Winchesterovo dítě

-24-

Probudila jsem se na levné posteli v poplivaném motelu, jediná hezká věc na tom byla, že jsem ležela vedle Sama. Nespali jsme spolu, jestli se ptáte na tohle. Jen jsme leželi, povídali si o minulosti, o jídle, o umění, o škole, o budoucnosti a o dalších věcech. Přiznal se mi, že až dodělá poslední ročník, půjde na Stanford. Už si podal přihlášku a přijali ho. Ale bojí se, co na to řekne Dean a táta. "Oni to pochopí, chvíli budou naštvaní a smutní, ale pak to překonají. Tohle ty chceš, prahneš po tom, od doby, kdy si byl v 7 třídě. Měl bys to udělat a nebrat ohledy na svou rodinu, ona se s tím vypořádá." Řekla jsem mu včera večer, poté co se mi přiznal. Chtěla jsem mu říct o tom, co se stalo mezi mnou a Deanem, ale rozmyslela jsem si to, není vhodná chvíle a ani nebude.
Po pár hodinách válení se v posteli jsme usli ve společném objetí a tak jsme se i probudili. Boleli mě záda z té levné motelové postele, ale nevadilo mi to, člověk si rychle zvykne.
Po chvíli válení v posteli jsme zašli do nějakého bistra na snídani. Dali jsme si ovocnou mísu s jogurtem a topinku napůl.
Když jsme vyšli z bistra, prozkoumali jsme město.
Našli jsme malý zapadlý obchůdek jménem "Nirvána", vklouzly jsme hlavními dveřmi a nad námi zacinkal zvonek. "Zdravím." Pozdravila nás postarší paní s přízvukem. "Dobrý den." Odpověděli jsme se Samem jednohlasně. Ta paní se na nás mile usmála "na líbánkách?" Ptala se zvědavě.
Šokovaně jsem se zasmála "ne, ne to asi těžko." V tu chvíli co jsem to dořekla mě Sam chytl za ruku "jsme tu na společné dovolené za mými rodiči." Odpověděl jí a já zakrývala svou zmatenost. "Oh, skvělé, máme tu dobré věci k podarování svých blízkých a rodiny." Oznámila nám. "Děkujeme." Mile jsem se usmála a oba jsme přešli do zadní části obchůdku. Když jsem si byla jistá, že nás ta paní neuslyší, začela jsem výhružně šeptat. "Co si myslíš, že tu předvádíš?" Ptala jsem se Sama. "Tys neviděla její oči na kameře, když jsme přišli? A tu její svraštělou kůži? Je to Pulpa. Mýtické stvoření krmící se novomanželi. Když ale pojme podezření, že pár je rozhádaný nebo nezdaný láskou, mučí je, dokud je nedonutí se vzít." Šeptal Sam a hrál si s mými vlasy, aby to vypadalo z dálky romanticky.
"Prokrista máš pravdu, vůbec jsem si nevšimla. Pulpu zabije jen sůl do očí a stříbrná kulka do hlavy." Vyřkla jsem šokovaně nad svou nedbalostí. Sam vytáhl zbraň z pod kalhot, ale zalokl se "nemám správné náboje."
Zachrastila jsem svou kapsou na mé flanelové košili, "ale já mám. Ty stříbrné od mého otce, pamatuješ?"
"Jasně že ano, jak jsme slavili narozeniny společně."
"Jo, rozdělíme se. Já jí nalákám na mě, ty jí obejdeš a střelíš mezi oči. Dobře? Jdeme." A ujala jsem se vedení akce.
Šla jsem pomalým krokem a prohlížela si malé věci na poličkách jako bych si něco vybírala. Sledovala mě a náhodně se mě ptala "jak dlouho se znáte se svým milencem?"
"Přes 6 let, v červnu to bude 7." Odpověděla jsem jí popravdě.
"A jak dlouho spolu jste, má drahá?" Zaleskly se jí oči chtíčem mučení. To už jsem začala lhát.
"Eh, 4 roky. V březnu budeme mít výročí."
"Jakého března?"
"13." Začínala něco tušit. Už jsem stála jen pár centimetrů od ní, chytila jsem jí za obě zápěstí a ptala se hrubě "a kde vy máte svou spřízněnou duši?"
V ten moment jí Sam střelil přímo mezi oči, až se její mozek rozhodl opustit prostor v její hlavě a usídlit se na zdi za ní. Můj obličej byl pokryt kapičkami krve a nečeho co jsem raději nechtěla vědět, co to bylo. "Skvělá práce Sammy." Pochválila jsem ho a myslela to vážně, i když si mohl vybrat lepší moment.
"Díky Zee, tak už raději půjdem. Co třeba to kino?" Ptal se mě zvědavě.
"Jasně, tak jdem." A vyšli jsme rážně z obchůdku spojeni našimi propletenými prsty.

