Project N |Hyunlix / cz|

《8》

,,C-co tím chceš naznačit?" Vydechl Han zmateně.

Sunghoon překvapeně semkl rty ,,Chceš tím říct že..."

,,Je možné, že vaše zmizení a zmizení těch dvou spolu souvisí. Ale nevysvětluje to, proč vás potkal jiný osud než ty dva. Minnie do toho také vůbec nezapadá"

,,Poznali jsme ho až tady, nedává to smysl" zamumlal rudovlásek a zamyšleně se posadil na gauč. Snažil se pochopit všechno co se dozvěděli, protože mu nedávalo smysl vůbec nic. Jediné co si z toho odvodil bylo, že Felix má 19 let a ten druhý, jehož jméno právě zjistili, neboli Minho má 21. Nejspíš. Ještě to že by s tím mohli mít sami taky něco společného... začínala ho z toho bolet hlava.

Sunoo po chvíli zavřel vsvehny soubory a unaveně se protáhl ,,Víc jsem zatím nenašel. Můžete se jich na to zkusit zeptat, ale vím jak vy dva neradi mluvíte o své minulosti, takže těžko říct, jestli budou ochotní něco říct"

,,Naopak Seungmin je docela sdílný, třeba nám řekl něco užitečného" navrhl Sun.

Nejmenší si jen povzdechl ,,Nějak to vyřešíme. Napiš to Chanovi a my mezitím půjdeme pro ty dva"

Hyunjin přikývl ,,Ani jsme se nedostali k nám do bytu a už jsou komplikace. Tohle bude zajímavé" uchechtl se a nechali ty dva samotné.

,,Jinnie, co si o tom všem myslíš?"

Vyšší mykl rameny ,,Nevím. Zkusíme se jich zeptat, ale pochybuji že budou jen tak mluvit"

,,Uvidíme" povzdechl si, ale to už byli před ošetřovnou.

Otevřeli dveře a nejistě se rozhlédli, protože doufali že se nic nestalo. Kupodivu, vše vypadalo v pořádku.

Felix seděl na posteli s čajem v ruce a jeho bratr seděl vedle něj.

,,No konečně" zahihňal se Won, který si u stolu vychutnával svůj vlastní čaj.

,,Sunoo to trošku protahoval" odbyl ho rudovlásek a šel rovnou k těm dvoum, přičemž si toho menšího prohlédl. Vypadal úplně v pohodě. Jakoby se nic nestalo. Dokonce se i usmíval.

,,Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?" Zeptal se starostlivě a on zavrtěl hlavou.

Jisung dal ruce v bok ,,Pokud je to tak, Půjdeme?" Zeptal se a brunet nepatrně přikývl.

Pro jistotu pomohl bratrovi na nohy a následovali je ven.

Rudovlásek šel vedle blonďáčka a trošku starostlivě si ho prohlížel. Přišlo mu to zvláštní. Rychlý nástup a ještě rychlejší ústup. Vypadalo to nebezpečně, ale i tak se tvářil jakoby nic. Pokud to bylo časté, začínal se o něj docela bát. Co by se stalo kdyby byl zrovna sám? Pomohl by mu někdo? Dokázal by si zavolat pomoc?

Z myšlenek ho však vytrhl pár krásných modrých oči, které si ho nechápavě prohlížel. Překvapeně zamrkal ,,Děje se něco?" Zeptal se a menší jen nervózně zavrtěl hlavou a rychle odvrátil pohled.

Jisung si mezitím prohlížel svého nového spolubydlícího. Nemohl si pomoct, ale byl opravdu hezký. Řekl by že i jeden z nejhezčích kluku, které kdy viděl. Byl sice trošku rozcuchaný a jeho oblečení bylo úplně pomačkané, ale jeho dokonalému dojmu to až tak neubíralo.

Věděl že by se ho měl spíš bát. Byl vyšší, starší, agresivní a měl nelidskou sílu, ale on v něm nedokázal vidět nic jiného než malé dítě, které křičí o pomoc a u toho kope kolem sebe.

Viděl to v jeho očích, na jeho pohybech a také na jeho hlase, přestože sotva promluvil.

Ani si to neuvědomil a už stáli před jeho bytem. Jen si povzdechla vzhlédl k jeho očím ,,Tohle je můj byt, tak si ty dveře dobře zapamatuj. Kdyztak mám jmenovku na zvonku" usmál se a ukázal na zvonek s jeho jménem.