Project N |Hyunlix / cz|

《33》

Na konci promo na nový příběh ^^

,,Minho, já chci pomoct!" Zaškemral Jisung, zatímco ho druhý odmítal pustit z pokoje.

Brunet s povzdechem zavrtěl hlavou ,,Vždyť sotva chodíš, nezapomeň že jsi před týdnem měl ještě díru v noze"

,,Ale-" Snažil se něco namítnout, ale Minho ho umlčel krátkým za to láskyplným polibkem. Menší překvapeně zatajil dech, ale poddal se.

Minho se poté odtáhl a chytil ho za ruku ,,Zvládneme to a vrátíme se i s ním, slibuju"

°•°•°•°•°•

,,Vyklop kde je N7! Kde je?!" Zakřičel Hyunjin na muže v bílém plášti, kterému držel zbraň pod bradou.

On vyděšeně zavrtěl hlavou ,,N-nic v-vám neř-" nestihl to ani doříct a kulka prolétla přímo skrz na skrz.

Odhodil muže na zem a rozběhl se chodbou dál. Kam šel za sebou nechal mrtvá těla, ale bylo mu to jedno. Musel ho najít.

Vyřadil pojistky, také kamery, proto se mu lépe utíkalo. Moc toho teda neviděl, ale lepší než mít ozbrojené lidi za patami.

Běžel dál než doběhl k velkým železným dveřím. Byly na nějaký přístupový kód. Nebyl si jistý jestli v nich mohl něco najít, ale měl z toho dobrý pocit.

Zkusil tam naklikat kód, který použil při vchodu, ale malá obrazovka zablikala červeně. Tohle očividně nebyla správná cesta.

Znovu si prohlédl celé dveře ale neviděl nic. Žádný zámek nebo tlačítko. Co měl asi tak dělat. Tak rád by si zavolal nějakou pomoc, ale neměl tu signál.

Chtěl jít dál když v tom si všiml čísla, které označováno každou jednu místnosti v tomto zařízení.

T-539

To stejné číslo které viděl na záznamů, který mu ukazovali.

Hned zapomněl na myšlenku toho že by odešel hledat dál. Byl si jistý že stál před tou správnou místností. Byl blízko. Felix byl blízko.

Vytáhl svou zbraň a začal střílet do té malé tabulky. Nedokázal se soustředit na nic jiného. Kdyby se za ním někdo objevil, nevšiml by si ho, kvůli tomu ohlušujícímu zvuku v jeho uších.

Tabulka začala pomalu prasat než byla celá zničena. Ve dveřích něco cvaklo.

Rozběhl se proti dveřím a vší silou je otevřel. Podíval se dovnitř, ale neviděl vůbec nic, přeci jen vypnul pojistky.

Zhluboka se nadechl s nově nabitou zbraní vešel do tmy. Druhou rukou nahmatal v kapse svůj mobil a zapnul svítilnu.

Hned uviděl to co hledal. Pár metrů od něj byla ta velká nádoba s vodou. V ní se vznášelo bezvládné bledé tělo poseté několika modřinami a různými ranami. Některé byly zašité, některé ne.

Hrdlo se mu sevřelo a měl slzy v očích když ho poprvé uviděl přímo před sebou. Byl to on. Jeho malý Lix.

,,Lixie!" Zakřičel z plných plic a začal bouchat pěstí do skla, které je rozdělovalo. Doufal že se nějak pohne, aby věděl že žije. Aby věděl že byl v pořádku, přestože věděl že nebyl.

Spolykal všechny slzy a poodstoupil o pár kroků. Pevně chytil svou zbraň a několikrát vystřelil proti sklu. Bylo pevné, proto udělal jen několik malých děr kterými začala téct ta tekutina.

Popadl nejbližší věc co viděl a začal do toho mlátit, aby zvětšil přístup.

Srdce mu bilo tak hlasitě, že nic jiného neslyšel. Ani nepostřehl výkřiky, které vycházely z jeho vlastních úst.