Winchesterovo dítě

-19-

Už se psal rok 1999 a já si konečně koupila svůj první mobilní telefon. Táta byl uvázanej pořád na ten stejnej případ a nechal mě lovit samotnou. Bylo mi už 18 a rozjela jsem případ v Starhallow. Byl tam případ mrtvé rodiny, co strašila na náměstí. Pohrávali si se mafory, ničili zaparkovaná auta. Praskali kvůli nim cesty i chodníky. Lidé si s tím nevěděli rady. Zjistila jsem, že Starhallow je postavené na starém hřbitově a náměstí je hned nad kopkou Rodiny Brakeů. Vybrala jsem si den 4. Července, protože všichni se dívali k obloze a nikdo mě neviděl kopat, solit a pálit mrtvoly na náměstí samotného města Starhallow. Když práce byla hotová, přihlásila jsem se na pár posledních týdnů do jedné ze středních škol na noční hodiny. Potřebovala jsem jen dostudovat. Pár týdnů se nic nedělo, ale pak jsem si v novinách přečetla "muž (33) zmizel beze stopy"
Ve článku bylo napsané, že měl 2 malé děti a další nastávající. Měl skvělou práci a jeho manželka neměla tušení proč zmizel. Musela jsem to prověřit. Vzala jsem z mojí shelly falešný průkaz fbi, oblékla se do obleku a vysokých bot. Když jsem přijela k domu oběti, všimla jsem si něčeho nečekaného. Před brankou stála černá impala 67 s poznávací značkou KAZ 2Y5 - Deanova kansaská značka. Zaparkovala jsem shelly za impalu a zaklepala na dveře zmizelé oběti. Otevřela mi uplakaná žena držící malé dítě. Nemohla se ani vysmrkat. Hrála jsem jistou. "Dobrý den paní, jsem z FBI agentka Morrisová. Měl by tu být i můj partner, jeli jsme 2 různými auty a já zabloudila. Nechtěla byste, abych tu malou na chvíli podržela?" Zeptala jsem se mile. "Eh.. Ano, děkuju" řekla uplakaně žena, co se konečně mohla vysmrkat. "Ano pojďte dál, váš partner mi o vás nic neřekl, sedí v obýváku." Pokračovala. "To dělá často, někdy ani nevím jestli je to pořád můj parťák." Řekla jsem jí a falešně se zasmála. Došly jsme až do obýváku a já uviděla Deana. Po takových letech. Už nevypadal jako dítě. Vypadal jako dospělý vzrostlý muž. Bylo mu sice jen něco málo přes 20, ale v tom obleku vypadal na víc. "Zenio" samou radostí se postavil a chystal se mě obejmout, ale mezi námi byl konferenční stolek a dítě, co jsem měla v náručí. "Pro vás Agentka Morrisová" řekla jsem naštvaně. "Zase jste se mi ztratil agente." Hrála jsem přesvědčivě. On hrál semnou. "Omlouvám se Agentko, příště budete vést vy." A šarmantně se usmál. Sedla jsem si vedle něj stále chovajíc dítě, které mezitím usnulo. Společně jsme vyzpovídali tu uplakanou ženu, já se šla omluvit, že půjdu uložit miminko a pak jsem prošmejdila dům. Všude byla cítit zkažená vajíčka a na okně v koupelně byl žlutý prášek. "Síra" blesklo mi hlavou. Sebrala jsem vzorek a vrátila se k Deanovi. "Děkujeme moc za vaší trpělivost. Pokusíme se vašeho manžela co nejdříve najít." Děkovala jsem jí a podala jsem jí mou ruku. Dean udělal to samé a ještě jí podal jeho falešnou vizitku "kdyby jste si na něco vzpomněla, nebo se něco stalo, zavolejte nám."
"Děkuju, děkuju moc." Doprovázela nás žena, která už zase plakala.

Zastavili jsme se u impaly a já se zeptala "máte kde bydlet nebo jste v nějakym zaplyvanym motelu?"
"Jsem tu sám, v motelu, samostatnej případ, táta je se Sammym v Baltimoru. Byl jsem u Bobbyho. Dal mi tvý číslo. Chtěl jsem ti zavolat, ale bál jsem se, že bych něco plácnul." Přiznal se Dean bez zábran.
