Project N |Hyunlix / cz|

《19》

Uběhl téměř cely další den. Felix celou dobu seděl zalezlý na ošetřovně, aby dával pozor na rudovláska, který se stále neprobudil.

Občas ho přišel někdo navštívit, jinak tam byl sám.

Právě teď byl na otočku ve svém bytě, aby nachystal rychle jídlo pro svého bratra. Celý den ho neviděl a nechtěl, aby to s tréninkem přehnal.

Seběhl jedno patro dolů do tělocvičny a rozhlédl se.

Minho, Niky a Changbin stali u sebe a něco probírali. Byl rád že byli všichni v pořádku. Jídla udělal víc než dost, takže se mohli najíst všichni tři.

Moc se tam nezdržel. Jen jim předal krabičku, pokusil se je přemluvit, aby v tuhle nekřesťanskou hodinu už natrénovali a vydal se zpět na svou novou noclehárnu.

Bylo půl dvanácté, takže začínal být docela unavený. Nechápal že Mimho byl ještě schopný existovat, když trénoval celý den.

Otevřel dveře ošetřovny, ale když nahlédl dovnitř, jeho srdce vynechalo několik úderu.

Hyunjin byl vzhůru. Seděl na okraji svého lůžka a tvář měl schovanou ve své dlaní.

,,J-jinnie..." Vydechl.

Vyšší překvapeně zvedl hlavu a podíval se na blonďáčka u dveří. Jeho vize byla stále trošku zamlžená, ale jeho poznal jen podle hlasu. ,,Lix, co s-" začal, jenže to ani nestihl doříct, protože menší k němu přiběhl a opatrně ho obejmul. Postavil se mezi jeho kolena a přitáhl ho co nejblíže k sobě.

Hyunjin nejdřív nevěděl co dělat, ale nakonec ho jen obejmul kolem pasu a zabořil tvář do jeho hrudi. Připadal si. Jakoby to bylo sto let co naposledy cítil tu jeho sladkou vůni.

Po chvíli zaslechl tiché vzlyky. Trošku zvedl hlavu, aniž by jeho ruce opustily druhého pas ,,Co se děje?"

,,B-byl jsi v bezvědomí skoro d-dva dny" zakoktal se slzami v očích a prsty zajel do jeho rudých vlasů ,,ani nevíš jak jsem rád že jsi konečně vzhůru"

Hyunjin se jen pousmál ,,Víš že mě jen tak něco nepoloží" uchechtl se, jenže v tom si začal vybavovat střípky toho co si pamatoval ze své mise.

Mise... moje zranění... Jisung... JISUNG!

,,Lixie, kde je Jisung?! Je v pořádku?! Dokončil naší misi?" Vyhrkl.

Felix nejistě zatajil dech a odvrátil pohled. Nechtěl mu říkat pravdu. Chtěl aby odpočíval a nestresoval se, kvůli svým zraněním. Zároveň mu však nechtěl lhát. Později by to stejně zjistil.

Zhluboka se nadechl a seriózně se na něj podíval ,,Jisung zmizel Hyunnie..."

Vyšší zatajil dech, když tahle slova vyšla z jeho úst ,,J-jak jako... z-zmizel...?" Zakoktal.

,,Nevím podrobnosti, ale všichni už ho hledají dokonce i Minho se rozhodl pomoct" byl to chabý pokus o uklidnění, ale opravdu se snažil.

Hyunjin vyděšeně semkl rty ,,K-kvůli mě... zmizel kvůli mě! Kdybych se nenechal bodnout. N-nemusel by to dělat sám!" Vyhrkl, zatímco se mu pomalu dostávaly slzy do očí.

Menší zavrtěl hlavou ,,Tohle neříkej, nemůžeš za to"

,,Můžu! Měl jsem mu pomoct ne mu přidělávat starosti!"

,,Starosti? Vždyť jsi málem umřel Jinnie!" Přerušil ho Felix a pevně ho chytil za ramena ,,i kdyby to byla tvoje chyba, nic se tím nezmění. Musíme to nechat na ostatních a ty -"

,,Chci jim hned pomoct" zamumlal postavil se než stihl menší cokoli namítnout.

Hned se mu však postavil na odpor ,,Teď ne, musíš si odpočinout, nebo ti prasknout stehy!" Vykřikl a vlastní silou ho donutil posadit se zpět na postel. Normálně by to určitě nezvládl, ale byl ještě hodně oslabený analgetiky, proto to dokázal.