Winchesterovo dítě

-20-

Přišla jsem domů a čekala tam na mě snídaně se vším všudy. Dean byl stále jen v pyžamu a díval se na televizi. Přišla jsem, vzala plátek slaniny ze stolu a lehla si k němu. Dívali jsme se společně na televizi a ani jeden nechtěl promluvit jako první. Konečně se z nám někdo odvážil. A já to nebyla. "Chci, abychom byli pár." "Co.. Cože? Vždyť my jsme. Jsme parťáci." Odpověděla jsem Deanovi. "Takhle jsem to nemyslel a ty to dobře víš." Zamračil se na mě. "Vím, že ty na takový věci nejsi a tak, ale nechci tě zklamat, jako všechny, a proto chci s tebou zůstat." Pokračoval Dean. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Proč má takovou potřebu pořád někoho chránit?" Ptala jsem se sama sebe. "Mě nemůžeš zklamat, ty nikdy." Řekla jsem a propojila si s ním prsty. Tím začalo i naše druhé partnerství.

Řekla jsem Deanovi o případu v Redcreek a večer jsme vyjeli. O týden později jsme dorazili do Redcreeku a pronajali si byt na celý měsíc. Byl to 3-pokojový byt. Kuchyně, obývák, ložnice a malá koupelna. Nebylo to nic moc, ale nám to stačilo. Začeli jsme pátrat. Zašli jsme do knihovny na průzkum. Bylo tu spoustu duchů, ale žádný z nich v minulosti nenapadal těhotné ženy. Oblékli jsme se do FBI obleků a vyrazili k poslední oběti. Otevřela nám uplakaná mladá slečna, nebylo jí víc než 23. "Dobrý den, já jsem Agentka Starková a můj kolega Agent Rogers" představila jsem nás a ukázala jsem jí falešnou placku, stejně jako Dean. Uvedla nás dovnitř a ukázala na gauč. "Prosím posaďte se, moc se omlouvám, ale nevím proč by FBI vyšetřovala můj potrat." Řekla a znovu se rozbrečela. "Stalo se tu více takových nehod, a FBI by ráda věděla proč." Řekla jsem jí klidně. "No tak dobře. S manželem jsme se snažili o dítě asi půl roku, pracuje v otcově filmě, takže místo má zajištěné. Dům jsme dostavili, jak sami můžete vidět a tak jsme chtěli dítě. Pak jsem zázrakem otěhotněla. Ale pak se stala ta nehoda." Odmlčela se s pláčem.
"Prosím pokračujte." Naléhala jsem na ní. "No.. Začala jsem slýchat hlasy. Urážely mě. Časem se to stupňovalo a jednoho dne mě něco udeřilo. Byla jsem tak v šoku, že jsem upadla a spadla ze schodů." Dořekla. "Určitě vám zním jako blázen." Rozesmutnila se. "To rozhodně ne, když říkáte, že vás někdo strčil, tak ho najdeme." Řekla jsem rozhodně. Již jsme se chystali k odchodu a Dean jí ještě podával jeho vizitku "kdyby se dělo něco zvláštního nebo jste si na něco vzpomněla, zavolejte nám. Děkujeme." A s tím jsme odešli. "Vážně divnej případ, co to může být za ducha, schazovat těhotný ženy ze schodů?" Ptal se řečnicky Dean, když jsme odjížděli domů. Sám netušil že ten duch si zrovna vyhlédl svou novou oběť.
Po 3 dnech založeni v knihách nás to začalo unavovat, hledali jsme nějakého ducha se spojistostí těhotenství a nehod. Nenašli jsme nic. Ani jeden záznam v knihovně.
