Winchesterovo dítě

-7-

Vyšli jsme z domu a i když byla polovina března a všechno kvetlo, pořád mrzlo. Měla jsem svou oblíbenou koženou bundu s pentagramy na knoflíčcích, černé roztrhané džíny, dlouhé nepadnoucí triko s Iron Maiden a sepranou kšiltovku Yankees, i když mám raději Blue Jays.
Sammy měl na sobě modro-černou košili, světlé džíny a semišovou béžovou bundu.
Odemkla jsem "shelly" a oba jsme nastoupili. I když mu bylo 14, byl vyšší než já a tudíž vypadal starší. Vedle něho jsem já vypadala na 14 a on na 16. Bylo to docela vtipné, pamatuju ai ho jako malého prcka, co měl sotva 140 cm.
Vyjeli jsme, i když jsme v tom městě byli oba poprvé. Vyjeli jsme z předměstí zvané coldwood a zatočili na křižovatce doleva, mezitím Sammy zapl rádio a vyptával se mě na život. "Však znáš to, nějaká ta známost, škola, lovení, stěhování, dostala jsem řidičák, vystudovala s vyznamenáním a otec mi už dovoluje sama lovit, i když jen začas." Odpověděla jsem mu stručně. Pak jsem se já ptala na jeho život a přitom zajížděla na hlavní cestu s pocitem, že tu bude aspoň jedno železářství a obchod. "Jo, pořád na tebe myslím a vyšel jsem taky s vyznamenáním, popral jsem se na poslední den školy a mám novou brokovnici" pověděl mi, sám se rozhlížejíc po železářství. Usmála jsem se na jeho prostořekost, a nad tím, že si ani neuvědomil co řekl. Pomalu se na mě otočil a já se uchechtla. "Takhle jsem to nemyslel, jen jsem rád, že jsme se zase potk-kali, po tako-takový době, ne že by-bych neměl jiný holky, ale ne-ne abych na tebe zapomněl, chci říct.." Utnula jsem ho. Málem jsem už od smíchu nemohla dýchat. Zahnula jsem doprava na konci hlavní silnice, kde byla cedule "železářství u Paula", zaparkovala jsem kufrem k hlavním dveřím a vešli jsme dovnitř.
Po chvíli civění na plánek prodejny jsme se vydali do uličky č.7 a začli vybírat barvy dřeva, které by se nám líbili. Já si vybrala dubové prkna, zbarvená do béžové jako můj prádelník a Sammy si vybral višňové prkna, kvůli jeho pevnosti. Pak jsme museli zpátky do uličky č.3 pro správné hřebíky. Když jsme šli přes uličku č.4 houkla jsem na Sama "a kolik si měl teda těch holek, jaks řikal?"
"Já to tak nemyslel, vážně Zee" vypadal strhaně. Já se smála od ucha k uchu "ježiš já vim, ale měls někoho ne? To je zdravý Same, jsme přece.." "Jen přátelé, rodiní známí" dokončil za mě větu starou 2 roky. "Přesně" řekla jsem, jen abych měla poslední slovo. "No byla tu Sandra, pak Anet a pak Carol, ale všechny byly takové moc vlezlé a všechny spíš obdivovaly Deana." Přiznal se mi. "A co ty a kluci, máš někoho?"
"Zrovna teď nikoho nemám, před pár týdny jsem se rozešla s jedním klukem Eadenem, ale nelituju toho, nemělo to budoucnost." Vyzpovídala jsem se mu.
"To je mi líto Zee, protože jsme lovci?" Zeptal se sklesle Sam. "Ne, ty bidlo, protože mě pořád chtěl ošahávat, prasák jeden. Jednou jsem na něj vytáhla vystřelovák a bylo to." Řekla jsem, když jsme došli do uličky č.3 a vybírali hřebíky dost pevné pro naše knihy. "Tys ho zabila?" Zeptal se potichu Sam. Já se strašně rozesmála. "Jasně, že ne. Žije, dala jsem ho dohromady s jednou holkou, z hodiny literatury." Řekla jsem mezi nátahy smíchu.
