Winchesterovo dítě

-1-

Poznala jsem Winchestery, když mi bylo 14 let. Pamatuju si, že jsem zahlédla nejdříve malého Sammyho v modré mikině, snažíc se vypadat nenápadně a vedle něj o 4 roky staršího drsňáka, co nosil tutéž stejnou koženou bundu denodenně. Sammymu bylo tehdy 12 a Deanovi 16 let, když jsem je uviděla stát na Bobbyho verandě vedle jejich otce Johna, známého svou tvrdou výchovou nad svými syny, a který právě teď ukazoval prstem směrem ke mě a něco jim nakazoval.
Seděla jsem v autě a čekala, co bude.
Vzpomínala jsem.
Matka mě a mého otce opustila, když mi byly 2 roky, otec mě vychovával sám a vychovával mě jako kluka, protože to prostě jinak neuměl. Místo hraní s barbie jsem s tátou opravovala našeho mustanga bosse 302 z roku 1969 a místo šatů jsem nosila tátovy staré seprané kšiltovky a nesednoucí trika. Otec mě často brával na lovy, ale vždy jsme ve městěch bývali delší dobu, otec říkal, že je to lepší maskování a aspoň nic nezanedbáme. Tak jsme se stěhovali z města do města, každé 3-6 měsíců nový domov, nová škola, tak již jsem se ani neobtěžovala snažit se s někým spřátelit.
Často jsem si jen četla staré knihy, co mi dal táta a nebo jsem se učila nové bojové postoje a vrhání nožů. Když přišel táta z lovu domů, vždy jsme si spolu šli zahrát baseball a pak se koukali na rugby. Jednoho dne, ale táta řekl, že pojedeme navštívit strejdu Bobbyho, moc často jsme to nedělali, protože moje matka byla Bobbyho neteř, ale byl to lovec a byl to príma chlap, tak co řešit minulost. Když jsme přijeli, já stále čekala v autě a otec šel promluvit s Bobbym. V tu chvíli jsem poprvé zahlédla Winchestery a jejich otce. Byli tam ze stejného důvodu jako já s tátou.
Otec se poté pozdravil s Johnem a šel k našemu autu, kterýmu jsme říkali "shelly" a otevřel mi dveře. Vzal mi mojí tašku a spolu jsme šli až k verandě. Pamatuju si, jak jsem se bála. Nejdřív jsem podala ruku Johnovi, poté Deanovi a pak až Samovi. Otec mě vychoval slušně a řádně, měla jsem způsoby, i když vhodné spíše pro muže.
"Pevný stisk, mladá." Pochválil mě John. Poděkovala jsem mu a otec mi dal ruku na rameno a řekl "strávíš u Bobbyho pár měsíců, moc mě to mrzí Zenio, ale musí to tak být, musíme s Johnem něco vyřídit a děti do toho nepatří." Podívala jsem se na Winchesterovic kluky a odfrkla si "doufám, že aspoň umí hrát baseball."