Project N |Hyunlix / cz|

《25》

,,On má fakt pusu na zámek, celých šest let" uchechtl se vysoký svalnatý muž v tmavém oblečení, zatímco si začínal pásek kalhot.

,,Aspoň my máme srandu" Zasmál se ten druhý a podíval se na kluka, který před nimi ležel na špinavé podlaze. Mohlo mu být kolem dvaceti tří let.

Měl o něco delší černé vlasy a na sobě jen špinavé šedé tričko od krve a nechutné vazlavé bílé tekutiny.

Celý byl pokrytý modřinami, jizvami a jen nepřítomně koukal do zdi. Byl unavený zničený, a chtělo se mu brečet. Bohužel za ty roky už mu žádné slzy nezbyly.

,,Hej, kluku, koukej na mě, když s tebou mluvím!" Zasyčel a nemilosrdně ho kopnul do břicha, aby získal jeho pozornost.

Chlapec bolestně vyhekl a více se schoulil do klubíčka, přičemž k němu zvedl hlavu.

,,Kdybys řekl co chceme vědět, tvoje utrpení by skončilo"

Na to mu odpověděl jen sklopením hlavy a úplným ignorování jejich přítomnosti.

Twn druhý pobaveně pozvedl obočí ,,Pořád bude zapírat a zapírat. No nevadí. Stejně jsem dneska málo cvičil s boxovacím pytlem..."

°•°•°•°•°•
Hoseok se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu ,,Miloval jsi ho, že ano? Stejně jako já Yoongiho" zeptal se, aby přebil to trýznivé ticho.

Rudovlásek nejistě sklopil pohled, ale nakonec přikývl ,,Popravdě moc nerozumím svým pocitům, ale když zmizel, měl jsem pocit, jakoby zmizela část mě. Připadám si prázdný a občas bez vůle žít.." přiznal, zatímco si před sebou kopal s nějakým málým kamínkem.

,,Znám ten pocit. Objevil se před šesti lety a stále neodešel. Není nic horšího než když přijdeš o někoho koho miluješ..
Protože když se zamiluješ, připadáš si kompletní. Jakobys našel to co ti v životě chybělo" povzdechl si a zkřižil ruce na prsou ,,jakoby to bylo včera, kdy jsem se poprvé odhodlal mu dát pusu"

Hyunjin se po dlouhé době konečně trošku pousmál. Konečné našel člověka, který mu rozumněl ,,Jaký byl Yoongi?"

Na chvíli se zamyslel, ale hned věděl odpověď ,,Jako čivava"

,,Čivava?"

,,Uhm. Byl věčně otrávený, byl schopný celý den spát a měl dost prořízlou pusu. Taky neuznává autority, Joonie byk výjimka. Když však povolíš správné panty, uvidíš dvě rozdílné osoby. Ve skutečnosti byl hodně citlivý, starostlivý o nás všechny a hrozně roztomilý. Rodiče ho v životě nepodporovali, vlastně se ho pokusili zabít a to se na něm podepsalo. Když měl noční můry, klidně jsem s ním ležel celou noc až do oběda když bylo potřeba. Prostě jsem tu byl pro něj, dával mu lásku, kterou od nikoho nikdy nedostával a staral se o něj. Také měl velké problémy s jídlem a byl vždycky hodně vyhublý. Nutil jsem ho jíst kazdy den, stál jsem and ním jako dráp než všechno snědl. Měl jsem radost když konečně přibral na zdravou váhu. Někdy mě za to proklínal, ale já nepřestal protože jsem chtěl aby byl zdravý. Nakonec to byla nejúžasnější osoba, kterou jsem kdy potkal" zamumlal s povzdevhem, ale při poslední větě neudržel pár slz.

Utřel si tváře do rukávu a zhluboka se nadechl ,,Co Felix?"

,,Lixie je jako moje sluníčko..." zamumlal s nepatrný úsměvem ,,neznal jsem ho dlouho, ale měl jsem pocit, jakoby do mého života prostě patřil. Když mě někdo naštval, on mě dokázal uklidnit. Když mě doháněla minulost, ujistil mě, že to nebyla moje chyba. Když jsem se neovládal, seděl vedle mě klidně celou noc, dokud mi nebylo lépe... teď když tu není, je to jakoby mi v životě chyběla jediná radost a štěstí co jsem měl"