"Dobře, fajn." Usmál se Sam spokojeně. Nad čím asi přemýšlel? Nechala jsem to být, ale pořád jsem o tom přemýšlela. "A co Dean? Furt tě otravuje? Nevadí ti, že máte společný pokoj?" Ptala jsem se ho cestou k pokladně. "Nene, my jsme zvyklí, jsme pořád na cestách, vždycky máme společný pokoj. Dean je otravnej celej, co nadělám, hele ale dávej si na něj bacha, je to sukničkář." Řekl mi ve frontě u pokladny č.14. "Ale já žádný sukně přece nenosím." Usmála jsem se a zatočila jsem se dokola, abych předvedla, že to není sukně, ale dlouhé triko. "Seš nějak až moc chytrá Zezule" vlepil mi do tváře sarkastickou poznámku a já se sarkasticky štípla do tváří, abych se začervenala.
Konečně jsme byli na řadě a pokladní na nás vychrlila číslici se žvýkačkou v puse, že jí ani nebylo rozumnět, ale něco jsem pochytila. Řekla 57.45$, já vytáhla třicetidolarovku a Sam to doplatil, dobrák Sammy, že si vzal peněženku. Vzali jsme tašky a hodili je do kufru naší "shelly" a vydali se hledat obchod s potravinami. "Co vlastně chceš koupit Zen?" Zeptal se Sam. "Rajčata, salát, maso, sýr, bulky, špagety, basu piva pro táty a pro nás čaj a citróny." "Takže budem mít burgery, že jo?" Zeptal se Sammy trochu zklamaně. "Ale udělám nějakej salát s masem, dal by sis semnou?" Oči se mu rozzářili jako plameny z pekel. "Moc rád, dík Zee, s tátou jíme jen nezdravě a je mi z toho už blbě." Naprosto jsem ho chápala. Koupili jsme všechno, co bylo potřeba a ještě jsme si na oslavu koupili baby karotky na potom. Naložili jsme to do auta a už se začalo stmívat, čas se vrátit a udělat jídlo. Když jsme se vrátili, náramně jsem zaparkovala "shelly" do garáže vedle impaly a se Samem vzala nákup dovnitř. Já jídlo naskládala do ledničky a tátům nabídla piva. "Díky drahoušku" poděkoval mi John. "Jo, díky Zlato" poděkoval mi i táta a já šla dělat večeři. Sam zatím vzal prkna a hřebíky a šel dělat naše knihovny. Dělala jsem zrovna masové bulky do burgerů, když přišel Dean, že si něco vezme. "Prrr, dělám večeři, bude za 15 minut. Vrať to do tý podělaný lednice a sedni si tady na prdel." Uposlechl rozkaz skoro okamžitě a začal na mě civět, sklouzával po mě pohledem a zastavil se na mé hrudi. "Jestli o ty oči nechceš přijít najdi si jiný místo kam koukat." Řekla jsem mu, když jsem krájela rajčata na plátky. "Jen obdivuju tvoje tričko, máš ráda Iron maiden? Nejsi trochu mladá na koncert z roku 1984?" Řekl mi a ušklíbl se, jakoby si myslel, že kvůli tomu roztaju. "To ty seš taky a viděla jsem Iron maiden ve tvý sbírce desek. Nedělej ze mě mimino Deane. Mám nůž a vím, jak ho použít." Vyřkla jsem a ukázala na něj nožem. Dean v obranném znamení natáhl ruce nad hlavu a laskavě se usmál. "Fajn, fajn, vyhrálas. Můžu si dát aspoň pivo, ma-mi?" Poslední slovo řekl pomalu, jako by přemýšlel nad tím až poté, co to vyslovil. "Jasně srdíčko, ale taťkovi ani muk" a mrkla jsem na něj. Podala jsem mu pivo a řekla, ať se jde dívat na hokej, na který naši otcové přepli po boxu. "A vyřid jim, že jídlo bude do 7 minut" křikla jsem za ním, než stihl zavřít dveře. "Joo, Zee"