Byli jsme na dokumentárním filmu o losech žijících v Severní Kanadě. Po celou dobu filmu mě Sammy objímal a druhou ruku měl položenou na mém stehnu a hladil ho. Když jsme vyšli z kina a šli jsme zpátky do jediného motelu v Georgetownu, měl Sammy ruku na mých ramenou a já svou ruku na jeho boku. Když jsem se odvážila svou ruku přesunout na jeho zadní kapsu kalhot hlasitě se zasmál a zastavil se uprostřed cesty, vzal mi mou tvář do jeho silných rukou a pomalu mě líbal. Objala jsem ho okolo pasu, abych mu byla blíž. Užívala jsem si naší blízkost, ale věděla jsem, že tohle musí skončit. Ale pak mě políbil trochu agresivněji, kousl mě do rtu a jeho ruce, které předtím drželi mé tváře, najednou svírali můj zadeček a jednoduchým pohybem mě nadzvedl. Nohy jsem nechala plandat a rukama mu již neobjímala pas, ale krk a prsty prohrabovala jeho dlouho nezastřižené vlasy. Pomaličkým tempem plným spousty zastávek jsme se zázračně dostali až do našeho motelového pokoje. Položil mě prudce na levnou postel a když si lehl, umístila jsem se na jeho klíně, rozepla mu kalhoty, podívala se na své polonahé tělo, a ani jsem nevěděla, kde skončili moje kalhoty. Pak zmizelo jeho tričko, pak i to moje. Spodní prádlo šlo i s tričkem. Seděla jsem na jeho klíně nahá a on už měl jen trenky značky Saxx. Líbal mě na krku a jednu ruku mi prohraboval mé krátce zastřižené vlasy a a druhou mě hladil po mých nahých zádech.
Pomilovala jsem až ho do usnutí. Když jsem si byla jistá, že se Sam neprobudí, pomalu jsem se zvedla, našla své ztracené oblečení rozházené všude po místnosti.
Nechtěla jsem to udělat, ale musela jsem. Tak to bylo správné. Napsala jsem mu vzkaz a z města jsem okamžitě odjela. Nevěděla jsem kam, ale daleko od Sammyho i od toho, co jsem udělala.

- mezitím -
Sam se ráno probudil a chystal se opět ochutnat ty vanilkové rty své teď už určitě přítelkyně, kterou miluje už od 12 let.
Otevřel oči a chtěl obejmout tu pro něj nejúžasnější dívku, ale nebyla tam. Vedle něj ležel malý dopis, ani ne tak dopis, ale vzkaz, jaký se dává na ledničku.
"Musela jsem odjet. Tohle není správné. Nemůžeme předstírat, že jsme normální. Nemůžeme chodit do kina ani do restaurací, jako každý. Máme naší práci a naší zodpovědnost. Odpusť mi Same, ale beze mně ti bude líp. Jdi na Stanford. Buď právník, jak si vždycky chtěl a někdy zavolejte."

Sam se z motelu odhlásil, zavolal Deanovi, který přijel za necelé 2 hodiny. Prý byl jen kousek, jasně. A slíbil si, že její žádost vyplní. Půjde na Stanford a bude právník, jak si vždycky přál. A řekne to otci. Ale ne dřív, než bude mít sbaleno na cestu. Jedou tedy zpátky za Johnem do Nazarethu ve státě Pennsylvania, kde zrovna řešili případ a Sammy dodělával školu. Jeho jarní prázdniny skončili a on musel čelit realitě.
Bylo to něco, co se asi nemělo stát, ale stalo se. Teď musí přežít do konce května jen odmaturuje. A hurá na Stanford do slunečné Kalifornie.

-děj se teď bude uvádět jen mezi Samem a Deanem.
Zenia vede vlastní vyšetřování a s kluky Winchestery si nedopisuje-