Winchesterovo dítě

-30-

Palo Alto
Stanfordská Univerzita

- Dean -
Přijel jsem do Palo Alto už v pátek večer a Sama jsem sledoval. Šel na halloweenský večírek s nějakou dívkou, a tak jsem čekal, až se oba vrátí. Při hlídce jsem usnul a probudil se až ve 3 ráno. Bylo zamčeno a oni tvrdě spali. Nenapadlo mě nic jiného, než se tam vloupat oknem.
Pravděpodobně jsem Sammyho probudil, protože se semnou někdo najednou začal prát. Zaútočil na mě zezadu a já se pochopitelně bránil. Nevěděl jsem, že mě Sammy napadne. Vrazil jsem mu pěstí do obličeje, ale jen jsem ho rozzruřil. Čtyřmi hmaty jsem ho dostal na zem a ukotvil ho tam. Podíval jsem se mu do obličeje a on zase mě. "Pomalu tygře." Vyjel jsem na něj, aby se přestal vzpírat.
V Samově překvapeném obličeji jsem našel moc starou vzpomínku. Vzpomínku mě samotného volajícího mého otce. Bylo mi 5 let a slyšel jsem matčin křik a otcův nářek. volal jsem ho "tatíí.." Našel jsem ho na chodbě a v náručí držel plakajícího Sammyho. Rychle mi ho předal. Nikdy jsem otce neviděl tak vyděšeného.
"Vezmi bratříčka, utíkej ven a neohlížej se. dělej Deane běž!" Vzpomněl jsem si na otcovy slova.
Zakryl jsem bolest v ušklíbnutí.
"Úplněs mě vyděsil." Postěžoval se mi Sammy.
"Nejsi ve formě?" Zeptal jsem se ho. V tu chvíli mě přepral a já byl ten, kdo byl ukotven na zemi. "Tak ne. Pusť mě." Usmál jsem se na něj a on mě poplácal po rameni a pomohl mi vstát.
"Co tady sakra děláš?" Zeptal se mě celkem naštvaně. "Chová se fakt mile, na to, že jsme se neviděli 4 roky." Myslel jsem si, ale nahlas jsem to neřekl, místo toho jsem odpověděl.
"Jen jsem hledal pivo." Zažertoval jsem.
"Ptám se tě, co tady děláš?" Byl vážně naštvaný.
"Slyšim, to je na delší řeč."
Odpověděl jsem mu stejným tónem.
"Nemáš telefon?" Ptal se mě sarkasticky.
"Kdybych zavolal, vzal bys to?" Umínil jsem si, že tuhle slovní bitvu vyhraju, ale byli jsme vyrušeni.

