Winchesterovo dítě

-6-

Už je to skoro 2. rok, co jsem s Winchestery strávila 6 měsíců mého života. Bude mi brzy 16 let, dodělala jsem základku v Seattlu a nastupila jsem na medical high school v Saint Paul v Minnesotě. Vyplenili jsmu tu s otcem celé hnízdo upírů a otec řekl, že se tu zdržíme, že určitě přijedou jejich upíří přátelé. V Minnesotě je děsná zima a otec si tu přivydělává jako rybář s nějakou partou dalších lovců. Bývám často sama a myslím na kluky Winchesterovi. Někdy si vzpomenu na svou první pusu od Sammyho a někdy na stydlína Deana.
Jednou se mi o něm zdálo, teda zdá se mi o nich dost často, ale tohle bylo jako dejàvu. Byla jsem u dveří v koupelně a Dean přímo křičel "už budu, už budu" a probudila jsem se a rozesmála se. Když jsem byla mladší vůbec mi to nedošlo, až do teď. Škoda, že jim nemůžu napsat nebo tak, docela mi chybí párek blbů, co bych mohla porazit v pokeru. Našla jsem si tady v Minnesotě kluka, jmenuje se Eaden, ale říká se mu Eagel, je to hokejový brankář za "blessed Eagles of Minnesota" a vychytá úplně všechno. Někdy spolu trénujeme. Já na něj pálím baseballové míčky a on je chytá. Líbá ale úděsně a vždycky se snaží mi rozepnout podprdu. Jednou jsem na něj vytáhla vystřelovák. Už to nikdy nezkusil. Doufám, že se brzy odstěhujem, abych se s nim mohla rozejít.
Naštěstí se mi mé sny splnily. Sbalili jsme se a odjeli do města jménem Columbus v Ohiu. Našli jsme si tam domek, ale byl větší než kdy dřív, měl 4 ložnice, 2 koupelny a 2 garáže. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Pak jsem uslyšela ten legendární zvuk Impaly 67, co zaparkovala do naší garáže hned vedle našeho mustanga 302 - 69 a z ní vylezli 2 hrdě vypjatí statní muži, kteří vypadali jako vojáci a 1 vysoký a pohledný klučina. "Civil" řekla jsem si pod kšiltovku, ale pak jsem zahlédla jeho krásné oči a jeho silné ruce a došlo mi. "Sammy" vydralo se mi z rozesmáté tváře. Hned jsem jim běžela naproti, nechala jsem dveře dokořán a utíkala obejmout Sama. Když mě uviděl, začal se strašně vtipně hihňat a roztáhl paže a já to brala jako dovolení na něj skočit. Hrozivě jsem se odrazila a skočila na něj. Ustál to bez problémů a to nejsem zrovna top modelka. Obmotala jsem své nohy okolo jeho pasu, rozesmátá od ucha k uchu, jsem se rozesmála v jeho náručí. Pak jsem viděla nechápající výrazy Deana a Johna. "Pusť mě dolů ty nemehlo" křičela jsem a pustila svýma nohama jeho pas. Po chvilce mě naposledy zmáčkl a pustil mě na zem. Potřásla jsem si s Johnem ruku a pozvala ho dál, že táta zrovna opravuje v obýváku televizi a šla se přivítat s Deanem. Ten se jako obvykle ušklíbl tím jeho pohledem a já trochu zrudla. Bouchla jsem ho do ramene a objala ho. "A Juniora si nechej v kalhotách, ok?" Řekla jsem mu tiše. "Furt mi to budeš vyčítat Zenio? Sakra už jsou to skoro 2 roky." Zasmála jsem se, když jsem si uvědomila, že budu mít za měsíc narozeniny. Bude mi 16, Deanovi bylo před pár měsíci 18 a Sam má narozeniny 2 týdny po mě a bude mu 14 let.
Bylo 17. Dubna a v Columbusu už všechno vykvetlo. Můj otec a John nám řekli, že spolu chvíli budeme bydlet, že mají společný případ. My jsme s radostí souhlasili a utíkali nahoru si vybrat pokoje. Můj táta doopravil televizi a spolu s Johnem se dívali na rugby. Vyběhla jsem schody jako první a viděla béžový pokoj, hned naproti koupelně, s velkou postelí, stolkem a na něm nezapojenou lampu, ihned jsem se rozhodla. Vběhla jsem do něj a zavřela za sebou. Skočila jsem na postel a zaujala obranou pozici, když do pokoje vběhl Dean, zabila jsem ho imaginární zbraní vyrobenou z mých prstů, sfoukla jsem imaginární střelný prach, který je jen ve filmech a ve skutečnosti zbraň nic takového nevypouští a Dean začal hrát semnou. Chytl se za hruď na pravé straně, lapal po dechu, chytl se zdi, všude omácával svou imaginární krev a potom se sklouzl po stěně až na zem a tam ležel dokud jsem ho nevykopla z mého pokoje s úsměvem na tváři a se slovy "zabila jsem tě, běž se někam pohřbít"
-
Za pár hodin už jsem měla vybaleno skoro všechno až na knihy, pro které jsem neměla knihovnu, ale napadlo mě, že si skočím do železářství a koupím si pár prken a stluču si svou vlastní knihovnu sama. Šla jsem do obýváku, kde pořád táta s Johnem seděli a koukali pro změnu na box. Pokřikovali u toho a já ve správný moment bez dobrého knock-outu jsem se táty zeptala "Tati, můžu si půjčit "shelly"? Zajedu si jen do železářství a pak skočim na nákup, dobře?"
"Jasně, Zee".. tak mi říkal, když měl dobrou náladu. Podal mi klíče a já si skočila nahoru pro peněženku. Když jsem šla dolů, napadlo mě, že vezmu Sama a chvilku s nim pokecám a taky nechci brát nákup sama, vždycky nakupujem jak pro armádu. Zaklepala jsem na dveře od pokoje, co jsem věděla, že do nich Sam a Dean vběhli, protože už nezbyli pokoje, tak museli bydlet spolu, ale nevadilo jim to, byli zvyklí. Když jsem uslyšela chlaplavé "dále", vešla jsem a viděla Deana sedět na zemi a třídit si LP desky a Sama vypořádávat se se stejným problémem jako já, žádná knihovna. Sedla jsem si na jednu z postelí, zhluboka jsem se nadechla a povídám "pojedu do železářství a pak do obchodu, Same, seš zvanej, jestli chceš, ty Deane pozvaný nejsi, protože si "Eagles of death metal" zařadil pod "Scorpions". Usmála jsem se sarkasticky a zakrývala svůj opravdový úsměv. On s pusou otevřenou nejdřív shlédl ke mně a pak na jeho desky a usmál se nad mou pravdou. Sam ke mě zvedl hlavu a pár vlasů mu spadlo do tváře. Bylo to vážně roztomilé, to musím uznat. "Půjdu rád Zezule, ale mám podmínku." Řekl Sam s jedním koutkem v úšklebku. "Jakou?" Zeptala jsem se otráveně. "Jestli jdeme do železářství, koupíme pár prken, potřebuju totiž knihovnu." Skoro jsem se rozesmála, ale jen jsem se usmála. "Přesně proto tam jdeme."

-- Dean nebo Sam? --