"Dojdu nám pro kafe." Houkl na mě Dean, když se zvedl a odcházel z veřejné knihovny do kavárny naproti. "2 cukry prosím" zažádala jsem ho a ani na vteřinku neodlepila můj zrak ze staré knihy se záznamy. Když Dean odešel zaslechla jsem rachocení kovu a dřevo. Hlasité nepříjemné skřípání. "Děvko" ozvalo se z dálky. "Štětko" ozval se ženský hlas přímo za mnou, ale nikdo tam nestál. Vytáhla jsem zezadu svých kalhot zbraň se solnými kulkami, již připravená na agresivního ducha. "Jak si jen mohla?" Někdo nebo spíš něco do mě strčil. "Takhle mě zradit." Pokračoval hlas odnikud. "Hele, uklidněte se. Nevím co se tu děje, ale mohli bychom to vyřešit i jinak. Už trpělo spoustu žen a to stačilo." Křičela jsem do prázdné místnosti. Bolest na mém obličeji se projevila hned po mém diplomatickém jednání. Chytla jsem se za tvář a měla tam červený obtisk něčí ruky, když jsem uslyšela Deanovi kroky, duch i násilí, které vyvolal bylo pryč. Šokovaná jsem nemohla přijít na to, proč toho ducha nebylo vidět a proč zaútočil zrovna na mě, když útočí jen na těhotné ženy. *CVAK* "kuurrvaaa." Zanadávala si tiše. Když Dean přišel, dělala jsem jako by nic. Ale když jsme skončili a já jela domů svou shelly, kterou jsem přece nemohla nechat v Starhallow, musela jsem prudce zastavit a vyzvracet se z okénka. Přijela jsem domů o něco později než Dean a neměla jsem žádnou připravenou výmluvu. Vyptával se mě, ale já ho ignorovala a šla si rovnou lehnout. Dalšího dne jsme jeli v FBI oblecích do márnice podívat se na oběť č.6, která svým zraněním podlehla. Byla bílá jako stěna a její vypoulené bříško ve kterém stále skrývala život, ale již mrtvý, mě přikovalo na místo. Nikdy jsem nic smutnějšího neviděla. Neudržela jsem se a stekla mi po tváři slza, kterou Dean nenápadně utřel do svého rukávu. Neptal se mě proč pláču, nebo co se semnou děje a za to jsem mu byla vděčná. Po návštěvě márnice jsme se rozdělili. Dean šel prohledat záznamy z úřadu a já šla na hodinu místní historie na univerzitu uprostřed města. Mluvili tam o známém vynálezci, který měl nesmírně žárlivou manželku, která nemohla mít děti. A tak si vynálezce našel milenku, ale nejen jednu, dobové bulváry napočítali až 15 a se všemi měl alespoň 2 děti. Tento vynálezce je známý, protože stihl mít 16 životů najednou a stihl i vynalézt zesilovač slabých telefonních drátů.
Bylo to jasné. Ty nehody způsobovala jeho manželka, Ike McKoney.
Napsala jsem to jméno Deanovi a on tu mrchu šel na hřbitov vypálit. Já se omluvila, že mi není dobře a jela jsem domů, ale než jsem přijela domů, stavila jsem se v obchodě a koupila si těhotenský test. Zamkla jsem za sebou, popřála si štěstí a šla jsem na to. Vyčůrala jsem a teď čekala.
1 minuta uběhla. "Dělej, dělej." 3 minuty uběhly. "Rychle!"
Najednou jsem uslyšela rachot v kuchyni. Dean to nemohl být, tak kdo to byl?Vešla jsem do obýváku se zbraní v ruce připravená postřelit tu hnusnou mrchu.
Něco mě praštilo do zad. Upadla jsem, ale stihla se otočit a vystřelit. Ta malá kurva se konečně objevila a ležela postřelená na mý podlaze. "Tos nečekala, co?" Vysmívala jsem se jí. "Nábojnice se solí." Zarachtala jsem zbývajícími náboji ve zbrani. Nečekala jsem, že se tak rychle zvedne a strčí do mě. Prorazila semnou dveře do ložnice a když nademnou stála a chtěla ukončit můj život, sama od sebe vzplanula. "Konečně, dal sis na čas Deane." Poté se mi začernilo před očima a.. Dál si nic moc nepamatuju.
Pamatuju si jen Deana, který rozrazil dveře a křičel moje jméno. Pak už jen tmu.