"V pohodě, aspoň že jsme se našli. Zajeď do motelu a odhlaš se. Budeš bydlet u mě. Mám pronajatý byt blízko centra." Nařídila jsem mu a řekla mu mou adresu. Za 2 hodiny už u mě zvonil a já ho přivítala v mém skromném 2-pokojovém bytě.
1. pokoj byl obývák s kuchyní a 2. pokoj byl ložnice. Všechno jsem mu ukázala a mezitím poklízela včerejší večeři. "Nevím kde budeš spát, asi na gauči. Přinesu ti prostěradlo." Oznámila jsem mu. "Nebo.. Bych mohl spát v ložnici jako normální člověk." Navrhl. "A kde budu spát já?" Zeptala jsem se hloupě. "No přece vedle mě. Neboj nic neudělám, když to po mě nebudeš chtít." Ušklíbl se na mě a já trochu zrudla. "Tak fajn, ale jedno špatný šáhnutí a mažeš na gauč."
Tak začala naše spolupráce. Zašli jsme do univerzitních laboratoří a zjistili, že ten žlutý prášek, co jsem vzala v domě oběti byla vážně síra. Pak jsme prověřili v novinách abnormality v počasí a zasáhli jsme do černého. Byl to démon. Jinak si to vysvětlit nemůžeme. Ten muž je pravděpodobně mrtvý, alespoň najít ho musíme. Ve škole jsem měla závěrečné zkoušky a dostala jsem diplom. Byla jsem na sebe hrdá a mohla se konečně pohnout dál. Začali jsme toho démona sledovat a dostali jsem se až do New Heavenu. Chytli jsme ho až po 4 dalších mrtvých. Při útěku jsem ho postřelila do ruky svými vzácnými kulkami od otce s vyrytou ďáblovou pastí. Démon se zastavil a my ho dovedli do opuštěného baráku a tam provedli vymítání. Muže odvezli do nemocnice, sepsali zprávu, že ho někdo unesl a zvrtlo se to a jemu nalhali něco o Stockholmském syndromu. Zavolali jsme jeho ženě a nechali je o samotě šťastné. Konečně jsme byli opět v mém bytě a mohli si po dlouhé době odpočinout. "Půjdu do sprchy." Oznámila jsem Deanovi a začela se svlékat. "Dobře, vezmu si něco z ledničky a pak půjdu do sprchy zase já." Vypověděl. Vlezla jsem do koupelny a ani za 5 minut, už jsem byla venku. Moje pyžamo se skládalo z rudých saténových kalhotek od Deana a z jeho starého uplého trika, které jsem našla v mé skříni při stěhování. Vešla jsem do ložnice a Dean už tam ležel jen v pruhovaných trenkách, jinak celý nahý. Ano. Udělalo to na mě dojem. Díval se na televizi a když jsem vešla, okamžitě zbystřil. Podíval se na mě. Nesledoval mě jako lovnou zvěř. Sledoval mě jako bohyni. Jako by jeho staré triko, které mi příliš obepínalo prsa a bříško, byly ty nejkrásnější šaty a staré saténové kalhotky, ta nejúžasnější garderóba.
Uvázala jsem si culík a lehla si k němu do postele. "Na co koukáme?" Zeptala jsem se udiveně. "Jmenuje se to Doctor Sexy a je to úplně novej seriál" usmíval se Dean. "Půjdeš do sprchy? Děsně smrdíš." Řekla jsem sarkasticky. Uraženě se na mě podíval a odešel do sprchy. Snažila jsem se potlačit svůj smích. Když vyšel z koupelny, měl malé kapky na tváři, které opticky zvětšovali jeho skoro neviditelné pihy a po jeho skvěle propracovaném těle stékaly malé potůčky z jeho vlasů. Lehl si zpátky na postel, vypl televizi a já zhlasla lampu na stolku.
