Winchesterovo dítě

-8-

Prostřela jsem s Deanem stůl a připravila na talíře velké domácí burgery a pro mě a Sammyho jsem připravila salát. Kluci si šli sednout a já jsem šla nahoru pro Sammyho. Byl u mě v pokoji a zrovna dodělal mojí knihovnu, byla hned vedle prádelníku a byla to vážně slušně odvedená práce. Seděl tam na svých špičkách a koukal na své dílo. Potichounku jsem se přiblížila, ale moje blbá holčičí voňavka mě prozradila. Rychle se otočil. Čapl mě kolem pasu a schodil mě na něj. Bála jsem se jestli mě unese, ale jeho svalnaté tělo, vždy zakryté aspoň 3 vrstvami oblečení, mu bylo dost nápomocné, i když mu bylo pouhých 14 let. Mé krátké vlasy, které jsem až doteď měla zandané za ušima popadaly do mé tváře a dělali mě téměř slepou. Když jsem se vymanila z jeho držení a dostala se do vedení pomocí stisknu mých stehen na jeho pažích, vlasy jsem si opět nastrčila za uši a užívala si vítězství, ale né na moc dlouho. Silou mě nadzvedl, uvolnil se tím mého stisku a chytl mi ruce a dal mi je nad hlavu. Tudíž jsem ležela celá pod ním s rukama nad hlavou, držené jeho rukama. Byli jsme rudí od zápasení a Sam se ke mně schýbl. Třeba očekával polibek, třeba kousnutí do nosu. To nevím, ale já využila šance, vymanila své nohy z pod něho a chytla ho stehny okolo krku. Když začal plácat rukou do země, pochopila jsem. "Mám dost, vyhrálas." Znamení. Pustila jsem ho a odešla jsem z mého pokoje se slovy "salát máš na stole, přijď až ti změkne, máš v kalhotech velkou bouli."