Project N |Hyunlix / cz|

《29》

,,Jsem překvapený že se s nimi spojili tak rychle" zamumlal Jimin, zatímco se po boku rudovláska procházeli po celkem zalidněné ulici. Slunce krásně svítilo a ranní paprsky jim padaly do tváří, které zakryvaly černé roušky.

Vyšší si upravil kapucí více do tváře zatímco přikyvoval. Všechno šlo najendou rychle. Taehyung a Jeongin se spojili s onou skupinkou z AT hned pár hodin po tom co jim Yoongi vše prozradil. Další den a zde stáli.

Před nenápadnou kavárnou, kde se měli sejít s dvěma z nich. Museli být opatrní. AT i SE už věděli že žijí a jsou aktivnější než očekávali. Jejich tváře a jeho rudé vlasy byly velmi nápadné, proto tolik oblečení, přestože venku bylo kolem třiceti stupňů.

,,Ať už to je za námi" zamumlal Hyunjin a vydali se spolu dovnitř. Pozdravila je krásná a od pohledu sympatická slečna. Stačil jeden pohled na její pracovní jmenovku a věděli jméno. Ryujin.

,,Přejete si?" Zeptala se s úsměvem.

První zkouška. Heslo, které jim bylo sděleno, aby ho použili při vstupu.

,,Prosím dvakrát ledové americano a muffin s bílou čokoládou" pronesl Jimin klidně.

Dívka, Ryujin, si je projela rychlým pohledem, ale úsměv její tvář neopustil ,,Hned to bude" řekla a otočila k modernímu kávovaru za ní.

Rudovlásek si ze zvědavosti prohled co nabízeli k jídlu. Aby byl upřímný měl docela chutě při pohledu na čerstvé sušenky, muffiny a koláče. Až po pár vteřinách se mu rozsvítilo. Neměli žádný muffin s bílou čokoládou.

Po pár minutách měla dívka na táce dvě sklenky s výborně vypadající kávou a obyčejným ovocným muffinem.

,,Omlouvám se, ale zjistila jsem že nám muffiny s bílou čokoládou došly" odvětila předala jim objednávku spolu s malým přehnutým papírkem ,,Tady jsem nechala své číslo, kdybyste náhodou měli dlouhou chvíli" usmál se a svůdně si upravila vlásky za ucho.

S poděkováním si objednávku převzali a sedli si ke stolu. Jimin okamžitě papírek otevřel.

V levo od pultu jsou toalety. Poslední kabinka je zamčená kvůli "opravě". Klíček je pod ubrouskem. Jděte po jednom.

,,Dáme si to kafe když už jsme tady" uchechtl se a spokojeně si dopřál svou denní dávku kofeinu.

Vypili kafe, Mufiin si rozpůlili a Jimin se pomalu zvedl od stolu ,,Dej tak minutu dvě odstup" řekl tiše a odešel směrem k toaletám.

Znuděně tam seděl u prázdného tácu a přemýšlel. Jak daleko byli od vítězství? Kdy ho konečně uvidí? Kdy bude konečně v bezpečí?

Zoufale si promnul tváře, aby zamezil jakýmkoli slzám. Teď na to nebyl čas. Když zvládnou tohle, AT bude z krku. To je minimálně krok kupředu.

Nevěděl kolik času uplynulo, ale přišla mu to jako věčnost. Nenápadně zkontroloval ostatní zákazníky kolem sebe a poté se sám vydal k toaletám.

Došel až k poslední kabině a zatáhl za kliku. Bylo odemčeno. Vklouznul dovnitř a zevnitř zamknul dveře, protože klíč zůstal v zámku. Schoval ho do kapsy a otočil se. Před ním byl čistý záchod, který očividně vůbec nikdo nikdy nepoužil a vedle něj malá dvířka, která připomínala uklízecí místnost.

Prošel dál a objevil se na schodech, které vedly dolů. Naposledy se ohlédl a seběhl dolů. Nebylo tam zrovna moc světla, jen nějaké slabé žárovky proto si dával pozor kam šlapat.

Netrvalo dlouho a zaslechl hlasy. Jeden z nich byl Jimin a zbylé dva hlasy nepoznával.

Prošel dlouhou zatuchlou chodbou a za zatáčkou se setkal s třemi postavami. Dva neznámí muži.