Project N |Hyunlix / cz|

《36》

,,Vymazat mu paměť?" Zopakoval Minho. On, Jisung a Hyunjin seděli u blonďáčkovy postele, zatímco rudovlásek vysvětloval nabídku kterou dostal.

Jisung ho obejmul kolem ramen, protože viděl jak ho to zneklidnilo ,,Bude to pro něj úleva. Sám jsi to viděl, nenechá na sebe sáhnout. Tak moc se bojí" zamumlal.

Minho zoufale semkl rty ,,Ale on na mě zapomene! Můj vlastní bráška!" Vydechl se slzami v očích a schoval tvář do svých dlaní ,,Poslední rodina kterou mám..."

,,Já vím... ale určitě bychom mu připomněli kdo jsi. Bude tě mít rád stejně jako doted" usmál se a jemně ho pohladil po vlasech, aby ho trošku uklidnil.

Netrvalo dlouho a brunet ho pevně obejmul, přičemž schoval tvář v jeho rameni ,,Já nevím Sungie..."

Hyunjin zoufale svěsil ramena ,,Co tedy? Co s ním budeme dělat až přijde o vzpomínky?"

Jelikož Minho nebyl schopný něco říct, Han se chopil slova ,,Najdeme si práci a všichni čtyři se sestěhujeme. Budeme bydlet spolu a vytvoříme mu prostředí kde se bude mít dobře. Také začneme normální život" navrhl, zatímco brunetka hladil po vlasech ,,Co ty na to, Minnie?"

,,To by si Felix u-určitě přal" zakoktal, zatímco jeho slzičky smáčely brunetovo tričko.

Hyunjin souhlasně přikývl ,,Pojďme mu takový život dát..."

°•°•°•°•°•°

Přišel den kdy se měli všichni rozloučit. Trvalo nekolik dní než si našli místa jak vůbec jít. Na druhou stranu byli volní a každý si mohli zvolit vlastní cestu, kam chtěli směřovat svůj život.

Bylo to těžké. Strávili společně tolik let a teď se měli rozdělit. Nikdo na to nebyl připravený, ale všichni chtěli udělat za minulostí tlustou čáru. Začít od znovu.

,,Budete mi chybět" Vydechl Chan se slzami v očích, když dávali poslední skupinové objetí.

,,B-budeme si psát, že jo?" Zakoktal Jisung, který nedokázal uklidnit své tiché vzlyky.

Seungmin potlačovat slzy, ale všichni věděli že byl stejně emotivní jako oni ,,Naše skupina zůstává"

Rudovlásek si utřel slzy z očí ,,Nikdy nezapomenu na to co jste pro mě všichni udělali... nahradili jste mi rodinu a nedokážu si představit jak bych bez vás přežil"

,,Musíme se navštěvovat" usmál se Jeongin.

,,Dám vám permanentky do mého budoucího fitka" dodal Changbin.

,,Děkujeme za všechno..." pronesl Minho tiše.

Poslední skupinové objetí a jejich cesty se jednou pro vždy rozešly. Jednoduchá, ale podstatná tečka za jejich dosavadními životy. Životy kde zabíjeli a trápili se, aby přežili.

Jisung nastartoval motor šedého auta a rozjel se cestou pryč z hlavního města. Minho seděl vedle něj a mlčky koukal do svého klína.

Hyunjin byl vzadu a v náručí držel spícího blonďáčka. Sledoval jak se jeho hrudník pomalu zvedal nahoru a dolů. Bylo to uklidňující.

Se skleslým úsměvem mu prohrábl vlásky a podíval se na malou krabičku, která ležela vedle něj. Byl to poslední dárek od Yoongiho.

,,Tady. Až budete připraveni, dejte mu to. Jeho vzpomínky teď máte v rukou vy. Vy rozhodnete v čem bude žít"

Jeho slova se mu vryla do paměti. Měli v moci jeho budoucnost a rozhodovali o tom co se dozví z jeho minulosti.

Velká zodpovědnost, avšak byl připravený udělat cokoli proto, aby ho osvobodil.

°•°•°•°•°•

Hyunjin se procházel po jejich novém bytě. Ne všechno bylo zařízené, kolem se válelo stále spoustu krabic, ale základní věci se kterými mohli žít, měli. Prošel útulným obývákem do ložnice, ve které ležel Felix. Bylo tu už pár hodin co mu aplikovali onu látku co jim dal Yoongi.

Čekal až se probudí, ale zároveň se bál jaký teď bude. Bude to ten stejný Felix kterého znal?

Posadil se vedle něj a jemně ho pohladil po tváři ,,Kdypak se mi probudíš? Všichni na tebe čekáme" zašeptal s úsměvem.

Seděl tam dlouho, ani nevnímal čas. Najednou se však jeho dlaň kterou držel pohnula což ho vrátilo do reality.

Jeho očka se křečovitě sevřela a poté pomalu otevřela. Byly unavené a lehce zarudlé. I tak měl obrovskou radost. Znovu viděl ty jeho krásné oči.

,,Lixie..." zašeptal.

Blonďáček rozespale zamžikal a poté se na něj zmateně podíval. ,,K-kdo je Lixie... kdo jsi?" Vydechl zmateně.

Ta slova bolela. Přestože vedle že to přijde, jeho srdce mu spadlo až někam k zemi.

,,Jsem Hwang Hyunjin a ty jsi Lee Felix. Pamatuješ si co se stalo?" Zeptal se klidně, přestože se mu do očí tlačily slzy.

Blonďák se zamyslel a poté zavrtěl hlavou ,,Bolí mě oči a všechno je lehce rozmazané"

,,Donesu ti pak prášky. Měli jsme nehodu a ty jsi ztratil paměť. Jsme v našem bytě a bydlí tu i tvůj starší bratr Minho a jeho přítel Jisung" řekl, zatímco po jeho tvářích tekly první slzy ,,Jsme rádi že jsi vzhůru"

Felix se pomalu posadil a chvíli koukal na své vlastní ruce ,,Já jsem Felix a můj bratr je Minho..." zamumlal si sám pro sebe. Poté zvedl hlavu a podíval se na rudovláska před ním ,,Líbí se mi tvoje vlasy" řekl s úsměvem a párkrát je svými prsty prohrábl.

,,To jsem rád" sleskle se pousmál a jemně chytil jeho ruku do té své ,,zavolám tvého bratra, moc rád tě uvidí"

Yo, přátelé!

Tohle je oficiální konec toho příběhu, moc si vážím pokud jste to dočetli až sem <3333

Tenhle příběh měl opravdu skvělé ohlasy což jsem vůbec nečekala a moc si vážím každého hlasu i komentáře, který zde zanecháte.

Děkuji moc, jste skvělí 🫶

Každopádně určitě to není poslední kapitola tohoto příběhu. Připravuji ještě minimálně jednu bonusovou kapitolu, aby konec nezůstal takto neuzavřený. Doufám že se vám bude/budou líbit ^^

Co se týká nějakých jiných projektů,  stále vychází příběhu "Můj nevinný komplic" takže budu ráda když tomu dáte šanci.

Stejně tak jsem se přihlásila do mé první soutěže ve psaní. Hned co ho odešlu najdete příběh na mém profilu -> vánoční tématika a samozřejmě nějaký ship ^^

Určitě také nezapomeňte sledovat můj instragram ☆

Doufám že se s vámi potkám u dalšího příběhu

Vaše anonymní holčena ❤️