《6》

127 14 1
                                    

Oba tady vylezli na chodbu a vyšší zavřel dveře.

Hyunjin si ho znovu prohlédl a dal jednu ruku v bok ,,Víš že jste tu kartu mohli použít k útěku" zamumlal a druhý přikývl. ,,Proč jsi to teda udělal?"

Menší nejistě mykl rameny a opět sklopil hlavu ,,M-mrzelo mě c-co jsme udělali..." zašeptal téměř naslysne, načež druhý překvapeně zatajil dech.

Poprvé slyšel jeho hlas. Byl hlubší než očekával, ale stále byl příjemný a krásný. Už teď doufal, že bude mluvit častěji.

,,Jeongin to bere v pohodě, tím jsem si jistý" usmál se a chtěl mu položit ruku na rameno, ale on nejistě ucuknul. Rozhodl se tedy dát ruku pryč ,,Každopádně jsem vám slíbil pořádně oblečení. Vezmeme to přes můj byt a já vám dám něco svého. Jestli chceš, můžu ti vysvětlit jak tahle budova funguje" navrhl a on souhlasně přikývl.

Vydali se tedy chodbou a Hyunjim se pustil do vysvětlování ,,Takže, možná to nejde moc poznat, ale tahle budova má téměř padesát pater. Prvních asi 20 pater jsou pronajímané kanceláře, zbytek jsou byty. My se pohybujeme po úplně vrchních třech patrech. Máme tu vlastní byty, kanceláře, osetrovnu, jak jsi viděl a spoustu dalších možných věci. Nahoru se dá dostat výtahem, ale na naše patra potřebuješ vstupní kartu nebo kód. Jsou tu i schody, ale abys prošel k nám, bez karty to nejde. Každopádně můj byt je hned támhle" řekl a ukázal na jedny z těch tmavých dveří.

Když přišli blíž, mohl si přečíst jmenovku na zvonku.

Hwang Hyunjin.

Odemkl dveře a pustil ho dovnitř, načež blonďák překvapeně zalapal po dechu.

Objevil se v prostorném obýváku sladěném do bílo béžovo černé barvy. Z toho navazovala moderní kuchyň a troje další dveře.

Všechno vypadalo tak moderně. Nikdy nic takového neviděl.

Hyunjin si všiml jeho úžasu a zavřel za nimi ,,Jestli chceš, klidně si sedni a já donesu nějaké to oblečení" usmál se a zmizel v nejbližších dveřích.

Blonďáček chvíli zaváhal, ale nakonec se posadil na černý gauč. Musel uznat že byl pohodlný. Určitě by neměl problém na něm usnout.

Popravdě k tomu neměl daleko, jenže to se vyšší vrátil s hromádku oblečení ruce ,,Ještě mě tak napadlo, nemáš hlad? Kdy jsi naposledy jedl?" Zeptal se a položil všechno vedle něj na gauč.

Menší jen mykl rameny a nejistě semkl rty. Lhal by, kdyby tvrdil že neměl hlad. Jeho žaludek byl prázdný několik dní.

Hyunjin si ho prohlédl ,,Jak tak na tebe koukám, pořádné jídlo by ti prospělo. Máš rád sladké brambory? Něco mi zbylo z oběda" navrhl a vydal se do kuchyně.

Blonďáček chtěl jít za ním, ale on ho zastavil.

,,Mezitím se převleč. Vyber si co z toho se ti líbí a zbylé bude pro něj"

Přikývl a začal studovat to oblečení.

Rudovlásek mu mezitím dal něco na talíř a hodil to do mikrovlnky. Poté vytáhl dvě sklenice a nalil do nich vodu, přičemž se z jedné hned napil. Vytáhl teple jídlo a položil ho na stůl. Pro sebe si vzal jablko z mísi a podíval, se jak byl druhý na tom.

Stál před zrcadlem v předsíni a prohlížel si své nové oblečení. Měl na sobě volné šedé tepláky a velké černé tričko značky Nike. Všechno mu to bylo dost velké, ale nebylo se čemu divit.

Vyšší se opřel o desku a chvíli ho pozoroval. Vidět ho v jeho vlastním oblečení v něm vyvolalo takový zvláštní pocit. Jen nad tim zavrtěl hlavou a znovu se zakousl do jablka.

Project N |Hyunlix / cz|Where stories live. Discover now