Project N |Hyunlix / cz|

《12》

,,Opravdu to nesníš tady?" Zeptal se Jisung a Felix zavrtěl hlavou.

,,Nechci aby Hyunjin jedl sám. Dobrou noc" s těmito slovy se zvedl a s velkou krabičkou v ruce odešel.

Vytáhl z kapsy klíč a odemkl jejich byt. Tiše vklouzl dovnitř a rozhlédl se. Nikoho neviděl.

Položil krabičku s jídlem na linku a vydal se do rudovláskova pokoje. Otevřel dveře a uviděl ho, jak seděl na své posteli a nepřítomně koukal někam do prázdna. Byl tam po tmě a slunce už dávno zapadlo.

,,Hyunjinnie?" Špitl, jenže místo odpovědi zaslechl několik tichých vzlyků.

Vyděšením na chvíli zapomněl dýchat když se mu podíval do tváře.

Jeho oči byly rudé a napuchlé od pláče. Také si všiml jak se mu klepaly ruce. Ani se na něj nepodíval, jen dál koukal někam do prázdna.

Felix mu upravil některé vlasy za ucho ,,Co se děje?" Zeptal se.

Rudovlásek chvíli mlčel než se k něčemu konečně odhodlal.

,,O-omlouvám se..." zašeptal zlomeným hlasem.

Menší jen nechápavě naklonil hlavu ,,Proč se omlouváš?" Zeptal se a chytil ho za ruku, jenže na své dlani ucítil teplou tekutinu.

Nejdřív byl zmatený, ale když si uvědomil co to bylo, vyděšeně zalapal po dechu. Krev.

Vyhrnul mu rukáv a uviděl čerstvé rány na jeho zápěstí. Tepla rudá tekutina se mu vsakovala do rukávu tmavé mikiny a končila až na povlečení.

,,Jinnie, co jsi to -" Vydechl a rozhlédl se po něčem, čím by to mohl vyčistit. Místo toho uviděl na posteli ležet zakrvácenou žiletku.

,,Máš tu někde dezinfekci?" Zeptal se, ale on neodpověděl. ,,Jinnie, kde máš dezinfekci?" Zeptal se a donutil ho se na něj podívat.

Jeho oči byly naprosto bez života, naplněné jen smutkem a slzami. Vůbec to nevypadalo jako on.

Nevěděl co s ním dělat, když vůbec nekomunikoval. Vytáhl ze své kapsy mobil a začal hledat v kontaktech jedno jediné číslo.

Jisung... Jisung....

Nakonec ho našel a hned to číslo vytočit. Nezvedal to. Nejistě smekl rty a položil mobil na postel.

Nakonec svýma malými rukama chytil tu jeho ,,Pojď, půjdeme do koupelny" řekl a vytáhl ho na nohy.

Hyunjin ho slepě následoval, jakoby mu na tom vůbec nezáleželo.

Posadil ho na vanu a začal se zmateně rozhlížet. Věděl že tu někde měla být lékárnička, ale nevěděl kde. Začal prohledávat všechny skříňky až ji konečně našel. Malou červenou krabičku s křížkem.

Položil ji na zem téměř a celou vycházel než našel co chtěl. Obvazy, dezinfekci a další obvazy.

Sednul si vedle něj z levé strany a pořádně mu vyhrnul rukáv. Popadl první ručník který viděl, postříkal ho desinfekcí a všechny rány mu očistit, přičemž vyšší ani nemukl.

Když byla většina krve pryč, znovu mu zápěstí postříkal dezinfekcí a začal s obvazy. Najednou však uslyšel jeho zlomený hlas.

,,Lixie..."

Blonďáček překvapeně zvedl hlavu a střetl se s tím jeho mrtvým pohledem.

,,O-omlouvám se..." zašeptal a po jeho tvářích steklo několik dalších slz.

Felix trošku zmateně naklonil hlavu, ale nakonec se jen pousmál. Proč to tak bolelo? Vidět ho plakal jako malé dítě.

,,Jinnie" usmál se a palcem mu otřel ty uslzené oči. Chvíli nechal dlaň na jeho horké tváři, aby ho trošku ochladil a rudovlásek na jeho dlaň položil tu svou, jakoby nechtěl, aby ji vůbec dával pryč z jeho tváře.