Rozsvítilo se světlo a objevila se tu blonďatá dívka, bylo jí maximálně 21 let. Byla štíhlá a krásná, podobala se trochu naší matce. "Same?" Zeptala se.
Oba jsme na ní vzhlédli ve stejný čas. "Jess" chvilku váhal "Deane. To je moje přítelkyně Jessica." Nakonec řekl.
"To je tvůj brácha Dean?" zeptala se Jessica v pyžamu se šmouly, podobné, které nosí i má dcera Mary.
"Miluju šmouly." Vypadlo ze mě, myslíc na svou jedinou dceru, která se jí celkem podobala. "Tak takhle bude Mary vypadat ve 20? To od ní ty kluky budu muset odtrhávat." Napadlo mě z čista jasna.
Začal jsem z nervozity vtipkovat "teda musim uznat, že si o třídu výš než můj bratříček."
Odpověděla mi na to jen "jdu si něco oblíknout."
Nechtěl jsem, aby o našem životě věděla, protože jak znám Sama, nic jí neřekl.
"Nenene, běž klidně do peřin. Opravdu. My tu spolu probereme pár rodiných záležitostí. Jinak mě moc těšilo."
Ale Sam zaprotestoval. "Ne, klidně před ní mluv. Nemáme tajnosti."
"Jak je ctěná libost." Řekl jsem si pro sebe.
"Dobře." Řekl jsem ale už nahlas. "Táta někam zmizel."
"Asi dělá přesčasy u Millera. Dřív nebo později se určitě ukáže." Odpověděl mi Sam zatvrzele. Hledal jsem ty nejlepší slova, abych nic neprozradil před Jessicou.
"Ne, vyrazil na lov. A pár dní už se neukázal."
Nastalo ticho..
"Jess, omluv nás. Jdeme radši ven." Vyšlo nakonec ze Sama, který zakrýval strach a bolest, i když chtěl cítit jen nenávist.
Šli jsme po dlouhých, zahnutých schodech ze Samova bytu ven, abychom už nebyli rušeni,
"tak hele, nemůžeš sem vpadnout uprostřed noci a čekat, že s tebou někam pojedu." Vyštěkl na mě.
Klidně jsem mu odpověděl a přitom myslel na svou ženu Zenii a své děti, jak už chci zase zpátky náš normální bezpečný život
"ty mě neposloucháš, táta se ztratil. Pomůžeš mi ho najít."
Ale on se nechtěl vzdát svého normálního života "pamatuješ na poltergeista v Emersonu v Georgii nebo pekelné brány v Kliffendorfu v Michiganu. Tehdy se taky ztratil. Vždycky se ztratí a pak se objeví."
Musím to tady dokončit, a odvést své děti odsud "na tak dlouhou dobu ne, tak jedeš nebo ne?"
"Nejedu." Řekl až příliš ukvapeně.
"Proč ne?" Potřeboval jsem ho.
"Protože jsem s tím skončil. Navždycky."
"A stejně tak i já. Nebylo to strašný, ale lehký taky ne."
"Jak. Jak to myslíš, že si skončil?" Zeptal se mě.
"Hned poté co si odjel, jsem začal lovit sám, ale samotného mě to už nelákalo. Už jsem nechtěl lovit. Dal jsem na tvou radu a zavolal Zenii a vzal jí na rande. A pak na další a další. Chvílemi jsme spolu lovili, ale oba jsme toho nechali, když jsme zjistili, že spolu čekáme miminko. Chtěli jsme pro něj normální, bezpečný a obyčejný život a taky ho má a jenom protože náš otec zmizel, se toho života nevzdám."
"Vy máte děťátko?" Zeptal se dojatě Sam.
"Ano, hodného Samuela III. Pojmenovaném po tobě a po dědovi." Usmál jsem se na něj. Pevně mě objal. Litoval jsem, že nás nevidí Zenia, byla by na nás pyšná.
"Ale. Ale to není všechno. Mám jich víc." Řval jsem ze svého vězení sestavené ze Samových pevných paží.
"Máš jich víc?" Pustil mě.
"Holčičku Mary po matce a 10 měsíční miminko Roberta, říkáme mu Bobby." Zasmál jsem se nad vzpomínkou mých krásných dětiček.
Sam se nikdy na mě tak neusmál jako teď. Věděl, že mám normální práci a místo, kterému můžu říkat domov už si nás představoval u jednoho stolu o díkuvzdání a o vánocích a mě se ty představy líbily. Moc se mi líbily. Z čista jasna se přestal usmívat, a Sam také, došli jsme totiž až k autu. Začal jsem se prohrabovat v kufru a něco urputně hledat. Sam potřeboval čas na rozmyšlení a já potřeboval Sama.
"V tátově deníku je označené město Jericho v Kalifornii. Tam budeme hledat jako první." Řekl jsem.
Sam se zdráhal, ale věděl co je správné. Najít otce a vrátit se k normálnímu životu, jaký jsme oba doposud žili. "Půjdu se sbalit. Počkej v autě." A vešel zpátky po točitých schodech do bytu za Jessicou.
Jessica sice ležela v posteli, ale usnout nemohla. Byla šokovaná, že vidí toho bratra, který Sama opustil stejně jako jeho otec. Nevěděla podrobnosti, protože o tom Sam nikdy nemluvil, ale věděla jedno. Samuel se dostal na vysokou a oni ho odstřihli. "Jaký zvrácený člověk by opustil dítě, jen protože se dostal na Stanford?" Říkala si po tmě. Zaplo se světlo a potichu se k ní přiblížil Sam. Sebral z pod postele jeho cestovní tašku a začal tam skládat své oblečení. Byla zmatená a bála se. "Co se děje Same? Co tu dělá tvůj bratr?"
"Promiň Jess, ale musím odjet. Musím pomoct Deanovi."
"Ale v pondělí máš přece ten pohovor." Proběhla tichá pauza. "Nikdy si o něm nemluvil a teď si s ním jedeš na výlet?"
"Pohovor stihnu. Odjedu hned a v neděli 31. Se vrátím. On tady taky nechce být, ale musíme ho najít. Je.. Je to rodina."
"Rodina, která tě opustila."
Sam se na ní s lítostí podíval, Jess otevřela a šťourala do rámy velice citlivé. "Já to musím udělat. Dean mě potřebuje. A pak se zase vrátí k rodině a já zase ke své." Políbil jí na čelo a pak i něžně na ústa, a poté odešel. Nevědějíc, že jeho rodina by se měla za pár měsíců rozrůst o jednoho člena. Jess si začala nervózně kousat nehty a říkala si "řeknu mu to, až se vrátí, neboj mrně." A hladila si své zatím ploché bříško.