Project N |Hyunlix / cz|

《35》

,,Otevřete sakra ty dveře!" Zakřičel Jisung naštvaně, zatímco bušil pěstmi do dveří. Nehodlal se podruhé jen tak vzdát.

,,Vzdej to, oni ty dveře znovu neotevřou" povzdechl si Taehyung, zatímco hladil černovláska co mu v bezvědomí ležel v náručí. Po tváři mu ještě tekla čerstvá krev z rány na čele.

,,Nemůžou přece jen tak odvézt Yoongiho" sykl o opřel se o dveře. Jeho noha stále bolela a proto pro něj byla chůze velmi bolestivá záležitost.

Jeongin seděl u stěny a nohy měl přitáhlé k tělu. Z nosu mu tekla čerstvá krev a pod okem se barvil tmavý monokl ,,Jen je naštveš" zamumlal.

Když se naposledy ty těžké dveře otevřely, přišli dva muži. Popadli vyděšeného Yoongiho a chtěli ho vyvézt ven, ale ostatní to nechtěli dopustit. Bohužel neměli žádné zbraně a Jungkook i Jeongin skončili na podlaze. Nemohli nic udělat, bylo to frustrující.

Tae jemně pohladil svého přítele po tváři ,,Musíme čekat. Ostatní už určitě vymýšlejí plán"

Jisung si zoufale povzdechl a s bolestným syknutím se posadil na zem vedle černovláska. Proč jim nemohlo všechno vyjít? Pokaždé když byli na dobré cestě se něco pokazilo. Jakoby to nebylo málo, Niky zemřel přímo před jejich zraky. Nemohli jeho bezvládné tělo dostat z hlavy. Stejně tak se Jisung nedokázal zbavit myšlenek, že takto dopadnou i ostatní. Navíc teď když byl Tae i Yoongi v jejich rukou, co s nimi udělají?

,,Nesnáším čekání...."

°•°•°•°•°•°

Yoongi se nejistě rozhlédl kolem sebe. Tmavá chladná kancelář s jedním zatmaveným oknem proti světlu. Seděl u kancelářského stolu a za zády měl dva vysoké může s rouškami na tvářích.

To zvládneš, to zvládneš, opakoval si neustále, aby nedal prostor svým slzám.

Ruce měl svázané v klíně, pevně sevřené, jakoby v nich něco snad schovával. Jeho nohy byly volné.

Ozvalo se cvaknuti zámku a dovnitř vešli dva muži. Jednoho z nich poznával až moc dobře.

,,Rád tě znovu vidím Yoongi. Vidím, že je z tebe větší chudinka než jsi býval, můj drahý synu" pronesl pobaveně Jeoshim a posadil se ke svému stolu z druhé strany než Yoongi.

,,Chudinka která i tak ráda komplikuje věci" uchechtl se Sumir a opřel se o parapet.

Černovlásek pevně semkl rty, ale nedovolil si říct ani slovo. Po několika letech cítil znovu ten jeho pohled. Pohled pod kterým se cítil malý jako opuštěné stěně.

,,P-Proč jsem tady...?" Zašeptal tak tiše, že to snad slyšel jen jeho otec.

On si ho jen změřil povrchním pohledem ,,Ani nevim" odvětil a obešel stůl, aby si mohl stoupnout přímo před něj ,,Nemůžu vidět svého syna?" Zeptal se a hrubě ho chytil za bradu. Vůbec nebral ohledy na jeho bolestivě skučení ,,ať chci jak chci, nedokážu tě zabít. Je to jako prokletí co na mě seslala tvoje hnusná matka po tom co jsem ji zabil vlastníma rukama" Zavrčel a druhou rukou ho chytil pod krkem.

Černovlásek zoufale zalapal dechu, zatímco koutkem oka pozoroval svého bývalého šéfa. Stál tam bez jakéhokoli výrazu ve tváři.

,,Co mám s tebou asi dělat..." pokračoval Jeoshim ,,mučit tě další dekádu? Nechat tě sledovat smrt tvých přátel a toho malého kluka co jsme vzali společně s tebou?" Mluvil si spíše sám pro sebe a přitom upevňoval stisk na jeho bledém krku.

Yoongi citil že každou chvíli ztatí vědomí, když v tom se mu v hlavě ozval hlas, který slyšel před tím, než se ocitl v této situaci.

Prostě to udělej. Ukončí ho vlastníma rukama