pípaní nějakého stroje ani hučení té obrovské nádoby ve které byl.

Nejdříve to bylo jako tiché klepání, které vyvrcholilo ve zvuk rozbitého skla. Cítil že teplá tekutina co chránila jeho tělo zmizela a on se ocitl v přišerném chladu.

Nevěděl co se dělo. Chtěl otevřít oči, pohnout biť jen jedním prstem. Nic.

Slyšel nějaké tlumené hlasy, výkřiky, výstřely. Následovala hlasitá rána a další křik.

Stále bloudit ve tmě když v tom začal být nějaký hlas o něco výraznější. Hlasitěji a hlasitější. Ten hlas byl povědomý. Kdo to mohl být...

Najednou pocítil, že se něco změnilo. Něco bylo jinak. Kolem něj byla stále tma, ale přesto cítím teplo.

Někdo ho držel v náručí, Ano. To jeho teplo cítil. Snažil se pohnout, ale jeho tělo ho neposlouchalo.

Slyšel hlasy. Nekolik hlasů, všechny povědomé. Poté dokonce něco silného praštil jeho citlivé čichací buňky.

Krev. Ten pach si nešlo splést s čímkoli jiným.

Vyděsilo ho to. Nebyl si jistý co se dělo kolem, nebyl asi ani jistý co sám dělal. Naopak velmi dobře pociťovat slzy. Které mu klouzaly po tvářích a palec, který hladil jeho tváře.

,,Lixie, otevři oči! No tak. Je to jen sen, otevři je! To jsem já!"

Tento hals byl zřetelný a jasný, byl přímo u jeho levého ucha. Hyunjin. To on ho držel v náručí?

Už cítil své tělo. Přišla s tím i bolest ale ta teď nebyla jeho hlavní starost. Chtěl otevřít oči, ale nešlo to, jakoby ho něco stále drželo ve tmě, přestože jeho tělo bylo vzhůru.

,,J-jinnie... pomoc..."

°•°•°•°•°•°•

Chan s vyděšeným výrazem upustil malý zakrvácený lístek. Jak se mohlo všechno tak pokazit, když vše vypadalo nadějně?

Niky byl mrtvý. Taehyung, Jungkook, Jisung, Jeongin a Yoongi byli unesení.

Nemluvě o tom vzkazu. Měli čas do půlnoci. Věta "Lištička se kroutí v kleci' byla jasná.

Pokud jim o půlnoci nepředá Felixe a jeho staršího bratra, jeho Innie zemře.

Tak jako tak, teď na to nebyl čas. Potřebovali nutně místo kam jít a zároveň se postarat a tohle všechno.

Jin a Changbin už kopali hlubokou jámu před chatou, pomocí lopat které našli. Přestože nebyl čas na formality, tohle zasáhlo každého z nich.

,,Proč on, byl tak mladý..." zamumlal Jimin, když sledoval jak Chan vyrýval jeho jméno do velké desky. Nejen jeho. Sunghoon a Sunoo také. Kvůli situaci nebyli schopní se pořádně vypořádat s jejich smrtí. Teď když měli chvíli, museli pro všechny tři nechat nějaké místo.