Zakryla jsem se dekou a Dean udělal to samé. Chvíli jsme se prali o tu stejnou deku a Dean vymyslel řešení. Přisunul si mě k sobě a zakryl nás. "Žádnej špatnej pohyb." Zašeptal mi zezadu do ucha. Sladce jsem vydechla, jen abych věděla, co to s ním udělá. Už jsem cítila ten velký tlak v jeho kalhotech tlačící mě do mého zadečku přitlačeném na něm. Leželi jsme jako 2 lžíce. S ním za zády jsem se cítila tak bezpečně jako nikdy. Začela jsem proti němu hýbat svými boky. Pořád jsme mezi sebou měli 2 vrstvy oblečení, ale to šlo ihned do kytek, když si mě obrátil čelem k němu a začal mě líbat. Nejdřív jemně a něžně, pak hruběji a vášnivěji. Když mě jen líbání přestalo bavit, vzala jsem ho za tričko a naznačila mu, že budu dole. Jednou nohou mě přelezl a ruce mi položil na moje boky, podíval se mi do očí, jestli je to v pořádku. Sundala jsem mu triko a líbali jsme se dál. Pak mě náhle pustil a já po něm prahla svými ústy. "Co se děje?" Ptala jsem se ho.
"Víš.. Já ještě s.. Nikým takhle nebyl." Řekl mi upřímně.
Chvíli jsem byla v šoku, ale pak jsem se na něj podívala tím nejlaskavějším pohledem. "Já taky ne, tak to zkusíme spolu." Pronesla jsem a sundala jsem si své nové, zároveň jeho staré triko ze svého těla. Když mě ale náhle přitlačil k hlavě postele, vůbec jsem nevěděla jak zareagovat. Rukama mi podržel kolena výš a já ho svýma nohama klestila okolo pasu. Cítila jsem jeho chvění ve výdeších na mém krku. Jeho husí kůži na mé. Jeho zduřelou bouli otírající se o mé rudé kalhotky. Dotýkal se každého centimetru mého těla. Prošmejdil každý malý záhyb na mé kůži. Políbil každé mé znamínko zvlášť. Pokračoval po znamínkové stopě až do mých kalhotek. Ty šikovným nadzvednutím jednou rukou svlékl a pustil se do mě. Jeho zručný jazyk do mě vrážel a já už nechtěla déle čekat.
Když už i on hořel nedočkavostí svlékl si kalhoty a zastavil se "jsi si jistá, že to chceš udělat?" Zašeptal mi do ouška křehkým hlasem. Místo odpovědi jsem si přitáhla jeho boky k těm mým. Vřískla jsem bolestí. Ihned přestal. Podíval se mi do očí, jestli neuvidí náznak mého naštvání, že našel to špatné místo a teď bude muset na gauč místo do ráje. Podívala jsem se na naše spojená těla a opět rozpohybovala svoje boky proti němu. Šibalsky se usmál a pokračoval v čem před chvílí přestal. Když už jsem nemohla dál, agresivně jsem ho drápala na zádech, jen abych vydržela a on mě zuřivě kousal do spodního rtu. Dosáhli jsme vrcholu ve stejnou chvíli. Ale na něco jsme zapomněli. Prezervativ. V tu chvíli jsem si to neuvědomila. Uvědomila jsem si to až o 4 týdny později.
Po našem aktu jsme jen agresivně vydechovali, jako bychom uběhli celý maraton. On s krvavenými zády a já s krvavým spodním rtem, jsme vypadali jako po slušné rvačce. Usli jsme ve společném a unaveném objetí a probudil nás až paprsek světla.
Rychle jsem se osprchovala a oblékla se v koupelně, aby mě neviděl, i když mě včera viděl celou a to mi zrovna vůbec nevadilo. Napsala jsem mu vzkaz a dala ho vedle něho. Zabouchla dveřmi a skoro až běžela z místa činu našeho aktu bez přemýšlení.
Dean se probral o půl hodiny později. Natáhl se a vydal hlasitý a chraplavý výdech. Rozlepil jedno oko, ale nenašel to, co chtěl pozorovat. Našel jen malý kus papíru a na něm napsané "šla jsem se kouknout po případu." Nic víc, nic míň. "Páni s ní to bude asi těžký, ale stojí mi to za to." A vzpomínal na svůj sen, který se od onoha dne stále opakoval skoro každý den. Již se bál, že už se s ní nikdy neuvidí, ale náhoda chtěla, aby se znovu setkali a po tomhle aktu už si byl jistý, že patří k sobě.

"Díkybohu za případ" řekla si potichu Zenia v prázdné knihovně a políbila si pěsti a dala je vysoko nad hlavu, jako znak díků těm nahoře. Byl to případ úmrtí a úrazů již 10 těhotných žen, které neměly žádnou spojitost, jen že všechny byly těhotné. Večer toho dne jsem odjeli do RedCreeku, kde se všechny tyto "nehody" staly.